Jeden z nadaných španělských mořeplavců pokračoval ve šlépějích Colomba. Své velké objevy učinil hlavě na mexickém pobřeží.
ALAMINOS Antón (15.–16. století) – španělský mořeplavec
Někteří z námořníků, kteří získali zkušenosti na Kolumbových objevitelských cestách, pokračovali v hledání neznámých břehů v Západní Indii. Mezi nejpřednější patřil A. Alaminos, který sloužil jako kormidelník na jedné z lodí Kolumbovy čtvrté výpravy. V březnu 1513 se vydal s loděmi, které vedl Ponce de León, k vybájeným „ostrovům věčné mladosti“. Lodi vypluly od ostrova Portoriko, minuly ostrovy Turks a Caicos, propluly Bahamským souostrovím a na Květnou neděli (27. 3.) objevili Španělé Floridu.
Marně se členové výpravy koupali v každé vodě, pramen mládí neobjevili. A. Alaminos však pozorně sledoval moře, jímž pluli kolem pobřeží. Tmavomodrá barva, vyznačující „mořskou řeku“, ukazovala na silný proud. Alaminos správně odhadl jeho směr od Ameriky k západní Evropě napříč Atlantikem a nazval jej Floridským, později se vžilo pojmenování Golfský.
Při zpáteční cestě mířila španělská výprava za věčným mládím na Kubu a cestou její námořníci objevili řadu bahamských ostrovů. Nikde však nebyla živá voda a Ponce de León, mířící na Portoriko, v obavách z nezdaru vyslal Alaminose hledat zázračnou zemi. Snad se dostal k ostrůvkům Bimini (naproti dnešnímu městu Miami), ale ani tam nebyly zázračné prameny.
Jako kormidelníka najal Alaminose F. Hernández de Córdoba, který roku 1517 mířil s vojenskou výpravou z Kuby na západ. Španělští dobyvatelé Nového světa se dostali k pobřeží poloostrova Yucatán, který obepluli až do zálivu Campeche. Zraněný vůdce výpravy, jež se musela neustále potýkat s houževnatým odporem Indiánů a trpěla nedostatkem vody, rozhodl vrátit se na Kubu. Alaminos se ujal iniciativy a na jeho návrh přepluly obě španělské lodi Mexický záliv na Floridu a s využitím mořského proudu, který urychloval plavbu, se dostaly na Kubu.
S ozbrojenci k mexickému pobřeží
Po neúspěchu Hernándezovy výpravy se roku 1518 pustil na západ Juan Dias de Grijalva. Na čtyřech korábech, které opět navigoval Alaminos, zamířil k mexickému pobřeží s 240 ozbrojenci na palubě. Bouře a mořské proudy je zanesly nejprve k ostrovu Cozumel u Yucatánu. Opět Španělé narazili na rozhořčený odpor mayských obyvatel (Grijalva byl v jedné ze šarvátek raněn), který jim nedovolil uchytit se na břehu. Obepluli Yucatán, stále považovaný za ostrov, a dopluli do zátoky Terminós.
Španělé pluli dál podél neznámého pobřeží dnešního mexického státu Tabasco (řeku stejného jména přezvali na Grijalva). Při výměně darů s místním obyvatelstvem získali mnoho zlata a stříbra, které zdobilo i místní chrámy. Doslechli se o bohatém kraji ve vnitrozemí, oplývajícím drahými kovy.
Dopluli k ústí řeky Coalzacalcos a spatřili sopku, jež dostala jméno San Martín (1 879 m). Pokračovali k řece Papaloapan a setkali se s vyslanci aztéckého vládce Montezumy. Dál na sever uviděli bohatě zdobené chrámy na ostrově San Juan de Ulloa (naproti budoucímu přístavu Veracruz), který se později stal bránou do Nového Španělska, jak nazývali Mexiko. Dorazili až ke Cabo Rojo, kde tenčící se posádka a zhoršující se stav lodí donutil Grijalvovu výpravu k návratu na Kubu.
Kormidelník Alaminos vedl Cortésovy lodi, které sledovaly kurs Grijalvovy výpravy a přistály v březnu 1519 u pobřeží Nového Španělska (Mexika). V dobrodružstvích dobývání říše Aztéků se ztrácejí další osudy A. Alaminose.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
