Amerikou na kole: USA – Monument Valley

Cameron a indiánská galerie

Ani jsme se nenadáli a po 50 km téměř stále z kopce jsme v Cameronu. Je zde hrozné vedro. Celé odpoledne se schováváme ve stínu a také navštěvujeme indiánskou galerii. Nádherné místo se spoustou skvostů. Mají zde plno pravých exponátů. Třeba dětskou indiánskou bundu z kůže za pouhých 75 000,- amerických dolarů, tj. za více než 1,5 miliónu korun! Hm, tolik s sebou nemáme… . Ale najdete tam i levnější věci jen za pár tisíc dolarů…

The Wave, Lake Powell, Antelope Canyon

Ano, míříme do města Page a národního Parku Glen Canyon. Tahle oblast se považujeme za jedno z NEJ celé Arizony a Utahu. Největším lákadlem pro nás je unikátní geologická zajímavost The Wave (Vlna), která leží uprostřed pouště Paria Plateau a udělují se sem speciální permity jen pro 20 lidí denně a zájemců je mnohonásobně více. Rangeři to řeší formou loterie. 10 permitů jde přes internet zabukováním mnoho měsíců dopředu. Zbylých 10 permitů se losuje den předem. Protože The Wave je vzdálená z Page asi 50 km opačným směrem, než je naše trasa, navíc tam vede nepříjemná terénní písčitá cesta, tak jsme se rozhodli, že si pronajmeme na dva dny auto a zvládneme tak ještě i další rarity v okolí. Dorážíme k rangerům, vypisujeme žádost o permit a spolu s ostatními 34 lidmi jsme vhozeni do osudí. Ranger začíná losovat….napětí stoupá… . A třetí vylosovaní jsme MY! Hurááá, máme to! Jsme nadšeni. Mnozí to zkouší na mnohokrát a my jsme měli štěstí hned na poprvé. Na cyklisty se usmálo štěstí zase! Získáváme permit, ale protože platí až na další den, vydáváme se na 16 km dlouhý trek soutěskou Buckskin Gulch. Úzká soutěska v majestátných pískovcových skalách stojí za to. Různé formace, barvy, spousta stínu, to vše stojí za to. Druhý den už hrdě jdeme na The Wave.

Po dvou hodinách chůze po rozpálených skalách nacházíme onu Vlnu. Zprohýbaná skála různobarevných vrstev pískovce se nám zdá až neuvěřitelná. Je to něco fantastického! Nemůžeme se vynadívat. Trávíme tam snad tři hodiny. Slunce začíná připékat a my se musíme dát na cestu zpět. Tak takhle podívaná opravdu stála za to! Na cestě zpět do Page zastavujeme ještě u zemních pyramid a na jezeře Lake Powell, kde obdivujeme úžasně modrou vodu a za ní se tyčící bílé hory národního parku Glen Canyon. Poslední den v oblasti Page vyrážíme na návštěvu proslulé soutěsky Antelope Canyon. Dostat se tam dá jedině v organizované skupině po zaplacení 32 USD na osobu. Je to neskutečně komerční místo. Na pár set metrech v kaňonu jsou stovky lidí, kteří fotí prosvěcující sluneční paprsky do nitra soutěsky. Zážitek by to byl neskutečně úžasný nebýt těch davů lidí. Jsme z toho trochu znechuceni, a když se mě indiánský průvodce ptá, jak se nám to líbilo, tak odpovídám, že celkem jo, ale že je to jen a jen fabrika na peníze! Antelope Canyon rozhodně nepatří pro nás k těm nej místům, které jsme viděli. Naopak „podkova“ řeky Colorado, neboli Horshoe Bend bylo naprosto úžasné místo a téměř bez turistů!

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Monument Valley a první velké trable

