Jaryn Čapek

Unavený a špinavý se po více než sedmi dnech ocitám zpátky v místě mého přechodného bydliště, horském středisku Da Lat, který patří mezi hlavní metropole Centrální vietnamské vysočiny. Na tachografu mého motocyklů je číslice 1250 km. To je vzdálenost, kterou jsem překonal během uplynulého týdne.

Jaryn je neúnavný tulák světem, pro kterého se cestování stalo vášní. Na cestách je mu společníkem fotoaparát a zápisník. Fotí převážně lidský element se zaměřením na mizející kulturní tradice a unikátní minoritní skupiny. Je původem z Liberce, téměř dvě dekády pobýval v jihovýchodní Anglii, odkud se pak vydal objevovat různé kouty jižní a jihovýchodní Asie. Procestoval země jako Čína, Indie, Nepál, Myanmar, Thajsko a Kambodža. Zalíbilo se mu ve Vietnamu, kde třetím rokem učí angličtinu a pomáhá zpříjemnit pobyt klientům Go2 na jejich cestách.

Je hlavním městem Vietnamu po dlouhá staletí a i přes fakt, že se několikrát titulu musela vzdát, nejen místní populace, ale i světová vesnice historiků, považuje Hanoj, po dlouhých dva tisíce let za jedno z hlavních kulturních center Vietnamu.

Projdete se jakoukoliv ulici ve Vietnamu nebo zavítejte do jakéhokoliv většího města ve Vietnamu a za krátko si uvědomíte, že jste v zemi, která je šílená po kávě!

Nemají střechu nad hlavou, patří mezi nejhůře placené profese v celé Indii a v Kalkatě poletuje nad jejich budoucností otazník už přes třicet let. Jediné, co vlastní, je plátěný kus hadru, který nosí omotaný kolem pasu a ušmudlané triko. Vítejte ve světě Wallahů – chlapíku z Kalkaty, co zasvětili svůj život tahaní ručních vozíků zvaných rikša.

Pozorují řidiče nákladního automobilu, jak se s rychlosti přibližuje ke kaluži. Je to jedna z těch děr, která by mohla hostovat menší plavecký stadión, jedna z těch, kterými je Ha Noi doslova poseta. Kola se pomalu noří do kapaliny a vytlačí do vzduchu sprchu špinavé vody, která se rozletí vzduchem a skropí pouliční prodavačku sedící opodál. Naštěstí má na sobě pláštěnku, po které se voda ladně sklouzne zpátky, a přírodní zákony ji navedou zase pěkně zpátky do kaluže.

Doslova namočený ve vodě od rána do večera, tak by se dal přirovnat život obyvatel v rybářských vesnicích v jihovýchodní Asii. O jejich unikátnosti svědčí na popularitě narůstající ‘homestays’ v jednom z ‘plovoucích království’.

„Říkal jsi, že máš rád národnostní menšiny a Indii, je to pravda“ padla rétorická otázka. „Víš, že tady na jihu Vietnamu přežívá menší komunita, která by té mohla alespoň v myšlenkách do Indie přenést?“ odpoví si sám, jak jsem očekával. „Co tím myslíš?“ prolomím pár vteřin ticha, které se mezi námi na chviličku rozhostilo, a mně se tím naskytla příležitost si podrobněji prohlédnout jeho tvář.

Národní Park Langtang (LNP) ležící severně nedaleko hlavního města Nepálu – Káthmándú, je vůbec prvním založeným národním parkem v této zemi. Titulem Národní park se Langtang pyšní už od roku 1976 a jeho hranice se rozkládají na 1.710 kilometrech čtverečních. Langtang sousedí na severu s proslulým Tibetem a svojí morfologickou strukturou tibetské plato také připomíná.

Co dalšího může přitáhnout pozornost návštěvníků Langtang National Park, je obyvatelstvo, které si před stoletími vybralo Langtang za svoji domovinu.  Národní park je po staletí domovinou národnostní menšiny Tamang a jejich původ, zvyky, tradice a způsob života je hodně blízký a příbuzný s jejich sousedními Tibeťany. Není divu, lidé Tamang mají v Tibetu svůj původ.