Angkor Wat – to nejlepší na konec!

Něco o Angkoru

Pokud čistě náhodou někdo neslyšel nikdy o Angkoru, o čemž silně pochybujeme, tak Angkor je největší náboženská stavba na světě, nejslavnější stavební památka v jihovýchodní Asii a nejkrásnější příklad khmerské architektury. Chrámový komplex zahrnuje mnoho větších i menších chrámů rozkládajících se na ploše 400 km². Kdysi byl každý centimetr každého chrámu pokryt nádhernými reliéfy a i dnes je stále se na co dívat.

Celý komplex Angkor je nádherný, velkolepý, dechberoucí a vyzařuje skoro až magickou atmosféru. Každý kousek kamene, každý reliéf tu vyvolává představy o pompéznosti dávných dob, o silné a velké khmerské říši a nepochopitelné zručnosti khmerských stavitelů a umělců.

Chrám Ta Phrom zapomenutý a pohlcený džunglí v nás vyvolává pocity prvních objevitelů. Obrovské kořeny stromů prorůstají stavbou a džungle si pomalu bere zpět to, co vždycky bylo její. Ta Phrom vydává poklidné svědectví o pomíjivosti lidského snažení. Že proti přírodě a běhu času neobstojí ani to nejlepší lidské dílo.

Obrovské tváře v chrámu Bayon pozorují každého návštěvníka. Usmívají se. Proč, to se asi nikdy nedozvíme. Možná ví něco víc než my. Není to výsměch, jen náznak vědoucnosti. Možnájiž došly osvícení a blažený úsměv je bude provázet na věky věků. A nebo je to jen prosté znázornění usměvavých obyvatel Kambodže. Kdo ví. Dvě stě tváří Bayonu, dvě stě úsměvů.

A samotný Angkor Wat? Hlavní a největší chrám celého komplexu je monumentální. Jen jeho hradby měří pět kilometrů. Při příchodu po mostě obdivujeme rozlehlý chrám jako celek. Stojí si tu, jako by se nechumelilo už pěkných pár století. Je nádherný. Když projdeme první branou, ocitáme se uvnitř složitého komplexu svatyněk, nádvoříček a sloupoví. Každou chvilku objevíme nějakou zajímavou plastiku nebo obzvláště zachovaný reliéf. Z bezprostřední blízkosti můžeme obdivovat propracovanost postav a smysl pro detail. Postupně se proplétáme až ke středu chrámu. Je tvořen vysokou věží-stupou, která znázorňuje posvátnou horu Mt Meru. Po velmi příkrých schodech se dá vyšplhat až téměř nahoru. Necháme dole svou hrdost a po všech čtyřech pavoučíme vzhůru. Nebe je tu na dosah a výhled skutečně úchvatný.

Odvrácená tvář popularity

Odvrácenou tváří Angkoru je množství jeho návštěvníků. Chrámy mají opravdu úžasnou atmosféru. Respektive měli by, kdyby se tu nevyskytovali turisté. Turisté jsou totiž velmi zvláštní živočišný druh. Vyskytují se v permanentně přemnoženém počtu, motají se do záběru, strkají se v zástupech a trvale hlučí. Někteří se projevují způsobem, který připomíná Homolkovi: „Hele táto, podívej!!“ „No tý vole, to je něco!“ Vše co oko vidí je pro turisty nutné patřičně okomentovat a při jejich permanentním přemnožení z toho za jediný den může pořádně rozbolet hlava. Tajemná atmosféra zapomenuté civilizace se ztrácí v obdivných výkřicích, cvakání fotoaparátů, zvonění mobilů a drmolení anglicky, německy, francouzsky, španělsky, italsky a japonsky mluvících průvodců. Více než co jiného dnes Angkor připomíná obrovské termitiště – tvarem i počtem lidských mravenečků.

Do Siem Repu jsme přijeli s časovou rezervou a přesvědčením, že chceme Angkoru věnovat co nejvíce času. Vzhledem k jeho rozsáhlosti, významu i kráse si to opravdu zaslouží. Nakonec nám ale jeden den stačí. Ne snad na to, abychom prohlédli celý areál o čtyři sta kilometrech čtverečných, ale k nasycení to bylo dost a dost. Pokud bychom tu byli sami, nebo alespoň v některých částech sami, věřím, že bychom se odtud týden nehnuli. Pořád je co objevovat a pro nasávání atmosféry si stačí sednout v některém z menších chrámů a jen se dívat.

