Topi Pigula

„Ve Vietnamu se ti bude líbit,“ říkali jedni. „Vietnam se řítí do řiti,“ tvrdili druzí. Není nad to udělat si vlastní názor. Po měsíčním pobytu mám jasno. Vietnam je krásná země, která se z pohledu baťůžkáře mění neuvěřitelně rychlým tempem. K horšímu!!

„Eurolajňácký“ autobus mě vyplivl na Londýnské Victoria station. Do stejného vozu jsem měl zpět „nalodit“ druhý den odpoledne, takže Londýn se mi nabízel na necelé dva dny a celou noc. Proklatě dlouhou noc.

Oč šedivější je teorie, o to zelenější a košatější je praxe. Teoretická výuka může být bez praktického výcviku, zvlášť v takovém oboru, jako je horská služba, pěkná nuda. Ale na druhé straně může být počtení ve skriptech HS život zachraňující.

KRKONOŠE: Sněžka má zpřístupněné další patro… směrem dolů.

Kdo by si nechtěl přinést z cest co nejkrásnější fotografie? Dobrá fotka znamená hezkou vzpomínku na cestu pomalu mizející v močálu historie a zároveň je trvalou autorovou chloubou. Ne pokaždé  ideální podmínky, počasí a občas do skladby snímku zasáhne i nevhodné načasováním výletu. Přesto se leccos dá připravit a promyslet dopředu.

„Čaj, čaj, čaj“ vykřikují malí kluci s bandaskou rezavého přeslazeného nápoje. V druhé ruce třímají papírové kelímky a daleko od všech obřadů do nich nalévají v hluku a prachu ulic pocestným. Kousek za městem se v tichosti zelenají lístky assamu.

Bharatpur není z hlediska indické pestrosti nijak extrémně významný. Právě proto je pobyt v něm příjemný. Turista se necítí jako bílá chodící peněženka, užije si indickou atmosféru i kuchyni a do národního parku Keloadeo je to krátká cesta rikšou.

Když Jack Kerouack psal své On the Road, napasoval příběh na reálie amerického středozápadu. Jenže základní myšlenka umět naslouchat a být vnímavý je univerzálně přenosná. Ne každý, kdo je nazýván cestovatelem, opravdu má cestovatelské „uši“.

Šéfredaktorka Hedvábné Stezky se potulovala po ostrově, který se stal drolícím se památníkem komunistického režimu. Jak vidí situaci na „ostrově svobody“?

Když byl Kristus sotva kojencem, začaly klíčit v půdě u dnešního městečka Bcharré semenáčky libanonských cedrů. Dnes to jsou přes dva tisíce let staré, mohutné stromy a původně minoritský posvátný háj se stal nejnavštěvovanějším porostem těchto jehličnanů v celém Libanonu. Milovníci historie psané v kamení ale asi dají přednost Baalbeku, který je mimo Itálii považován za nejdokonalejší doklad římské architektury.