Vojta Peřina

Necháváme si batohy ve skladu hostelu a paní z recepce říká, že kdybychom přišli a byl tu zmatek, ať se nebojíme, budou prý mít požární cvičení.

Jak rychle bouřka přišla, tak rychle i odešla, ráno svítilo sluníčko a na obloze byly pěkný dramatický mraky. Cestou na Yurikamome v devět ráno bylo krásně vidět Fuji, snad nejostřeji za tu dobu, po kterou tady jsem, fakt je nádherná (teda když je vidět).

Od rána lilo jak blázen, nemyslím tím český milosrdný déšť, ale tuhle zákeřnou japonskou variantu, kdy se k provazům vody musí ještě připočítat menší tajfun.

Nikdy bych neřekl, jak může bejt den před štědrým dnem tak pestrý…

Celej den jsem se s prominutím sral s itinerářem naší cesty, kterou jsme plánovali podniknout mezi 27. 12. až 8. 1. Proč to šlo pomalu?

K ránu nám vypnuli elektriku, v bytě je totiž naprosto nekompromisní systém placení.

Návštěva trhu u chrámu v Asakuse. Jde o pravidelnou akci s tradicí, díky čemu tam už od metra směřuje víc lidí než obvykle. Měly by se prodávat víc tradiční předměty, ale sklouzává to hodně do komerce. Nicméně z tradičních artefaktů tady kraluje dekorativní napodobenina původně raket na „badminton“ – raketa je ze dřeva, tvar je jednoduchý a protože je to předmět dekorativní, celá přední stranu je polepená většinou figurkou Gejši, ale výjimkou není např. ani o několik epoch mladší hráč baseballu.

Moje první návštěva Yoyogi parku. Park využívala jak japonská, tak později i americká armáda, ale teprve začátkem šedesátých let se začal park předělávat pro účely olympiády v roce 1967 a od té doby slouží v podobě, jakou lze vidět dnes.

Využil jsem toho, že se Ginza vždy během víkendu odpoledne zavírá pro auta a vyrazil tam. Samozřejmě mě zase hnala posedlost udělat hromadu fotek, i když bylo jasný, že o krásnejch záběrech s modrou oblohou si můžu akorát tak nechat zdát – nebe bylo souvisle šedivý, což je pro fotografování ta nejhorší varianta.

Projel jsem se Yurikamome až na konečnou do stanice Toyosu. Tenhle zadní úsek dráhy zprovoznili teprv na jaře 2006 a je dost zajímavej, protože se občas jede místy, kde jsou jen louky a mokřiny (doslova).