Bohužel veškerá atmosféra je zadupaná hordami turistů a ani čtyři sta kilometrů čtverečních nestačí k tomu abychom našli klidný kout, kde by nás turisté nechali osamoceně. To je daň popularitě nejkrásnější z památek jihovýchodní Asie a také nejvyšší sezóny, která je právě teď o Vánocích. Věříme, že skutečné nadšence kamenů a historie to nemůže odradit. Ale my jsme schopní se spíše dvě hodiny plížit po duně, jen abychom zahlédli pouštní lišku. A nejvíc nadšení jsme z rozhovoru s bezejmennou babičkou z bezejmenné vesničky uprostřed přírody této krásné země. Takže co se týká Angkoru – jak se říká: „Bylo to krásné a bylo toho dost!“

Siem Reap v obležení

Tisíce návštěvníků Angkoru denně to už je sakra množství. A všichni se musí někde najíst, napít, přespat a koupit nezbytné suvenýry. Část z nich přijíždí jen na otočku z Thajska, ale pořád zbývá obrovská horda lidí, která doslova okupuje Siem Reap. Bez Angkoru a bez turistů by toto město bylo pravděpodobně jen jedním z mnoha malých městeček s prašnými cestami a centrální tržnicí se zeleninou a rybami. Siem Reap se znovuobjeveným Angkorem je však doslova metropolí turismu. Počet obyvatel překročil již hranici tři čtvrtě milionu a přesto se na ulicích zdá, že turisté místní obyvatele vysoko přečíslují.

Do Siem Reapu přijíždíme v té nejvyšší sezóně – je 24. prosince. Jsme již ve vánoční náladě a těšíme se, že si dopřejeme trošičku luxusu po téměř měsíční cestě. Prostě jen pěkný pokoj s teplou vodou a nějakou skvělou večeři. V koutku duše spoléháme na to, že se nám podaří rychle najít ubytování a ještě bychom se mohli nechat svézt k Angkoru. Vstupenky na zítřek totiž platí již dnes od pěti odpoledne, a tak bychom chtěli zajít na Angkor na Štědrý večer. Když stojíme u čtvrtého hotýlku, tak už se této myšlenky pomalu vzdáváme.

S ubytováním to nevypadá zase až tak růžově. Ceny které tu požadují za malou kobku, zavánějící zatuchlinou a se studenou vodou, jsou přemrštěné. Za pěknější pokoj s teplou vodou jsou to částky přímonehorázné. Přesto si nechceme nechat zkazit Štědrý den. Jsou to jen peníze, nic víc. Bereme tedy dobře vypadající pokoj s teplou vodou a razíme na večeři. Nejsme příliš vybíraví a ani zrovna škudlilové, ale situace v Siem Reapu značně připomíná indické Khajuraho. Množství turistů zvedlo ceny na západoevropskou úroveň při zachování asijského standardu. Buď to budeme akceptovat a místní v tomto trendu podpoříme, nebo budeme asi o hladu. Nakonec se výjimečnost Štědrého dne smrskne na skvělou zmrzlinu a zasloužený odpočinek.

Real antique

Ani druhý den nevypadá Siem Reap nijak zvláštně a ve srovnání s Luang Prabangem je to jen prašná díra uprostřed polí. Celkově špatný dojem završuje místní tržnice nacpaná suvenýry k prasknutí. Rádi bychom tu zvětšili suvenýrovou zátěž batohů, ale není co kupovat. Buď mají zvrácený vkus místní prodavači nebo mnohem spíše místní turisté. Vše co se tu prodává jsou asi tři druhy reliéfů z Angkoru a vše v provedení „real antique“. Všichni tedy mají téměř totožný sortiment a důležité je, aby to vypadalo jako pravý kus starověku.

To se podle místních dosáhne několikerou vrstvou laků a špíny. Prostě turisto moc si nevybírej a hlavně zaplať. Marně se snažíme vyčenichat ukázky tradiční zručnosti místních obyvatel. Nějakou dřevořezbu s tradičním motivem v obyčejném dřevě bez nánosů laků, které mají dodat punc starožitnosti. Víme, že jsou Kambodžané velice šikovní a umí vyrábět nádherné věci. Ale ne v Siem Reapu. Když už hledání vzdáme, podaří se nám přímo v areálu Angkoru objevit reliéfní obrázky apsar na ručním papíru. Je to sice suvenýr také určený jen pro turisty, ale aspoň si nehrají na „real antique“ a jsou opravdu hezké.

Po dvou dnech s úlevným oddychnutím opouštíme Siem Reap a razíme zpět do Bangkoku.

Nejširší nabídku průvodců a map Kambodži (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz