Jan Kovanda

Poreferovali jsme, jak jsme pátrali v Tajšetu po hrobu generála Wojčechovského.

Vydali jsme se tedy k blízkému útesu a cestou jsme prošli místním hřbitovem, kde byly ohrádky kolem jednotlivých hrobů pestře natřené, takže působil docela vesele. Věk, ve kterém místní umírají, však byl hrozivě nízký, průměrně tak 50 let. Vyšplhali jsme na útes a obdivovali Bajkal.

Pan Netopil byl členem českého legionářského spolku, který už mnohokrát oblast Bajkalu navštívil, a měl tam řadu přátel aktivních v mezinárodním legionářském hnutí. Jedním z jeho cílů bylo vykopat a obnovit památník původně vztyčený v 20. letech  minulého století na počest českým legionářům, jehož zbytky během své předchozí návštěvy objevil. My jsme se chystali, že mu s tím pomůžeme.

7. 3. (úterý) Ráno jsme vstali po osmé hodině, nasnídali se a udělali rychlé rozhodnutí, že ten samý den přejedeme na Krabi. Na desátou jsme si tedy objednali převoz na hlavní pláž, odkud nás v jedenáct převezla loď do Pak Bary.

Pantanal je největší vnitrozemský mokřad na světě o rozloze jako polovina Francie, který je známý největší koncentrací zvířat v Novém Světě.

16. 3. 2004 Ráno jsme šli v půl deváté v Land’s Endu na snídani a pak jsme si cestou na pláž v jedné místní cestovní kanceláři objednali na následující dva dny výlet do národního parku Yala a pak do hor, aby máma s babičkou taky něco viděly. Potom jsme byli asi do dvou hodin na pláži. Ve dvě jsme se šli do Land’s Endu osprchovat a ve čtyři jsme tuk-tukem vyrazili na výlet do Galle. Tam jsme dvě hodiny chodili po obchodech a nakoupili spoustu dárků domů do Čech. Pak jsme si stopli dalšího tuk-tuka a jeli nazpátek. Po příjezdu jsme šli na večeři a já si ještě stahoval obrázky z foťáku. Do postele jsme se dostali kolem desáté.

12. 3. 2004 Ráno jsme se v půl osmé nasnídali a vyrazili jsme na autobusové nádraží, kde jsme v devět hodin chytli přímý spoj do Embilipitije. Jelo se výtřaskou, ne autobusem, protože cesta byla moc příkrá, vedla více méně přímo z hor dolů do údolí. V jedenáct jsme dorazili do Embilipitije, ubytovali jsme se v Sarathchandra Rest, kde jsme si hned objednali výlet do národního parku Uda Walawe za 1750 rupií na osobu. Chvilku jsme oddychovali a ve čtvrt na tři už jsme měli přistavěný jeep. Do vlastního parku jsme docestovali ve tři hodiny.