Slavomír Horák

Help-camp v Thušsku se řídí myšlenkou přispět alespoň malým dílem k rekonstrukci některých zajímavých míst a jejich udržitelné přístupnosti pro návštěvníky regionu. Zároveň nabízí možnost poznat tento region mnohem hlouběji než obyčejný turista, vžít se do myšlení i problémů místních lidí a samozřejmě také poznat nové zajímavé lidi.

Získáním víz váš středoasijský boj rozhodně nekončí. Registrace na OVIRu, sbírání hotelových papírků, hádání se s pohraničníky a snaha pochopit nepochopitelné. Pionýre, vydrž!

Středoasijský prostor je stále pro cestovatele vzdálenou a exotickou destinací, do které není jednoduché a laciné se dostat. Je nutno to brát jako sportovní disciplínu a součást zážitkové turistiky.

Ještě dříve, než se podíváme na některé zákazy a normy v životě Tušetinců, které se mohou dotknout i návštěvníka oblasti, je vhodné pochopit jejich příčinu. Ta vyplývá z poměrně propracované kosmologie Tušetinců, která se sice v mnohých rysech neodlišuje od mytologií jiných horských či pasteveckých národů, nicméně v této oblasti zůstávají mnohé tradice velmi živé.

Tušetie je patrně nejzapadlejší místo Gruzie, dostupné po poměrně špatné silnici, které projede auto na 4×4, a to pouze v letní sezóně. Přesto se jedná o duchovní atmosférou prosycené místo, kde se kloubí tvrdý život, konzervativní tradice i duchovní a filosofické hodnoty.

Aktuální informace o vízové politice zemí Kavkazu, včetně vstupu na území Abcházie, Osetie, Karabachu atd.

Druhý den se konečně můžeme smočit v jezeře, které leží v příjemné výšce Sněžky a všude je obklopeno horami, kam oko dohlédne. K večeru přejíždíme do místního rekreačního střediska – Čolpon-Ata (tento libozvučný název znamená Otec Venuše). Nejprve se jdeme podívat na místní historickou památku.

Poslední vzlet před Limou. Moc toho z Peru nevidíme – pod námi jsou mraky, ze kterých se jen občas vynořují sněhem pocukrovaní velikáni. Radek ukazuje na jeden z nich přímo pod námi, o kterém si myslí, že je to Huascarán.

Rozhodujeme se zůstat v Cuzcu co nejdéle a prozkoumat podrobněji jeho okolí. Vynecháme sice jezero Titicaca, ale zato nebudeme muset nikam spěchat. Zde v Cuzcu a nedaleko od něj jsou nádherné památky, přírodní scenérie a řeka Urubamba.

Projíždíme vesnicemi a městečky And, kde se objevuje pravá bída andského venkova, projíždíme okolo nádherných hor, které by určitě stály za několikadenní trek a na sklonku dne se blížíme k průmyslovému městu Juliaca, které leží asi hodinu cesty od břehu jezera Titicaca.