Jiří Kalát

Stovky táborových ohňů. Jedna z prvních věcí, kterou spatřím, když po několika hodinové cestě stopem přijíždím pod horu Meron v severním Izraeli. Tisíce poutníků rozprostřelo svá ležení kolem hrobky Šimona Bar Jochaje a nyní se chystají na slavnost. Lag ba-omer začíná.

Křik davů, dva týmy bojující proti sobě v pomyslné válce, kulatý míč létá z jedné části hřiště na druhou, branky chybí, zastupují je dva kruhy zavěšené v kamenných stěnách hřiště, to je představa tlachtli, sportu, jemuž holdovala mayská, zapotécká i aztécká (a nejenom ony) kultury Mezoameriky.

Je obrovský a hluboký, krásný i nebezpečný, ve svých útrobách ukrývá řadu tajemství i prastaré osídlení. Řeč je o Měděném kaňonu (španělsky Barranca del Cobre), místě, které může s čistým svědomím soutěžit prakticky ve všem s mnohem známějším Grand canyonem.

Je to jako dívat se pohled přes okraj světa, voda padá z výšky 246 metrů a těsně za okrajem je bazén, který láká k vykoupání. Kdo ale najde odvahu? Vodopád Basaséachic patří k perlám Mexika, na vyprahlém severu země září jako dlouhý lesklý diamant.

Před sto lety zde létaly granáty, bouřila děla a v zákopech vydlabaných do skal umírali vojáci po tisících. Krvavé a kruté boje se odehrávaly v místech, kam nyní jezdí relaxovat turisté. Italské Alpy s jejich průsmyky rozkládající se nad Tridentem si v dýmu a zmatku válečných akcí jen stěží dokážeme představit.

Přejít přes ulice Teheránu, hlavního města Íránu, nebývá lehké. Několika proudové silnice obklopující věž Azadi jsou pak přímo pastí pro chodce. Žádný přechod, auta frčí všude kolem a někdy to vypadá, jako by jezdila i v protisměru. Pro Evropana zvyklého na přesné a dodržované silniční předpisy je to noční můra hraničící s pokusem o sebevraždu. Existuje však způsob, jak na to.

Mayská kultura fascinuje dobrodruhy již po staletí. Nejdříve to bylo kvůli zlatu a posléze i řadě tajemství, která skrývají její stavby i mnoho dalších aspektů života tehdejších obyvatel, stejně jako to, proč vlastně tato civilizace zanikla a kam se všichni ti lidé poděli. Nejprve ale budeme muset zaplatit…

Ulice Tel Avivu s jeho krásnými bary, muzei a kilometry pláží nic neprozrazují o tom, že v okolí probíhá již několik desítek let trvající konflikt, ještě méně toho prozrazují o bojích jednadvacátého století. Stačí však sednout do auta a vydat se na sever… Tam uvidíte izraelsko-palestinský konflikt z blízka.

V roce 1697 v peténském pralese končí více než 350 let trvající boje mezi indiány a Španěly. Nedostupné místo chránilo poslední rebelující a kruté domorodce před jejich ještě krutějšími nepřáteli. Poslední ohnisko odporu padlo a bílí dobyvatelé si oddechli. Střední Amerika byla konečně jejich. Tohoto cíle by však nedosáhli bez pomoci indiánů…

Středoamerickou Guatemalou dlouho dobu zmítala občanská válka. Oficiálně skončila v roce 1996 a společně s tím, se do země vypravili první baťůžkáři a pak i turisté. Je zde toho opravdu mnoho k objevování a prozkoumání. Níže nabízím tři malé perličky ze všech těch krás země, jejíž jméno pochází z jazyka nahuatlu a znamená „místo obklopené stromy“.