Profesí vývojový chemik ve farmacii, rád poznává zejména země Blízkého a Středního východu. Na cestách se řídí pravidlem, že zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně když je „plnotučný“ a že nad všemožnými protivenstvími, která poutníka potkávají, netřeba si zoufati, neboť jsou z nich nakonec ty nejlepší historky. O ty se s čtenáři rád dělí od r. 2010 v cestovatelském časopise VELbloud, www.velbloud.org, od r. 2015 jako jeho šéfredaktor.
Židé se v Buchaře po dlouhá staletí modlili pouze ve svých domech. Dle výnosu arabského ummájovského kalífy Omara II. se na územích dobytých muslimy nesměly stavět žádné náboženské stavby jiných vyznání. Ovšem na druhou stranu bylo zakázáno stavby už existující bourat. Pokud se Židé chtěli shromáždit ke společné motlitbě ve větším počtu, bylo jim to v Buchaře umožněno v mešitě zvané Magoki Attarí, „Jáma lékárníků“, kde se dle pověstí modlili muslimové a Židé společně.
Hlavním zaměstnáním Židů v Bucharském emirátu bylo barvení příze a látek, hlavně z bavlny, neboť se dobře vyznali v chemii barviv, dále tkaní, řemesla a obchod s hedvábím.
Ať přijedete do Uzbekistánu s cestovní kanceláří, nebo coby individuální turisté, starobylé město Buchara bude určitě ve vašem itineráři. O bohatých dějinách a kultuře bucharských Židů, kteří jsou považování za nejstarší etnicko-náboženskou skupinu ve Střední Asii, by se dala napsat celá kniha. Pokud vás zajímá tohle téma, pokusím se vám nastínit, co byste v Buchaře neměli vynechat.