Petr Kaštánek

Již pátý den se vlečeme močálovitou, chvílemi téměř neprostupnou džunglí a bahnitými, neznatelnými stezkami tajemného ostrova Siberut v Mentawajském souostroví, den plavby západně od Sumatry.

Do Mexika jsem se vypravil bez jakýchkoliv príprav, s malým 20 l batuzkem v kratasech, trekových sandálech, trochou prádla, plavkami a kosilí z Havany za byrokratickým úcelem prodlouzení kubánského víza a vznikla z toho tato nádherná cesta.

Zápisky z pulrocního pobytu a putování po kubánských prírodních krásách vznikaly za cesty v obdobi III-IX/2000 z bezprostredních zázitku a z poznatku a vzpominek nekolika cest minulych.

Nasavam atmosferu mesta a ostrova svobody a pokusim se vylicit nekolik specifik kubanske narodni povahy, tak jak jsem ji poznal behem témer tri let ztravenych v této zemi od meho detstvi doposud.

Kubu zacina pomalu zachvacovat investicni horecka prevazne spanelskych, venezuelskych , cinskych a kanadskych spolecnosti, které pomalu ale jiste, bez ohledu na embargo USA zacinaji tvorbou joit-venture se statem obsazovat klicove sektory mistniho prumyslu – turistiku a tezbu nerostnych surovin (nejvetsi svetova loziska chromu, doprovazena niklem, ropa).

Dnes jsem si po celonocnim tanceni salsy a popijeni Cuba Libre trochu prispal a dopoledne, pri ceste na Akademii k jednomu z mala existujicich pocitacu napojenych na internet, si dopral prepychu a v colectivu si zaplatil za 1 dolar cele predni sedadlo. Pro nepoucene dodavam, ze na prednim sedadle bezne jezdi vedle sofera dva lide a nekdy i vice. Vcera jsem dokonce videl jet na motorce 4 cestujici! Jedna divenka sedela celem k ridici na riditkach, dalsi par za ridicem. Jak to dokazali, nevim, ale jelikoz to mistni lidi i policisty nechalo chladnymi, asi to neni zadny mimoradny vykon……

Konecne vyrazim do vysnene prirody, sam, bez doprovodu, ktery by me branil v rozletu. Odjizdim do vesnicky Soroa, asi 80 km od Havany v provincii nesouci poeticky nazev Pinar del Rio (borovice nad rekou) a ubytovavam se v bungalovu hotylku Villa Soroa. Kupodivu, rezervaci, kterou jsem si pred par dny telefonicky udelal maji zaznamenanou, coz me pri mistnim chaotickem zpusobu administrativy nemalo prekvapuje.

V nedeli se valim na plazi a a rozmlouvam s Miguelem (kubanskym kamaradem z Akademie ved, kdyz tu se mi do mysli vkrade myslenka neco podniknout, co takhle vyrazit na vylet do Oriente (vychodnich provincii Kuby, vzdalenych od Havany asi 1000 km). Myslenku ihned realizujeme, hazime do batohu par tricek a plavky a vyrazime na nadrazi. Pokud cestuje cizinec sam, je to snadne, zaplati jizdne na vlak v dolarech, vzdy se pro nej najde volne misto a jede. Zato Kubanec, platici v narodni mene tu samou castku (takze cestuje dvacetkrat levneji), si musi jizdenku objednat tyden dopredu a opakovane vystat nekonecne fronty. Abychom to trochu popohnali, veze si Miguel velice uredne vyhlizejici dopis s mnoha razitky, ze me jako zahranicniho profesora doprovazi na konferenci, a to dela na nadrazi divy. Behem hodiny ma jizdenku vyrizenou a v pondeli odpoledne uz sedime ve vlaku a pred nami je patnact hodin drkocani.