28. 2. (úterý) Ráno jsme vstali v sedm, nasnídali se a na kole (1,5 USD na den) vyrazili do Angkor Watu a přilehlých chrámů (vstupné 20 USD). Komplex chrámů v této oblasti byl vystavěn v 9. – 13. století. V té době byla na vrcholu Khmerská říše, které se podařilo shromáždit dostatečné bohatství a dostatek pracovních sil, aby na ploše více než 150 km2 bylo vybudováno okolo 70 chrámů a jiných náboženských staveb. Během naší prohlídky jsme nejdříve navštívili vlastní Angkor Wat, který je největší náboženskou stavbou na Zemi. Angkor Wat je úžasně rozlehlá stupňovitá stavba obkroužená ochranou zdí a vodním příkopem. Vyšplhat se dá téměř do nejvyšší věže, odkud je krásný rozhled.
Z dalších chrámů, které jsme navštívili, stojí za zmínku především Bayon. Jedná se o neuspořádanou stavbu s mnoha věžemi, do kterých je vytesáno 216 obrovských tváří, které pravděpodobně zpodobňují stavitele chrámu, krále Jayavarmana VII. V chrámu proto máte pocit, že vás neustále někdo sleduje. Na závěr jsme navštívili chrám Ta Phrom, který je jediný nechaný ve stavu, v jakém byl objeven. Je tedy zarostlý džunglí, což je velmi působivé a dodává to celé stavbě obzvláště autentickou atmosféru. Do guesthousu jsme se vrátili v pět, celí zmožení vedrem a ujetými kilometry (celkem 34 km). Osprchovali jsme se, objednali si v guesthousu na druhý den lístky do Bangkoku a zašli na večeři. Pak jsme si ještě dali v guesthousu čaj a brzo šli spát.
1. 3. (středa)
Ráno jsme vstali po šesté, dali si snídani a po sedmé jsme mikrobusem vyjeli na kambodžsko – thajskou hranici. Na hranice vedla velmi špatná prašná cesta, takže jsme pěkně nadskakovali a byli celí oranžoví od prachu. Také mikrobus vypadal, jako by se měl každou chvíli rozsypat. Na hranici jsme dorazili v půl druhé, v pořádku přešli do Thajska a ve dvě jsme jiným mikrobusem pokračovali do Bangkoku. Mikrobus i silnice teď byli nesrovnatelně lepší, takže cesta ubíhala mnohem rychleji. Také bylo zajímavé, že zatímco v Kambodži jsme jeli polopouští, tady to byla krajina zelená a očividně opečovávaná.
Do Bangkoku jsme dorazili kolem půl šesté. Mikrobus nás vyhodil poblíž Khao San Road. Rychle jsme si našli ubytování (hned vedle guesthousu, kde jsme spali po příjezdu do Thajska v polovině ledna) a zašli na večeři. Měli jsme pocit, jako bychom se po měsíci a půl vrátili domů, tak důvěrně známý nám Bangkok připadal. Po večeři jsme ještě zašli na internet a kolem deváté šli spát.
2. 3. (čtvrtek)
Ráno jsme vstali v půl osmé, nasnídali se a městským autobusem odjeli na východní autobusové nádraží, odkud jsme pokračovali na Pathayu. Pathaya je největší turistické středisko v JV Asii se spoustou go go barů, diskoték, restaurací a pouličních krámků. Na Pathayu jsme dorazili v půl jedné a celkem dlouho hledali levnější ubytování. Nakonec jsme našli guesthouse s klimatizací za 350 B.
Ubytovali jsme se, zašli se okoupat na pláž a dali si tam oběd. Pak jsme se vrátili osprchovat a vyrazili do města. Nejdříve jsme zašli na Alcazar travesti show (500 B), místní světoznámý kabaret, v kterém účinkují pouze muži přeoperovaní na ženy. Potom jsme si dali večeři a zašli se mrknout do několika místních gogo barů. Spát jsme šli kolem druhé.
