Blanka Vaňková

Jednou si takhle piju v Tbilisi pivo s jedním klukem z Holešova. Říká, že Sýrie stojí za návštěvu. Za pár měsíců přistávám ve tři ráno na damašském letišti.

Po nadšení z loňského výletu do Arménie jsme chtěli znovu zajet pod Kavkaz, tentokrát k sousedům do Gruzie. Znovu jsme si vybrali stopover, ať stihneme poznat i Kyjev. Cesta byla v pohodě, přežili jsme i nahánění taxikářů na letišti a za 25 hřiven si to svištěli maršutkou do centra k vlakového nádraží. Sice jsme měli kontakty na hotely, ale chtěli jsme vyzkoušet místní vyhlášené bábušky. Naše „bábuška“ měla tak čtyřicet, zavedla nás do obyčejného, ale čistého bytu – no prostě za 200 hřiven na noc (oba) to šlo. Kyjev nám ve dvou dnech ukázali dva kamarádi. Opravdu doporučujeme projít si tohle město s místníma.

Loni na podzim roku 2008 jsem seděla v práci a rozhodovala se, jestli mám za 3 dny odjet do Arménie sama. Původní partner selhal, i když letenky už byly  nakoupené. Rozhodla jsem se, že prostě jedu – bylo to jedno z nejlepších „pro“ v životě. Následující den se našel spolucestující, objevila jsem, že se zasekáme v Rize (prostě spoj zrušili a druhý jel až za 2 dny) a třetí den už jsme seděli v autě směr Vídeň. Přespali, abychom se ráno mohli dohadovat o změně cestujícího, i když už jsem měla potvrzeno, že to jde.