David Kučera

Často se zamýšlíme nad tím, proč cestujeme, co nám to přináší i bere, proč se poznávání světa stalo naší hlavní zálibou. Zatím jsme se však neptali, proč někteří z nás cestovat přestávají …

Jezdíme do stále exotičtějších zemí, sbíráme zážitky a krásné fotky. Stále častěji pociťujeme nezbytnost cestování, možná i závislost na něm. Kdo z nás si však najde čas se zamyslet nad zdánlivě jednoduchou otázkou, PROČ to dělá?

V historii tohoto malého ostrůvku uprostřed vod Tichého oceánu máme jasno v jediné věci: že existuje.  

Ráno dostávám z výstupní razítko Burkiny a vstupní do Toga a hned odjíždím minibusem do Dapaongu, odkud bych snad měl chytnout bus do Lomé. Minibus do Dapaongu nemá postranní okenní tabule, takže jsem hned dostal od větru pěknou masáž. Alespoň něco, protože už jsem se od včerejšího rána nemyl a přespání v přírodě taky nebylo z hygienického hlediska nejideálnější.

Do Bobo-Dioulasso jsme přijeli asi v 11 dopoledne. Hranice mezi Mali a Burkinou Faso byla přes noc zavřená, takže jsem přenocoval v minibusu před hranicí. Cesta tedy trvala 18 hodin.

Náš vztah k zemi, ve které jsme se rozhodli žít a pracovat, stojí a padá na vztahu k místním lidem – domorodcům.

Galerii zajímavých osobností, které můžete potkat v Klubu cestovatelů Karavanseráj, rozšířil minulý čtvrtek světoznámý spisovatel