Už v 19. století popisovali evropští cestovatelé směšná bambusová chřestítka, na která viděli hrát domorodé obyvatele indonéské Jávy. Byl to angklung, rytmický hudební nástroj používaný při náboženských rituálech i světské zábavě.
Tvoří jej dvě seříznuté tyčinky bambusu volně navléknuté do základního bambusového rámu. Rychlým opakovaným pohybem této konstrukce do strany vzniká chřestivý zvuk.
Všudypřítomný bambus
Bambus potkáte v celé jihovýchodní Asii doslova na každém kroku. Je základním materiálem každodenního života většiny asijských národů. Staví se z něj domy, zavlažovací systémy, používá se k výrobě nábytku, rohoží, deštníků, jako nádoba na vodu. Bambusové výhonky jsou součástí asijských jídel.
Zelený bambus je považován za symbol štěstí. Antropologové dokonce začali hovořit o jižní Asii jako oblasti bambusové kultury. Proto není divu, že právě z této krásné majestátné rostliny vznikla celá řada hudebních nástrojů, od rozmanitých píšťal po strunné nástroje, kde struny tvoří vypnutá vlákna z povrchu bambusového kmene.
Starověké chřestítko
V jihovýchodní Asii existuje několikanásobně víc druhů bambusových perkusí než v jiných částech světa. Jedním z nich je angklung, který původně pochází ze západní Jávy obývané etnikem Sundánců. Vesničané jej dříve užívali k vyluzování jednoduchých rytmů při uctívání bohyně rýžových polí Sri Dewi, na jejíž přízni závisela sklizeň, zdraví a mír. Původní angklungy byly naladěny do historických stupnic slendro a pelog. Kvůli primitivnosti rytmů a absenci melodie upadl angklung s příchodem 20. století do zapomnění a byl nahrazen modernějšími evropskými nástroji.
Moderní nástroj, jenž zahraje vše
Vzkříšení angklungu přinesl v roce 1938 Daeng Sutinga, sundánský učitel se západním vzděláním, který tradiční nástroj přeladil do všeobecně rozšířené stupnice do-re-mi. Ta umožnila zahrát na angklung jakoukoli melodii od indonéských populárních písní po mezinárodní šlágry.
Obrovský úspěch sklidilo vystoupení studentského angklungového souboru na významné konferenci Asie – Afrika, na níž se v Bandungu na západní Jávě sešli prezidenti zemí těchto dvou kontinentů v roce 1955. Od té chvíle se hra na angklung stala oblíbenou zábavou dětí i dospělých.
Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Početné dětské soubory
Každý jednotlivý nástroj hraje pouze jeden tón, a tak je pro předvedení písně zapotřebí více hráčů. Zatřesením rámem se dvěma bambusovými hůlkami seříznutými ze dvou třetin vzniká tón o jedné výšce a jejich kombinace pak vytváří i velmi komplikované melodie. Pokročilí hráči dokáží najednou obsluhovat najednou i tři angklungy, které mají navlečeny na předloktí jedné ruky.
Fotografie doprovázející tento článek pocházejí z vystoupení proslulého hudebního souboru Saung Ujo z Bandungu. Díky poměrně nedávné popularizaci se však na tento hudební nástroj dnes učí hrát děti v mnoha dalších jihoasijských zemích.
