Petra Greifová

Projížděli jsme už rovinou, z níž však se na obzoru rýsovaly ostré homole podivných tvarů. Guilin je jedním z nejzelenějších měst Číny, protože se všude mezi pahorky pěstuje rýže.

Nejbarevnější pekingský chrám Yonghegong stojí poblíž a je nejznámějším chrámem tibetského buddhismu mimo Tibet. Původně se jednalo o rezidenci vladařů, a teprve roku 1744 byl přeměněn na lamaistický klášter pro mnichy z Tibetu a Mongolska.

Velká Čínská zeď nám nijak obrovská nepřipadala. Číňané sami ji nazývají Zdí dlouhou.

K ránu se šedé nebe protrhlo blesky a neskutečným slejvákem. Letos se monzuny nejen zpozdily, ale hlavně zasáhly, kam neměly. Chtěli jsme brzy ráno odjet na autobusové nádraží a dostat se co nejdřív do Songpanu, odkud jsem měla v plánu ještě vyrazit do kopců a konečně si trochu odpočinout od velkých měst s davy lidí. Petr však ve vlaku vyčerpal všechnu sílu i statečnost a byl k neprobuzení až do jedenácti.

O Lijiangu byl natočen film „Za Oblaky“. Asi bych jej přezvala na město v oblacích, jelikož od rána hustě pršelo.

Neděle 23. 9. Ráno jsem vyzískala množství věcí, které se naši spolucestovatelé rozhodli vyhodit. Svítilo sluníčko, snad tedy monzun opravdu už definitivně odezněl. Sbalili jsme se a odebrali na snídani do vedlejšího hotýlku. Bylo nás v tu chvíli deset a majitel objednávku nezvládal.

Pondělí 1. 10. Ráno jsem vstala chvilku před ostatními, abych se vysprchovala a vyprala si. Nepoučeni včerejší situací v hotelové restauraci jsme si tam chtěli dojít na snídani. Neměli však už vůbec nic, a tak jsme se najedli u stánku s pečivem. Brahmour je městečko barevných dřevěných domků s břidlicovými střechami obklopené jablečnými sady a kukuřičnými políčky.

Poprvé jsme si Cusko užívali, aniž bychom zrovna odněkud přijeli nebo někam odjížděli. Osídlení pochází z doby starší, ale podle incké legendy jej založil Manco Capac roku 1 200 n.l.. O dvě stě let později, za Inky Pachacutiho, se stalo metropolí Incké říše.

Zatímco Kalda stále odpočíval, my s Jirkou vedli živou konverzaci. Chvílemi bylo možné pozorovat hnědou Amazonku vlnící se zeleným pralesem. Přistání v Limě jsem bez obav prospala. Nasedli jsme do taxíku za třicet solů a nechali se dovézt k terminálu, odkud měly jezdit autobusy do Arequipy

Letadlo klesá nad Indický oceán a z nekonečného modra se vylupují světlounké skvrnky a pomalu se mění v tisíce maledivských ostrůvků. Je brzy ráno, ale už teď je teplo a vlhko, cítím tu typickou směs indických vůní a tropického vzduchu.