Roman Vehovský se na několik let stal amatérským fotografem a profesionálním autostopařem. Další zážitky, dobrodružství a zajímavé setkání s cizími kulturami se dočtete v autobiografické knize Cestou osudu a náhody.
Mnoho z nás si vyzkoušelo stopování. Mnoho z nás dokonce v rámci Evropy, kdy jsme se měsíc cítili jako opravdoví dobrodruzi s batůžkem na zádech. Jenže je velký rozdíl mezi stopováním v Evropě a řídce obydlené Austrálii, kde v některých částech přejede za celý den jen jedno auto. To potom musíte mít kromě batohu taky kanistr s vodou a zásoby jídla na několik dní.
Mongolsko má 46 tisíc kilometrů cest a dva z toho jsou asfaltové… Po prašných kamenitých cestách plných děr, jezdí velmi málo aut i autobusů. Jenže s končícím asfaltem končí i pohodový autostop.
Cestovatel a autor neběžného cestopisu, Roman Vehovský, strávil na stopu několik let. Projel mnoho zemí, kde si stopnul různé dopravní prostředky. Někde to šlo snadno, jinde to bylo zapeklité.
Vyrazit do světa bez jasného cíle a nechat se jen tak unášet náhodou. Pro jednoho nepředstavitelný počin, pro druhého životní sen, který se ale málokomu podaří splnit. Roman Vehovský si tento sen splnil. Z roku na cestách se staly dva, ze dvou čtyři… Jaké to je žít „na stopu“ sedm let svého života?
Srí Lanka. Název, jenž ve mně už od dětství vyvolává chvění exotična. Matně si vybavuji, že jako malý jsem sledoval v televizi dokumentární pořad, který končil záběrem na bílé písečné pláže a byl doprovázen slovy: „Na Srí Lance žije Arthur C. Clarke.“
Řídce osídlený hornatý ostrov Hokkaido žije úplně jiným tempem a tepem než zbytek Japonska. Vydejme se mezi lovce a rybáře starého národa Ainu.
V horách a údolích pod Kančendžengou, mezi Nepálem, Indií, Tibetem a Bhútánem, leží malé, skryté království Sikkim. Je ověšeno modlitebními praporky, protkané klášterními stezkami a žije svým tradičním způsobem života.
Co musíte udělat pro to, aby se vám dostalo oficiální přijetí do kanacké osady?
Pln očekávání zvedám kotvu. Vzdálenost mezi Langkawi a Phuketem se dá zvládnout relativně rychle. Avšak nikam nespěcháme. Není kam. Po cestě je spousta nádherných tropických ostrovů, které by bylo hříchem cestou nenavštívit.
Pár století po tom, kdy bývala Kambodža jednou z nejvýznamnějších říší asijského kontinentu, pár desetiletí po khmérském teroru, otevírá se tato země světu. Rozhodně nabízí víc, než kamenné pamětníky historie v Angkor Watu.