Darina Fraňková

Maličký ostrůvek sopečného původu utopený v nedozírném Pacifiku celý svět zná díky tajuplným sochám moai. Ať už jejich obrovské oči přehlíží divoce rozeklané pobřeží nebo svůj pohled směřují do vnitrozemí, nad hlavou ozdobenou těžkými klobouky se jim vznáší spousty otazníků.

Laos, nejméně navštěvovaný stát jihovýchodní Asie, bohužel nenabízí ani moře s písečnými plážemi, ani prastaré buddhistické památky. Možná právě proto si ale zachoval svoji autenticitu i kouzlo.

Necelých 70 kilometrů východně od Mandalaje se rozkládá městečko Pyin Oo Lwin. Město zažilo svou největší slávu za doby, kdy země spadala pod Britské impérium. Po odchodu Britů se tu však zastavil čas. A tak se dodnes můžete mezi koloniálními domy z počátku 20. století projet drožkou taženou koňmi nebo se třeba ubytovat v britském stylu.

Tří a půl milionová metropole, která žije neutichajícím karaoke, prastarou i novodobou kulturou a neodolatelným jídlem. To je Busan, druhé největší město Jižní Korey.

Vlastně ani nevím, kdy a kde se zrodil nápad navštívit Východní Timor. Dokonce si ani nevzpomenu, kdy jsem o téhle maličké zemi uzavřené mezi indonéskými ostrovy slyšela poprvé. V hodinách zeměpisu na základní škole to určitě nebylo.

Majestátní hory, výborné jídlo, smlouvající obchodníci, adrenalinová doprava a usměvaví vesničané. To je Nepál, jak ho známe a milujeme. Pod rouškou, kterou si v prašném Káthmándú obyvatelé zakrývají obličej, se ale skrývá neutěšená duše. Přestože se turismus v zemi rozvíjí mílovými kroky, společenská a politická situace je stále vratká.

Rozhodnete-li se navštívit Mongolsko, budete si muset zvyknout na režim bez pravidel, bez termínů a bez jistot. Odměnou bude nahlédnutí do říše Čingischána v jeho nekonečné stepi.

Je neděle, pravé poledne. Filipínský ostrov Sibuyan se připravuje na odpolední siestu v parném dni. Po ulici projíždí jen několik motorových tříkolek „haba-haba“ hledajících pasažéry.

Jižní Korea je země plná přírodních bohatství. Snad právě proto sem již před 1700 lety začal pronikat buddhismus ze sousední Číny. Buddhističtí mniši totiž milují přírodu a na korejském poloostrově s ní mohli doopravdy splynout. Své chrámy si začali stavět v lesích a horách, a tak jsou jejich stavby dodnes ozdobou jihokorejských národních parků.

Sedím na zadní sedačce policejního džípu. Za mříží přede mnou vidím jen policistův téměř plešatý zátylek a nos mi dráždí hustý kouř z cigarety visící z koutku jeho úst.