Markéta Nešporová

Bangladéšská Thanapara je skutečně místem na konci světa. V této vesnici schované v zákrutu řeky Gangy tvořící hranici s Indií a obklopené mangovými hájky by zřejmě nikdo nečekal světoznámou organizaci s téměř třemi stovkami zaměstnanců, která spolupracuje s desítkou zahraničních partnerů.

Vrchol postního měsíce Ramadánu, den kdy se může po měsíci hladovění opět jíst, v překladu Šťastný den. „Vy máte Vánoce, my máme Eid day,“vysvětlili nám Bangladéšané pointu tohoto svátku, „je to posvátný den, dáváme si dárky a jíme. Takže to samé, ne?“

Na chrámy a paláce v městě Puthia upozorňuje kdekterý průvodce. Tento komplex hinduistických památek je po právu považován za jedno z hlavních lákadel Bangladéše.

Terakotově červený kolos hlavního chrámu kláštera Pahar Pur na sebe upozorňuje už z dálky. Základy a zbytky stěn ostatních staveb komplexu naopak připomínají miniaturní model města.