Pavel Blažek

Přichází k nám paní a ptá se, kam se chceme dostat. Pavel suverénně odpovídá Geilo, což je naše cílovka asi 120 km daleko. To tu paní lehce vyvádí z míry a myslí si, že si z ní děláme srandu.

V sedm jsem už na letišti. Před sebou tlačím naprosto přeložený vozík a snažím se vyhýbat zvědavým pohledům okolo stojících lidí. Po pravdě se jejich udiveným pohledům ani nedivím. Na vozíku mám naložený víc než metr a půl dlouhý sled, dva batohy, jednu obrovskou cestovní tašku, dvoje lyže, na sobě mám obrovské pohorky, teplé kalhoty, windstoperovou bundu, větrovku, přes to péřovku s kapucí a na hlavě takový ten strakatý kulich s chlopněmi přes uši.

V sobotu ráno letíme!

Možná kvůli vlastnímu egu, možná kvůli pocitu svobody, troše adrenalinu a dobrodružství … možná prostě jenom proto, že můžu, že mám štěstí a chuť cestovat. Možná proto se chystám na přechod náhorní plošiny Hardangervidda v Norsku.