Alžírsko – země blízká neznámá

​Na rozdíl od sousedního Maroka budete mít všechny skvosty přírody i kultury téměř sami pro sebe. Alžírsko je země turisticky nepolíbená a nijak zvlášť se ani nesnaží do země lákat davy návštěvníků. Turistická víza rozhodně nejsou pouhou formalitou a individuální cestování tam není obvyklé. Nám se to povedlo, ale bylo to za cenu několika schůzek na ambasádě a menšího triku s místní cestovní kanceláří, která nám formálně připravila zájezd.

Ona „nepolíbenost“ s sebou nese mnoho výhod, pár nevýhod a několik zajímavých specifik. Přes nepřeberné množství historických, kulturních a přírodních skvostů v zemi chybí větší turistická infrastruktura jako je dostatek hotelů, turistických agentur, autopůjčoven apod. Na druhou stranu se jako turista v Alžírsku budete cítit zcela výjimečně. Nikdo se vás nebude snažit lákat do turistických pastí a předražených restaurací. Naopak se budete setkávat s tím, že vám jako zahraničnímu cestovateli budou místní obchodníci nabízet slevy, pozornosti na účet podniku a projevovat upřímnou radost, že jste se do Alžírska vypravili za účelem poznání, a ne za obchodem. Těch pár cizinců v zemi jsou totiž většinou obchodní cestující, expati z Francie a pár dalších nadšenců jako vy.​

Pocitově se v Alžírsku budete cítit naprosto bezpečně a vítaně. Vaše bezpečnost je pro místní úřady, policii a armádu zásadní a počítejte s tím, že o každém vašem kroku budou vědět. Alžírsko je ale obrovská země a bezpečnostní situace na celém území není stejná. České ani zahraniční úřady nedoporučují individuální cesty do oblasti Kabýlie, kterou obývá berberské etnikum se separatistickými tendencemi a není zcela pod kontrolou alžírské vlády, resp. armády. Ta má v Alžírsku naprosto zásadní postavení a její kontrolní stanoviště najdete doslova na každém rohu.

Alžírsko je muslimská země s tradicí umírněného islámu. Nikde na veřejnosti ženy cizinky nemusí nosit na hlavě šátky či se zahalovat přehnaným způsobem. Přesto nedoporučujeme nosit šaty nebo trička bez rukávů a kraťasy nebo sukně nad kolena.

Největší stát Afriky je ze tří čtvrtin tvořen v jižní části saharskou pouští s pohořími Ahaggar a Tassili. V Ahaggaru je nejvyšší hora země Tahat s výškou 2908 m, na severu pak dominují dva paralelně od východu na západ probíhající horské hřebeny Atlasu, oddělující pobřeží Středozemního moře od Sahary. Mezi Velkým Atlasem a Malým Atlasem se rozprostírá plošina „šotů“ se slanými vysychajícími jezery. Oblast Kabýlie východně od Alžíru je pokryta souvislým lesním porostem.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE, který dává nejlepší inspiraci pro opravdové a náročné cestovatele. 12 exotických i evropských destinací v každém čísle, praktické a velmi konkrétní tipy co vidět a zažít, autentické fotky známých cestovatelů, reportérů a fotografů, v každém vydání 2 velké rozhovory s cestovatelskými osobnostmi. Kup si předplatné (309,- za rok) a získej k němu i opakovaně využitelný slevový kupón na outdoorové vybavení včetně 500 korun na boty od firmy S-run nebo předplatné časopisů Svět outdooru, Svět běhu, a Pádler.

Alžír a pobřežní promenády

Když se procházíme po nábřeží třímilionové alžírské přímořské metropole, dýchne na nás atmosféra starých koloniálních časů. Staré město (kasba) uvnitř pevnosti na obranu proti pirátům má pěkné křivolaké uličky, rušná tržiště s kavárnami, staré domy s majolikovými portály. Kosmopolitní ráz starých časů dokládá směsice náboženských staveb – je tu křesťanská bazilika Notre Dame d’Afrique, židovský hřbitov, rybářská mešita Djamaa el Djedid s půdorysem křesťanského kříže nebo osmanská mešita Ketchaoua. Alžír je samozřejmě vstupní branou do země a také místem, odkud se můžeme vydávat na výlety.

Na břehu Středozemního moře leží nádherné římské město Tipaza, důležitý přístav Féničanů i Byzantinců, z něhož Římané dobývali Mauretánii. Kromě římských vil, chrámů a amfiteátru tu najdeme i gladiátorský stadion.

Posvátná Ghardája a pentapolis uprostřed Sahary

Hodinový přelet nás zanese na Saharu do oblasti Ghardája, centra rozlehlé oázy zvané M´zab. Ghardája je pentapolis (souměstí pěti měst) a celá je zapsaná na Seznamu památek UNESCO díky unikátní středověké architektuře.

