Arabistka, íránistka, milovnice seriálu Simpsonovi, hlavou v oblacích, srdcem v Orientu. Lenku často potkáte jako průvodkyni na zájezdech, přednášející na cestovatelských akcích a teď také jako redaktorku HedvabnaStezka.cz.
Je autorkou knihy Saharské příběhy a její cestovatelské zážitky a příběhy můžete sledovat na FB (Svět islámu pro začátečníky) nebo na jejích stránkách, www.lenkahrabalova.cz.
V legendě se koloniální mocnáři hádali o svá africká panství, Británie chtěla po Francii přístup po řece do západoafrického vnitrozemí, a proto po řece Gambie vyplula loď.
Z okýnka, vyřezaného v čele přívěsu nějakou pilou na kov, jsem houpavě zahlédla minarety, tyčící se v zaprášeném vzduchu několik set metrů před námi, my sedíme v barevném minibusu.
Vysoko nad střechami města Erfurt v samém středu Německa se majestátně tyčí špičaté věže dvou působivých a jedinečných skvostů duchovní architektury, mistrovských děl německé gotiky.
Německo většina z nás vnímá jako bohatou zemi s atraktivními metropolemi a historickými centry středověkých měst plnými památek.
Věděli jste ale, že se Německo řadí ve světovém měřítku mezi země s největším procentem přírodně chráněného území?
Cestování je v dnešní době stejný konzum jako jídlo u McDonald‘s, popcorn v multikině či odpoledne strávené v nákupním centru. Tomáš Ryška se zamýšlí nad dopady cestování a možnostmi udržitelného turismu.
Severní Libanon ukrývá mnohá překvapení, stejně jako krásy. Údolím Qadisha pak vede jedinečná dobrodružná stezka, které je pomáhá objevovat.
Cedr je symbolem Libanonu, vlastně se mu i přezdívá „země cedrů“. Tento nádherný strom sice zdobí státní vlajku, však ani on nemusím být věčný, hrozí mu nebezpečí.
Když můj přítel rezolutně hodil průvodce po Etiopii na stůl a řekl, že na žádné kmeny na jihu země se rozhodně podívat nepojedeme, byla jsem nešťastná. Jednak je to prý mimo trasu a druhak stejně prý pojedeme na hory.
Vyrazily jsme brzy ráno. Kvůli ofenzívě probíhající v Mosulu byla cesta z Erbílu, hlavního města iráckého Kurdistánu komplikovaná. Nejkratší cesty byly zavřené a ty vedlejší byly ozdobené check-pointy, na kterých vojáci poctivě kontrolovali všechny projíždějící. Cílem naší cesty bylo město Lališ, ve kterém se každou první noc z úterka na středu po 14. dubnu (ano, je to takto komplikované) slaví jezídský nový rok, Nourúz.
Koryto řeky Velký Záb, jednoho z přítoků Tigridu, jsme přejeli trochu váhavě. Připomínky války byly všudypřítomné. Mosty byly zničené, v okolních kopcích byly vidět krátery po bombardování.