Portugalec Fernandes se na svých cestách dostal nejprve do Indie a později několikrát do Afriky, kde objevil místní zlaté doly.
FERNANDES Antonio (15.–16. století) – portugalský mořeplavec a cestovatel
Antonio Fernandes byl jedním z mnoha portugalských námořníků, kteří se podíleli na expedicích portugalské koruny do Indie. Víme, že se účastnil plavby Affonsa de Albuquerque (1507), snad i dobývání Malakky v roce 1509, při zpáteční cestě jej pak velitel zanechal v přístavu Sofala na mosambickém pobřeží.
Sofalu poznal už P. A. Cabral roku 1501 jako významný přístav a středisko obchodu se zlatem. Fernandes odtud roku 1514 vyrazil do vnitrozemí; proti toku řeky Wusi zamířil k západu, podél další řeky, Sabi, se vyhnul východoafrickým pohořím a pronikl více než 500 km do nitra Afriky. Dostal se až k pramenům další řeky Pungwe a ke zlatým dolům v dnešním Zimbabwe. Na řece Umzengenzi se pak Fernandes setkal s Monomotapou, vládcem říše, někdy po něm označované. Po rozvodí mezi Zambezi a Sawi (přes průsmyk Umtali) se pak Fernandes vrátil do portugalské faktorie v Sofale.
Již za několik měsíců (snad na podzim 1515) podnikl Fernandes druhou cestu, při níž se dostal dále na jihozápad, až do zlatonosného regionu kolem dnešního města Gwelo (Gweru), a po řekách Savi a Wusi se navrátil zpět do Sofaly. Své zprávy o kamenných městech a zlatých dolech v Zimbabwe předal guvernérovi Sofaly (tím byl Gasparo Veloso) spolu s plánem na zřízení portugalské stanice v Monomotapově říši, k realizaci plánu ovšem už nedošlo. Fernandesova kamenná města pak byla dílem zapomenuta, dílem pokládána za legendu, než je v roce 1872 znovuobjevil německý badatel Karl Mauch.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