Pro místní příslušníky sekty ibaditských muslimů jsou centra měst posvátná a přísně chráněná, proto v nich cizinci nesmí přenocovat, ani se pohybovat bez místního průvodce. Ibadité jsou velmi ortodoxní větev muslimů a jsou nedůvěřiví k novinkám. Dodnes tchýně vybírá nevěsty pro své syny v hammámu, a ženy pak po svatbě odcházejí do domu manžela, kterého často vidí poprvé. Většinu života pak stráví doma péčí o děti a domácnost, a pokud vůbec vyjdou ven, jsou zahaleny od hlavy až k patě do bílých závojů, přičemž koukají jen jedním okem. Dokonce nesmí vstoupit ani do obchodů, nakupují tak, že prodavač jim ven vynáší žádané zboží.

Toulky křivolakými uličkami centra nás zavedou až na hlavní trh, kde se prodávají koberce a produkty z prvotřídních datlí. Nejkrásnější je pohled na celé údolí, v němž se tyčí pět kopců pokrytých domky pastelových barev, z nichž vykukují minarety. Nejstarším městem je al-Atáf v meandru řeky Vádí Muzab, o několik kilometrů dále se tyčí chátrající Búnura, na opačném břehu nejkrásnější Beni Isguen a kousek dále královská Melika. Hlavní a největší město Ghardája leží nejseverněji. A když se pak večer rozezní z minaretů hlasy muezzinů do celého údolí „Alláh je velký!“, „Není boha kromě Alláha!“, „Alláh je velký“, dojem je nejsilnější.

5 středověkých měst v poušti

Ghardaia – hlavní a největší město údolí M´Zab. Je to jeho ekonomické a politické centrum. Na hlavním náměstí je trh s lokálními produkty a výrobky – datle, oříšky, koberce, zlato. Nic, co nepochází z této oblasti, se tu prodávat nesmí.

Beni Isguen – nejposvátnější ze všech 5 měst. Zdejší komunita je velmi konzervativní a dbá o dodržování tradic. Narozdíl od města Ghardaia místní rada rozhodla, že na hlavním náměstí nemohou být obchody. Místo má sloužit setkávání se sousedy a ne obchodu.

El Atteuf – nejstarší město v oblasti. Založeno bylo už v roce 1012 Šejkem Chalífou bin Aghourem. Charakterizují ho hned 2 typické minarety. Jeden na kopci a druhý na úpatí.

Melika – nejmladší a nejmenší z 5 měst. Založeno bylo v roce 1347. Někdy je problém najít tady místního průvodce, který vás pustí za hradby. Pokud se vám to ale povede, užijete si křivolaké uličky sami pro sebe.

Bounara – druhé nejstarší město se pyšní palácem na svém vrcholu a nechybí ani typický minaret. Bounaura se nachází v samotném středu celé oblasti a je tak ze všech měst nejdostupnější.

Národní park fantaskních skal Tassili N´Ajjer

Letecky se přesouváme také až na úplný jihovýchod Alžírska do hloubi Sahary, do oázy Djenet. Ta je také branou do národního parku Tassili N’Ajjer. V Tegharghartu jsou neuvěřitelně krásné skalní útvary a prehistorické malby, další cesta pak stále vede krajinou nádherných pouštních scenérií až k tábořišti v pouštních dunách Erg Admer.

Odtud je možné vydat se v terénních vozech do říčního kaňonu Essendilène, podél něhož vede pěkný trek. Trasa terénních aut pokračuje k pouštnímu jezeru Guelta, kde si prohlížíme nomádské stany Tuarégů, dáváme si oběd a pokračujeme do Tikoubaouine s fantastickými skalními formacemi. Ráno dobrodružství pokračuje směrem k místu zvaném Tilalene s nádhernou krajinou a skalními malbami. Také v Timghasu je spousta prehistorických skalních maleb a možností procházek v menších kaňonech. Během putování národním parkem se spí v tábořištích „na divoko“ ve vlastním spacáku a bez zázemí toalet. V zimě a na jaře je tu velmi příjemné podnebí. Téměř jisté je nebe bez mráčků, denní teploty okolo 24 stupňů a noční minima kolem 12 stupňů. Doporučujeme proto lehké oblečení na den a teplejší vrstvy na večer a noc. ​

CK Hamidi je malá rodinná cestovka úspěšně fungující od roku 2015 původně pod značkou Travel Planner. Tvoří ji cestovatelé a jejich poznávací zájezdy a expedice jsou sestavovány tak, aby vám zprostředkovaly co nejautentičtější zážitek z nabízených destinací, v jejichž výčtu nechybí mj. Alžírsko, Súdán, Izrael a Palestina nebo čerstvě jemenská Sokotra.

