Věra Mužíková

Musím opravit jeden svůj postřeh z jedné z předchozích návštěv Egypta. Tenkrát jsme byli v Káhiře, bylo to září 2006. Z toho, co jsem viděla, jsem usoudila, že správný egypťan přes den spí a večer začíná své aktivity, pracuje, jí, chodí na návštěvy. Není to pravda. Když jsme totiž před týdnem do Káhiry přijížděli, bylo to mezi pátou a šestou hodinou ranní, viděla jsem to, co nikdy předtím. Byli jsme to totiž my, kdo dlouho spal a do ulic jsme vycházeli odpoledne, a tou dobrou byly opravdu poloprázdné a obchody většinou zavřené.

Ahoj všem v Praze,
opět jsem se vypravila do Egypta, tentokrát do Hurghady, a to rovnou na tři měsíce.

Tady ty dny jdou tak pomaloučku…. dlouho spíme, pak celé odpoledne moře, každý večer nějaký program, či chodíme po krámkách /bazaarech tomu tady říkají/.

Představte si vesnici utopenou kdesi mezi lány cukrové třtiny, mezi Qenou a Luxorem, ještě hodinu a půl cesty vlakem do Luxoru. Všude trčí třtina, mezi tím rostou palmy. Ve vesnici, která je podél asi 2km prašné cesty. Tak moje fantazie byla veliká, ale na tohle nestačila. Hassan skutečně koupil dům, ale každý si pod tím pojmem představuje něco jiného. Dům = stavba, zkteré odešli zedníci a nastěhovalo se tam. Ale to by bylo dlouhé povídaní.