Ondřej Haken

Prvním městem na senegalské straně hranic je Karang. Opět se jedná o místo plné pašeráků a veksláků, takže ani zde se moc nezdržujeme a nastupujeme do minibusu směr Dakar. Silnice je ve srovnání s gambijskými v mnohem lepším stavu.Cestou z okénka mikrobusu sledujeme nespočetné množství baobabových hájů (na které jsem si již zvykli) a nedozírná pole burských oříšků.

Po příletu do senegalské metropole Dakaru, si turista o majestátném vstupu do země může nechat jen zdát. Už úředník pasového oddělení nám jasně dává najevo, že ho ve tři hodiny ráno značně obtěžujeme. Nicméně po chvíli přestává trucovat a vpouští nás do země. Příletová hala dakarského letiště je vyhlášeným shromaždištěm všemožných existencí, které se bílého turistu naprosto neodbytným a nesmlouvavým způsobem snaží dotlačit do svého taxíku, do svého hotelu, do taxíku svého známého nebo do hotelu svého známého.