Constantine a antická města v cedrových hájích

Letadlo nás přepraví také do nádherného města Constantine, pojmenovaného podle římského císaře Konstantina Velikého. Kaňon hluboký přes dvě stě metrů město půlí na dvě části a je výtečným výchozím bodem pro cesty do antických měst v okolí. Na severním okraji pohoří Aurés spadne hodně srážek a svahy jsou porostlé cedry a borovicemi. Příjemného klima před dvěma tisíci lety využili Římané a postavili tu svá města. Jeden z nejhezčích pozůstatků římského světa je Džamíla na úbočí kopců porostlých olivovými háji. Sem se za zásluhy stěhovali římští vojáci a užívali dodnes zachované antické stavby – chrámy, baziliky, vily i triumfální oblouk. Na úbočí hluboké rokle se krčí město Tiddis a cestou do Batny se zastavujeme v dalším antickém skvostu, římském městě Timgad s úžasně zachovalým půdorysem ulic, Trajánovým obloukem, divadlem a sloupy paláců.

Batna a cesta přes hory Aurés do zelené Kabýlie

Z Batny se vydáváme nádhernou panoramatickou cestou přes hory Aurés. Zastavujeme se v městečku El Kantara, u kterého se nachází působivý kaňon, v překrásné oáze Mchounech s palmami a řekou zařízlou mezi skály a u impozantního kaňonu Ghoufi, kde během procházky objevujeme staré berberské vesnice. Putování končíme v oázovém městě Biskra.

Z Batny se vydáváme nádhernou panoramatickou cestou přes hory Aurés. Zastavujeme se v městečku El Kantara, u kterého se nachází působivý kaňon, v nádherné oáze Mchounech s palmami a řekou zařízlou mezi skály a u impozantního kaňonu Ghoufi, kde během procházky objevujeme staré berberské vesnice. Putování končíme v oázovém městě Biskra.

Další přesun nás zavede zpět na sever Alžírska, do pobřežního města Béjaïa v provincii Kabýlie. Po cestě budeme svědky toho, jak se pouštní krajina postupně mění až po svěží a zelenou středomořskou. V Béjaïe si večer zajdeme na příjemnou kolonádu a pochutnáme si třeba na čerstvé rybě. Atmosféra v Béjaïe je odlišná od Alžíru a ještě příjemnější. Jelikož je to největší město Kabýlie, oblasti, která usiluje o autonomii, většinoví obyvatelé zde jsou Kabylové – etnikum berberského původu hrdě střežící svoji kulturu, jazyk a písmo před celkovou arabizací.

Nádherné strmé a skalnaté pobřeží ukrývá důmyslný systém vytesaných stezek, které nás dovedou až k mysu Cap Carbon. Společnost nám tu budou dělat početné skupiny makaků, nad městem se rozprostírá národní park Gouraya.

Putování alžírskými chutěmi

Alžírskou kuchyni po staletí ovlivňovali Berbeři, Arabové, Turci, Římané, Francouzi a Španělé. Každá z těchto civilizací přispěla k tomu, že alžírská kuchyně je skvělou směsicí chutí, vůní a textur, podávanou na mnoho způsobů a velmi příjemnou pro chuťové buňky. Vliv Berberů na alžírskou kuchyni je jasně patrný v používání dušeného jehněčího masa, zeleniny, obilovin a sušeného ovoce. Turci a Arabové přidali směs koření a také řadu vynikajících moučníků. Francouzská kuchyně významně přispěla k alžírským pokrmům používáním rajčatového protlaku a také hranolky a sladkostmi. V alžírských pokrmech rozpoznáte výraznou chuť římského kmínu, majoránky, koriandru a fenyklu. V kuchyni se obvykle používá jehněčí a kuřecí maso a také ryby. Alžírským národním jídlem je kuskus, který se vaří v páře a poté se podává s masem, zeleninou a omáčkou.

Káva je v Alžírsku oblíbená a podává se velmi silná spolu se sklenicí vody. Nejoblíbenějším nápojem v Alžírsku je však čaj s příchutí čerstvé máty. Běžně se také pijí ovocné nápoje. V Alžírsku není mnoho klasických restaurací, kde byste si vybrali z jídelního lístku nějaký tradiční pokrm. Na každém rohu narazíte především na místní fast foody s grilovanými jehněčími a kuřecími špízy a kebabem. Proto nevynechejte žádnou příležitost k ochutnávce jiných specialit. Ochutnat můžete také víno lokální výroby, které je velmi chutné. V pravé berberské snídani nechybí vyhlášený čerstvě pečený chléb z krupice (kasra) potíraný medem.​

V Alžírsku určitě ochutnejte …

Mechoui – jehněčí pečené na dřevěném uhlí

Merquez – pikantní jehněčí klobásky

Chorba – pikantní dušené jehněčí nebo kuřecí maso se zeleninou

Dolma – plněná zelenina

Loubia b’Dirsa – dušené bílé fazole

Badendjal – salát z pečených lilků

Slata bel Clementinas – salát z cibule a pomerančů

Bissar – kuskus podávaný s kuřecím masem a sušenou zeleninou

Djej bil Qasbour – kuře s koriandrem

Brochettes – pikantní kebab

Kefta – masové kuličky s kořením

Lahm bil Zitoun – jehněčí maso s olivami

Mderbel Qar’a – dušená cuketa

Za’luka – lilek ratatouille