Topi Pigula absolvoval širokou škálu povolání: od kuchaře na horské boudě až k postu pedagogického pracovníka. Pracoval jako reportér Koktejlu, nyní je nezávislý publicista a stálým spolupracovníkem cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz. Tradici už mají i jeho fotografické kurzy na https://www.topi-photo.cz
Chcete-li vidět městečko, které vypadá, jako by bylo postaveno coby kulisa k filmové pohádce, vyražte na německo-belgickou hranici do městečka Monschau. Jde o vskutku malebné (přesně v intencích tohoto slova) místo jemně balancující na hranicí kýče.
Je fascinující, jak je lidská paměť krátkodobá. Stačí pár desítek let v životě ve svobodě a na otázku o původu Berlínské zdi se z úst středoškolačky dozvím, že je to vzpomínka na Hitlera a jeho třetí říši.
Představte si město, kde mají festival optimistických filmů. Mohou tam žít morousi? Pokud ano, jsou v době konání festivalu někde zalezlí.
Co o Štětíně, sedmém nejlidnatějším městě Polska, vlastně všechno (ne)víme?
Lodž se dlouhou dobu držela na druhé příčce ve výčtu největších polských měst. V současnosti je třetí – po Varšavě a Krakovu. Dnes je to moderní město, na které jsou Poláci hrdí. Ale nebylo tomu tak vždy.
Kdo navštíví největší polský ostrov Wolin, nevyhne se zdejšímu národnímu parku. Pokud se vyhne, chybuje.
Na severu Polska, v oblasti zvané Trojměstí se v těsné blízkosti nacházejí jak kulturní sály, tak centrum odporu proti komunistického režimu. To vše podél pláží Baltského moře. Vzpomínáte na Solidaritu z Gdaňských loděnic a festival posměšně nazývaný závody socialistické písně?
Znáte liánu s latinským jménem Paullinia cupana? Asi ano, jen nevíte, že guarana uvedená na obalu energetických drinků pochází z plodů liány s tak nádherně žensky znějícím jménem.
Jako člověk znalý základů biologie jsem si myslel, že se mi žádné zvíře nehnusí. Ovšem desítky slizkých těl malých suchozemských pijavic, spěchajících, aby si odebraly dávku mé krve, mě přivedly do stavu, který neměl daleko k hysterii.
Drogám, vyjma alkoholu, se snažím důsledně vyhýbat. Jenže betel je v Bangladéši skoro stejně běžný jako čaj. Žvýkají všichni. A chce-li baťůžkář zapadnout a „nedělat Zagorku“, nezbyde mu nic jiného, než přijmout pozvání na žvýkací sousto. Jak dopadne?