Australský Fraser Island: Ráj s pohnutou historií

Pro účely prozkoumání ostrova jsme zvolili celodenní organizovaný výlet od agentury Fraser Explorer Tours. Exkurze je to vzhledem k časovému prostoru důkladná, její tempo ale chvílemi až zběsilé. Průvodce a zároveň řidič autobusu 4WD Geoff nás záhy po našem ranním vylodění v Kingfisher Bay a nastoupení do jeho vozidla zahlcuje informacemi o přírodních unikátech ostrova, jeho původních obyvatelích i boomu těžby dřeva v 19. století. Jeho rutinérský projev přerušují jen na velmi krátké okamžiky silné nárazy autobusu při vjezdech do výmolů nebo na mohutné kořeny prostupující polní cestu.

Za necelou hodinu přichází první zastávka – křišťálově průzračné jezero McKenzie. Geoff nám dává na seběhnutí k vodě, vykoupání a opětovné nasednutí do autobusu luxusních 40 minut. Vzhledem k ubývání časové rezervy v celodenním programu nebude žádná další zastávka, včetně oběda, delší.

Jezero McKenzie demonstruje jednu z unikátností Fraserova ostrova, který je nesmírně rozsáhlou zásobárnou čerstvé pitné vody, jež je považovaná za jednu z nejčistších na světě. Na ostrově je více než stovka sladkovodních jezer a každý den odtud do Tichého oceánu odtéká 300 milionů litrů pitné vody. Nápor turistů (až půl milionu návštěvníků ročně) a zejména pak „kemperů“ představuje v tomto ohledu riziko, které plyne mimo jiné z používání opalovacích krémů a také z „chození na toaletu“ ve volné přírodě.

Nejširší nabídku průvodců a map Austrálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Prales na písku

Jedinečné bio-chemické podmínky Fraser Island umožnily růst deštného lesa (a vegetace vůbec) na písku. Klíčem ke světově ojedinělému úspěchu je přítomnost hub v písečném nánosu, umožňující postupnou tvorbu humusu na dunách. Každý den se díky mořským proudům a pravidelným větrům dostává z Pacifiku velké množství písku, který se na Fraserově ostrově ukládá už stovky tisíc let. Mohutný útvar nedaleko pevniny (přes sto kilometrů na výšku, kolem dvaceti na délku) tak bezděčně akumulováním písečných sedimentů přispěl i ke vzniku Velké bariérového útesu.

Další zastávka s překotným Geoffovým výkladem následuje v místě zvaném Central Station ve vnitrozemí. Po kolonizaci ostrova lidmi evropského původu tady od druhé poloviny 19. století vzkvétala komerční těžba dřeva. Vznikla díky ní vesnice se stálými obyvateli i školou. Kontroverzní kapitolu místní historie uzavřelo zapsání ostrova na seznam světového přírodního dědictví UNESCO v roce 1992.

Vyhnání z ráje

Těžbu dřeva na Fraser Island inicioval Američan Jack Piggott, kterého zabili při jednom z vícero konfliktů této éry původní obyvatelé. Těžařský boom to v jeho počáteční fázi zastavilo na několik let. Lid Butchulla, jazyková skupina Aboriginců (původních obyvatel Austrálie), obývala Fraserův ostrov minimálně pět tisíc let. V hojnějších dobách čítala zdejší populace až několik tisíc jedinců. Domorodý název ostrova je výmluvný – K’gari znamená ráj. Scenérie s impozantními, stovky let starými stromy a průzračnými potoky s písečným dnem ráj opravdu připomínají. Před příchodem Evropanů v něm také měli muži a ženy své vzájemně zapovězené „sektory“.

Zdejší domorodci rovněž pravidelně přeplouvali na blízkou pevninu a udržovali kontakty se svými soukmenovci. Začátkem 20. století noví vládci založili na ostrově „internační tábor pro problematické domorodce“. Po jeho brzkém uzavření byla většina původních obyvatel z ostrova vysídlena. Dnes tam působí už jen jako rangeři či průvodci, byť jim vláda přiznala práva k lovu, rybolovu, užívání vodních zdrojů a k podílu na výnosech z turistického ruchu.

Dálnice na pláži

Trvalá populace nepřesahuje dvě stovky lidí, přičemž většina z nich pracuje ve zdejších turistických resortech. Na ostrově je také mnoho vyznačených míst pro kempování. Za přenocování ve stanu nebo karavanu mimo ně hrozí tučná pokuta. Asfaltem se na „Fraseru“ šetří – zpevněné cesty jsou jen v okolí přístavišť a větších resortů. Hlavní dopravní tepnou je 75 mile Beach, po níž nás Geoff proveze na závěr programu, který zahrnuje i prohlídku vraku skotské lodi Maheno. Ten je ponořený hluboko do písku už od roku 1935. Pro pohyb motorových vozidel po dlouhé pláži u východního pobřeží platí normální pravidla silničního provozu a problémy mohou vyvstat po setkání s osazenstvem zdejší policejní stanice. Každý, kdo chce v nestandardních podmínkách Fraserova ostrova řídit auto, ať už pronajaté nebo vlastní, musí projít hodinovým školením.

Specifikem ostrova je i přítomnost psů dingo, původně domestikovaných vlků zavlečených z Asie. Jejich populace patří k „posledním čistokrevným ve východní Austrálii“, ale je na ústupu a v současnosti se odhaduje na zhruba 150 jedinců. S ohledem na ně bývá občas kempování více regulované a také je zakázané cestování domácích psů na ostrov.

Fraser Island je dnes de facto masovou turistickou destinací, byť si vzhledem ke své rozloze a neprostupnosti velkých ploch zachovává charakter ráje. Pocítit ho mohou dále od rezortů a plážové dálnice i jeho návštěvníci. Napříč ostrovem je možné podniknout treky s přenocováním – tím nejznámějším je téměř stokilometrový Fraser Island Great Walk. Koexistence turistů a zdejší unikátní přírody je ale křehká, jak dokládá rozsáhlý lesní požár, založený na podzim roku 2020 při ilegálním kempování. Přestože oheň pohlcoval porost několik týdnů, dnes jsou jeho následky už zanedbatelné.

Jak se tam dostat a pohybovat?

• Trajektem z výběžku Inskip na Rainbow Beach (jižní cíp), vzdálenost cca 1 km

• Trajektem z River Heads do Kingfisher Bay nebo Wanggoolba Creek (západní pobřeží), vzdálenost cca 8 km

• Letecky ze Sunshine Coast Airport

• Po ostrově se lze pohybovat pouze s vozidly 4WD (s výjimkou rezortu Kingfisher Bay), pro vlastní dovezená auta je třeba vyřídit povolení, možné je též využít nabídky místních autopůjčoven