Americké Monument Valley aneb tam, kde žijí Navahové

Určitě mnozí z vás viděli filmy Tenkrát na západě (Sergio Leone) nebo Stagecoach (John Ford), které tuto oblast proslavily. Jedna z nejznámějších vyhlídek – John Ford Point; je toho důkazem.

Pro přesun do národního parku jsme využili kvalitní a širokou silnici č. 163. Úžasné pískovcové útvary tvořící onu známou scenérii jsou tak vysoké, že je vidíte už daleko předtím, než dorazíte ke vstupní bráně. Jste na hranici dvou států, Utanu a Arizony a před vámi se otvírá 17 mil. dlouhá vyhlídková trasa napříč Údolím monumentů.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Monument Valley Navajo Tribal Park

Monument Valley Navajo Tribal Park je oficiální název parku, který se nachází v indiánské rezervaci kmene Navaho. Celková plocha parku činí 50 čtverečních mil, avšak jen část je „volně“ přístupná. Volně ve smyslu možnosti pohybu po vyznačených cestách, samozřejmě za úplatu. Volně, ale jen do té míry, že cestou narazíte na závory a omezení v pohybu pro návštěvníky, kteří si zaplatili pouze vstup avšak nikoliv prohlídku s průvodcem. Pokud toužíte vidět více, prohlédnout si množství filmových zastávek a další lahůdky, musíte si připlatit. Vyjde vás to na cca 50 USD a vyrazíte spolu s navažským průvodcem na korbě jeepu nebo na koňském hřbetě. Prohlídka je dlouhá asi dvě hodiny.

My jsme se zlákat nenechali, v klidu, se spoustou zastávek jsme projeli park a snažili se pořídit nějaké originální záběry, aspoň trošku jiné, než ty notoricky známé. Koním to tady sluší, což Navahové využívají a nabízí turistům možnost nechat se zvěčnit na hřbetu sudokopytníka v pozadí s pískovcovými skalisky. Nezastírám, také jsem neodolala.

Až pak jsem našla lepší objekt k focení – toulaví psi, je jich tu spousta. Mylně jsem se domnívala, že jsou chudáci hladoví. Vytáhla jsem z batohu poslední sušenku a věřila, že potěším ty chlupáče. Pravda, nejdříve zbystřili, natáhli čenichy směrem ke mně, ale když zjistili, že to není flákota, ale jen nějaký pišingr, zase se odtáhli. Vůbec neocenili, že se s nimi chci podělit o poslední kus žvance. Pomalu, líně se posunuli ke kaktusům, aby se ukryli před sluncem do příjemného stínu.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Yá’át’ééh – Hello Navahové

No a taky jsem tady viděla jediného indiána, který se mi opravdu líbil. Před cestou jsem si zjistila, že jedeme do země Navahů. V současné době je nejpočetnější indiánskou etnickou skupinou na světě. Těšila jsem se na Rudé tváře ozdobené krásnými čelenkami, náčelníky v ozdobných krojích, s kterými si vykouřím dýmku míru…. Hm, poněkud zcestné… Návštěva vesnice Kayetna – což je zachovaná původní vesnice kmene Navaho, mne připravila o poslední zbytky iluzí.

Totálně mne dostaly umělohmotné pestrobarevné prolézačky, rozmístěné v celé vesnici, Indiáni ve špinavých jeanech, místo čelenky láhev alkoholu… takhle jsem si to opravdu nepředstavovala. Oblečení a ozdoby Navahů jsem si mohla prohlédnout tak leda v penzionech sítě Best Western a nejčastěji „made in China“. Hezkého Indiána jsem viděla jediného – bylo to právě v Monument Valley, kde malý kluk v červeném tričku vylepšil jednu fotografii. Byl tam se svým tátou, který mi dovolil ho fotografovat a při té příležitosti se pochlubil, že Sherwing je to pokračovatelem rodu Navaho.

V parku si můžete prohlédnout množství zajímavých skalních útvarů, mezi nejznámější patří tzv. „Palčáky“ – The Mittens. Dosahují výšky až 300 metrů, díky čemu opravdu dominují celému údolí. Nicméně podobných nezvyklých tvarů je zde víc, skály mají svá jména a někdy jméno nepotřebujete vědět, protože poznáte, že před vámi stojí třeba slon.

Antelope Canyon

Ubytování máme zajištěné v městečku Page, jež je skvělým výchozím bodem pro návštěvu fotografického ráje. Jsme stále v rezervaci Navahů, kteří záhy zjistili, jakým skvělým turistickým trhákem se místo stane a tak jediná možnost jak jej navštívit, je zaplatit tučnější vstupné, své auto nechat na parkovišti a vydat se ke kaňonu jakousi podivnou dodávkou s obrovskými koly. Usadili jsme se na korbu auta, které zběsile vyrazilo vyschlým řečištěm Antelope Creek. Cesta je hrbolatá, velmi prašná, způsob jízdy strašný, to je nejspíš přirážka ke vstupnému.

S prachem v očích, vlasy jako drn, ale nadšení, že jsem konečně tady. Zvolili jsme fotografickou exkurzi Upper  Canyon. Oba Upper Anelope Canyon i Lower Antelope Canyon jsou stejně krásné, jen ten Lower je hůře přístupný. Voda, dlouhá léta působící na pískovec, dala vzniknout nádherné soutěsce; která díky světelným efektům dopadajících slunečních paprsků vytvořila fantastickou světelnou show. Tu jsme se pokusili zachytit. To, co je pro fotografy nejkrásnější, způsobuje kužel světla měnící stěny kaňonu v nádherné barevné divadlo.

Podmínky k focení byly naprosto strašidelné. Vlastně málo světla, stísněný prostor a všudypřítomný písek vše značně komplikují. Přesto to stojí za námahu. Bez stativu to rozhodně nejde a také budete potřebovat fén. Stativ pomůže prodloužit čas snímání a nerozhýbat fotku, fén napraví, co způsobil písek. Po návštěvě kaňonu máte písek v očích, za tričkem, v botách a bohužel především ve fotoaparátu. Takže hned jak je to možné vyfoukejte všechen písek a proveďte ozdravnou kůru vaší techniky. Povedlo se, zážitek byl nepopsatelný, fotografie jsou skvělé tak s chutí na další cesty!