Z Page to máme asi dva dny jízdy hornatou krajinou do Kayenty a odtud dále do Monument Valley, tedy Údolí monumentů, které bylo proslaveny desítkami westernů Johna Forda, Johna Wayna nebo Clintna Eastwooda. Anebo bohužel také reklamou na známe cigarety … . Monument Valley leží na hranici států Arizona a Utah v indiánské rezervaci a tak se sem platí speciální vstupné. Je zde také nový stylový hotel, informační centrum a takové primitivní tábořiště. Jenže to není jen tak ledajaký kempík….je to nejkrásnější kempík v celé Arizoně! A opravdu….stan si postavíte na vyhlídkovém plató a jste přímo mezi monumenty. Delikatesní místo. Máme tu krásný východ i západ slunce. Je to euforie. Druhý den dopoledne se kocháme a odpoledne vyrážíme na 20km dlouhý šotolinový okruh do nitra Údolí monumentů. Bylo krásné odpoledne, vše se začínalo pěkně barvit, a když jsme byli zhruba v půlce, najednou jsem si všiml v dálce písečné bouře. Okamžitě se dáváme na úprk. Jenže…za 10min je to u nás! Vítr se točí, mele, vznikají větrné víry a všude kolem písek a prach. Některé poryvy jsou tak silné, že máme co dělat udržet se na nohou. Po 30 min bouře ustává a my dorážíme do kempu. A ejhle…odfouklo a převrátilo nám to stan. Je celý špinavý, vše plné písku prachu. Včetně nás samozřejmě. Chvíli uvažujeme co dále a i když pomalu zapadá slunce, rozhodujeme se k evakuaci a přesunu o šest kilometrů dále do chráněného kempu Gouldings. Tím naše trable nekončí, naopak ty největší nás ještě čekají. Sbaleni odjíždíme a najednou, asi po dvou kilometrech je v cestě jeden z mnoha železných roštů proti přecházení dobytka. Silný poryv větru Renču strhnul mezi dva rošty do mezery, kam zapadlo zadní kolo. Rána jako hrom. Naštěstí se ji daří rychle zabrzdit. Zadní kolo se ale netočí. Ráfek je nabořený jako blázen. Zdeformovaný v jednom místě zcela. Nevíme, co dále. Stmívá se. Stopuji tedy jednoho indiána v jeepu a ten Renču odváží i s kolem do kempu a já pokračuji na kole. Kemp akorát zavírají. A s ním i sprchy. Takže se ani neumyjeme. Krucifix! Sedíme u recepce a v tom přichází švýcarská rodinka a nabízí nám pomoc. Daniel je mechanik. Půjčujeme si nářadí od indiána a po hodině práce s kladivem, kleštěmi, pilníkem atd. má Daniel hotovo. Ráfek vypadá stále hrozně, ale je tu šance, že takto dojedeme aspoň do nejbližšího servisu (200km), kde budeme muset koupit celé nové zadní kolo. Ještěže jsme ale Daniela potkali, jinak bych pro nové kolo musel asi stopem a vše by se náramně zdrželo. Utahaní, špinaví a kvůli všem problémům smutní usínáme. Na druhou stranu jsme ale rádi, že se nic více nestalo a že Renča spadla do té mezery zadním a ne předním kolem. To by teprve byl průšvih!!! Druhý den ráno se konečně koupeme, čistíme stan, kola, vybavení a odpoledne opouštíme Monument Valley, které, ač bylo úplně fantastické, tak na nás i našich kolech zanechalo šrámy.

Krajani před Údolím Bohů

Před Údolím Bohů jsme měli milé setkání s krajany. U jednoho motelu hledám majitelku. Ta nikde. A tak se ptám dvou hostů v důchodovém věku, kde je paní majitelka a kolik stojí motel. Přesně mi nerozumí, na co se ptám a tak opakuji: „How much is double room in this motel?“ A paní říká manželovi: „No řekni mu, že padesát pět!“. Začínám se smát a říkám jim: „Tak se pojďme bavit hned česky ne?“ Okamžitě se též smějí a po chvilce povídání se dozvídám, že jsou z Uherského Hradiště a znají naše dobré kamarády. No to je ale náhoda. Uprostřed pouště, ve vesnici velké jak díra po granátu a takové milé setkání. Povídáme si o „106″ s těmito fajn krajany, jenže čas letí jako voda a my se rozhodujeme pokračovat, abychom se posunuli ještě blíže k Údolí Bohů.

Valley of the Gods je zatím ještě turisty téměř neobjevené. Je to něco jako Monument Valley, jen v divočejší podobě. Skrz něj vede 27 km dlouhá šotolinová cesta, která je pro nás, težkooděnce, místy hodně náročná. Velmi prudká krátká stoupání na sypkém povrchu dělají svoje. Ale zvládáme to a náramně si toto tiché a divoké místo užíváme. Strávili jsme tam více než půl dne a rozhodně tato terénní a ne zcela jednoduchá zajížďka stála za to! Dále nás čeká několik táhlých stoupáků a dorážíme do městečka Bluff, kde jeden den kempujeme u řeky San Juan, druhý den spíme v motelu, jako odměna za dosažení půlky expediční trasy.

Kudy dále?

Z Bluff budeme pokračovat do Cortezu (oprava kola) a odtud na indiánská publa Mesa Verde, ležící už v hornatém a zeleném Coloradu. Tam se stočíme zpět na severovýchod a budeme šlapat na Moab a národní park Arches.

Další fotografie a informace o probíhající cykloexpedici napříč Amerikou naleznete na stránkách www.cyklocestovani.cz.