Procestovala přes třicítku zemí, nejdále se podívala do Francouzské Polynésie, kde se zamilovala do tahitské kultury a tanečků. Fotí, věnuje se tvůrčímu psaní, publikuje články v českých médiích a o cestování také přednáší. Jistě znáte její výtečnou knížku Když doma bylo v Austrálii. Kromě toho se Blanka cítí jako doma na letišti a kolem letadel, v oblasti letecké dopravy také v současnosti pracuje.
Kandský Quebec je krásnou a svobodnou provincií na severu Ameriky. Jeho architektura i lidé jsou opravdu výjimeční, takže se nedivte velkému stěhování na Den Kanady ani přehnanému počtu schodišť.
„Ni hao!“ znamená v čínštině „ahoj!“, a je to pravděpodobně jediná fráze, kterou se naučíte bez problémů vyslovovat. Ani pohyb po městech a stravování není nejjednodušší. Jak uvítala tato obrovská země rozporů Blanku Svobodovou?
Říká se, že kdyby Nice bylo člověkem, nosilo by značkové koktejlové šaty a k nim staré vojenské boty, dělalo by spoustu problémů a bylo by vztekem bez sebe kvůli fádnímu jménu. Je to tak?
Jako dobrovolnice jsem strávila několik týdnů na opičí farmě, kde jsem měla za úkol dělat malým opičkám jejich „mámu“. O víkendech jsem pak vyrážela na krátké výlety do okolních čajových plantáží a nebo do Krugerova parku mezi divoké gazely, zebry, žirafy či bizony.
Jak to vypadá v ráji? Tyrkysově průhledná vodička v mořské laguně, sněhobílý písek, palmy a motu, nebo-li malé ostrůvky. Jeden takový jsme si obešli kolem dokola. Nikde ani živáčka.