„Meze království Českého vůkol drží 123 1/3 mil, země Česká od východu k západu nadýl 40 mil, od půlnoci na poledne širokosti má 35 mil a všechen České země plac má 859 mil kvadrátních…“ Přijmeme-li, že Pavel Aretin používal ve svém komentáři k mapě Čech takzvané české míle (která se rovná asi sedmi a půl kilometrům), vycházejí hodnoty jeho výpočtů celkem přesně.
Pavel Aretin pocházel z Uherského Brodu, v letech 1600-08 byl městským písařem v Klatovech, další tři roky pak sekretářem u Petra Voka z Rožmberka. V roce 1615, kdy získal erb a přídomek z Ehrenfeldu, již žil na Starém městě pražském. Jako protestant se účastnil stavovského povstání a stal se sekretářem apelačního soudu, kterému předsedal V. Budovec z Budova, jehož byl věrným přívržencem. Po porážce stavů byl Aretin odsouzen (1624) k vysoké peněžité pokutě a po vydání Obnoveného zřízení zemského musel opustit Čechy. Usadil se v saské Pirně a za saské okupace Čech roku 1632 se pravděpodobně nakrátko vrátil do vlasti, ale poté o něm mizí zprávy.
Své hlavní kartografické dílo, mapu Čech s názvem Regni Bohemiae nova et exacta descriptio, vydal poprvé v roce 1619 v Praze. Jako vůbec první mapa Čech obsahuje zakreslení zemských hranic a rozdělení Čech na 15 krajů. Aretin na mapu zakreslil celkem 1157 měst a míst, která je možno vyhledat podle mílových vzdáleností od okrajů mapy, jež uvádí přiložený rejstřík. Nepříliš přesný vodopis (Chrudimka u Aretina ústí do Orlice) byl v pozdějších vydáních poopraven; že se Aretinova mapa od počátku používala, svědčí překresy vojenských velitelů z třicetileté války, kde se vyskytuje tatáž chyba. Zakreslení hor takřka odpovídá skutečnosti, většinou však chybí jejich názvy. Na několika místech jsou v mapě uvedeny i poznámky, například že u Vysokého nad Jizerou jsou „kameny dražší krávy.“ Po stranách mapového listu je nakresleno šest mužských a šest ženských postav, znázorňujících jednotlivé sociální skupiny obyvatel.
Aretin sám vydal mapu ještě jednou, v roce 1632 za saského vpádu. Potřetí vyšla v roce 1665 zásluhou tiskaře Daniela Vusína, který přestože v mapě provedl jen drobné opravy, sebe však prohlásil za jejího autora (to Aretin sám nikdy neudělal). Čtvrté vydání pak připravil na konci 17. století Vusínův syn Kašpar. Jednotlivé edice lze lehce poznat podle rozdílně provedené kartuše.
Téměř současně s prvním vydáním Aretinovým (1619) vyšla v Augsburgu mapa Wilhelma Petera Zimmermanna, Aretinově značně podobná, příštího roku další blízkou mapu vydal v Amsterodamu malíř a rytec Jiljí Sadeler. Předpokládá se, že všechny tři mapy měly stejnou předlohu českého původu, jak o tom svědčí četné bohemismy v názvech. Za autora nezachované předlohy bývá někdy považován Sadeler, jindy známý astronom rudolfínské Prahy, Tadeáš Hájek z Hájku. Sám Aretin ale měřičské a kartografické znalosti měl, jak svědčí jím vytvořená mapa moravského panství Zábřeh.
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
