Pokus o dosažení jižního magnetického pólu byl sice nedokončen, ale i přesto výprava Belgičana Goméryho přinesla velké objevy.
GERLACHE de GOMÉRY Adrien (* 2. 8. 1866, Hasselt, Belgie, † 4. 12. 1934, Brusel, Belgie) – belgický polární badatel
V historii zeměpisných objevů existuje celá řada případů, kdy výprava nesplnila původně zamýšlený záměr, ale svými výsledky znamenala mnohem větší přínos pro poznávání světa. Patří mezi ně i námořní expedice belgického námořního poručíka A. Gerlache de Goméryho z let 1897–99. Penězi na její cestu přispěl průmyslník Solvay a výprava k jižnímu magnetickému pólu dostala i příspěvek belgické vlády.
Zpoždění a nepřesné mapy
V Norsku zakoupená velrybářská loď Patria se proměnila na výzkumné plavidlo, které dostalo jméno Belgica. Z početných přihlášek si vůdce výpravy vybral mezinárodní posádku. Kormidelníkem se stal polární nadšenec R. Amundsen z Norska; zoologem a botanikem Rumun Emile Racovitza; geologická, oceánografická a meteorologická pozorování prováděl polský badatel Henryk Arctowski (1871–1959) a jeho asistentem byl další Polák Antoni Dobrowolski. Jako lékař se později připojil americký polárník F. A. Cook.
V létě 1897 vyplula Belgica z Antverp a zamířila ke geograficky dosud málo poznané Ohňové zemi. Jen šťastná náhoda zabránila ztroskotání lodi, která se v bouři zmítala mezi zátokami, ostrůvky a útesy členitého pobřeží nejjižnější části Ameriky. Od počátku však Gerlachova výprava nabírala zpoždění a teprve 23. ledna 1898 vplula do složitého labyrintu ostrovů obklopujících Grahamovu zemi. Ukázaly se nepřesnosti na dosavadních mapách této oblasti, mj. padl názor, že Palmerova země, jak tuto část pevniny nazývali Američané, představuje jednolitý útvar.
Marná však byla snaha najít neexistující úžinu, oddělující Grahamovu zemi od ostatních částí kontinentu, kterou Gerlachova expedice hledala. Zatím přišel jihopolární podzim a začátkem března 1898 výprava uvázla v ledu na 71° 22’ jižní šířky a 84° 55’ západní délky. Nastala polární noc a lidé na palubě Belgiky jako první přezimovali v Antarktidě. V podmínkách, které působily zvláště tíživě na psychiku členů posádky, projevili mimořádnou odolnost Amundsen a Cook, kteří nahradili nemocného vůdce výpravy i kapitána Belgiky. S příchodem jara se objevila nová naděje a členové výpravy se pustili do odstraňování ledu a do vytváření kanálu, jímž by mohla jejich loď uniknout z ledového sevření.
Konečně venku z ledového pekla
Teprve v únoru 1899 se Belgica probíjela trhlinami k volnému moři, na které se dostala až 13. března. S poškozenými navigačními přístroji bloudila oceánem, než se 28. března 1899 dostala do Punta Arenas v jižním Chile. Ani zdaleka se Gerlachova výprava nepřiblížila k jižnímu geomagnetickému pólu. Objevila však řadu antarktických ostrovů a zpřesnila mapy šestého světadílu. Nedobrovolným přezimováním její členové dokázali, že člověk může přežít delší dobu v jihopolární oblasti.
A. Gerlache se po návratu od jižního pólu věnoval poznávání dalších koutů Země. Vedl francouzsko-belgickou výpravu do Perského zálivu (1901) a v roce 1905 se na lodi Belgica zúčastnil výpravy vedené Filipem Orleánským k východnímu Grónsku (až na 78° 17’ severní šířky).
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