3. 3. (pátek)
Ráno jsme vstali kolem osmé, zašli na snídani a v 10.20 odjeli autobusem na bangkokské východní autobusové nádraží. Odtud jsme místní dopravou přejeli na vlakové nádraží, odkud jsme chtěli jet vlakem přes noc do Hat Yai a dále do mořského národního parku Ko Tarutao. Ukázalo se však, že už nejsou lístky na lůžkový vlak. Koupili jsme si tedy autobusovou dopravu od místní cestovky, do Hat Yai za 850 B. Autobus jel z vlakového nádraží v sedm večer, takže jsme čekali a čekali a v sedm se vydali na cestu. Autobus byl celkem luxusní, s pololůžkovou úpravou, takže jsme v noci i spali.
4. 3. (sobota)
Autobus nás odvezl nejdříve do Surat Thani, kam jsme dorazili před šestou ráno. Tam nás přeložili do celkem nepohodlného mikrobusu a pokračovali jsme do Hat Yai. Vyjeli jsme až kolem půl osmé, protože jsem ještě nabírali spolucestující Thajce po celém Surat Thani, takže do Hat Yai jsme dorazili až kolem poledního (v Bangkoku nám řekli, že bychom měli přijet v 10.30).
Pěšmo jsme se přesunuli na místní autobusové nádraží, kde jsme zjistili, že nejbližší autobus do Pak Bary (městečka, odkud se plaví na Ko Tarutao) jede až ve čtvrt na pět. Opět jsme tedy čekali a čekání jsme si krátili jídlem, internetováním a já i zašel k holiči, tedy přesněji holičce, která neuměla ani slovo anglicky, ale očividně jí bavilo stříhat exoticky vyhlížejícího cizince. V 16.15 jsme odjeli do Pak Bary, kam jsme dorazili kolem půl osmé. Rychle jsme našli ubytování za 200 B, zašli na večeři a vyptat se, kdy ráno jede loď na Ko Tarutao. Loď měla jet v 10.30. Spát jsme šli kolem desáté.
5. 3. (neděle)
Ráno jsme vstali po osmé (skvěle jsme se po tom všem cestování vyspali), zašli na snídani a v 11 hodin jsme se nechali lodí za 200 B převést na hlavní ostrov národního parku Ko Tarutao. Dojeli jsme do zátoky, kde je hlavní stanice správy parku, zaplatili jsme 200 B za vstupné a pronajali si bungalov za 250 B na pláži Ao Sone, která ležela o 8 km jižněji. Odvoz tam stál 200 B za sběrný taxík, tak jsme čekali, jestli se nás nesejde víc, ale nakonec jsme jeli jenom tři (my a jeden Polák). Ao Sone byla překrásná! 3 km dlouhá a byla na ní jen stanice správců národního parku, malá restaurace a pět jednoduchých bungalovů. Kromě nás tří tu nebyli žádní turisté.
Na celém souostroví Ko Tarutao není s výjimkou jednoho malého ostrůvku povoleno soukromé podnikání, takže veškeré ubytovací kapacity, které jsou velmi prosté, spravuje správa parku. Ubytování bez klimatizace a se sprchou na pláži samozřejmě většinu zhýčkaných západních turistů odradí, proto jsou tu pláže tak liduprázdné. Ubytovali jsme se v jednom z bungalovů, zašli na oběd a hned se vykoupali. Pak jsme se šli projít po té dlouhatánské opuštěné pláži. Opět jsme se okoupali a pak jsme lenošili v houpacích sítích. V šest jsme zašli na večeři, pak jsem se byl několikrát kouknout, jestli nepřiplavala klást vajíčka nějaká želva, ale žádnou jsem neviděl. Spát jsme šli kolem deváté.
6. 3. (pondělí)
Ráno jsme vstali v půl deváté, nasnídali se a celé dopoledne lenošili u moře a v houpacích sítích. Po obědě jsme šli ke 3 km vzdálenému vodopádu Lu Du. Vyžadovalo to trochu horolezení a vodopád nebyl moc velký, ale bylo u něho hezké jezírko, ve kterém se dalo koupat. „Domů“ jsme došli kolem páté a ještě jsme se chvilku koupali a lenošili. V šest jsme zašli na večeři a já se pak byl znovu kouknout, jestli nepřiplave nějaká želva. Ani dnes se žádná neobjevila. Spát jsem šel kolem desáté.
Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
