Jsem holka odchovaná Hedvábnou stezkou, cestování je to, co jsem. Je mi 19 a studuju práva, abych byla schopná se vysekat z průšvihů, do kterých se na cestách určitě jednou dostanu. A taky protože mám stále idealistickou představu o lidech a chci je chránit. Přijde mi, že trajdání v dalekých končinách mě vytahuje ze své asociální, předsudky naplněné, schránky a teprve Na Cestě jsem si uvědomila, co to znamená mít rád svět se vším živým v něm. Proto mě baví v cizině také dobrovolničit jako naposled v Indonésii. Cestovat pomalu, pěšky, na tichá i hlučná místa, zejména do pralesů a skal. Bojím se výšek a tak se ráda šplhám do hor. Mám velký plány, málo zodpovědnosti a tak se uvidí, jestli se mi vydaří se příští rok rozjet na Cestu kolem světa.
Usměvavá a rázná, dvacetiletá studentka charitativní a sociální práce na Jihočeské univerzitě, začala s venčením pejsků z útulku. Pokračovala pomocí v potravinových bankách, které shromažďují jídlo od neziskových organizací a distribuují je organizacím dalším. Ani to ji nestačilo a její hladové laskavé srdce se dožadovalo dál.
,,S dnešními dopravními prostředky mi připadal svět smutně malý. Pěšky byl zase příliš velký a pomalý. Ale na kole? Na kole není ani moc malý, ani moc velký.“