Odvážná a cílevědomá dáma zasvětila svůj život a své bohatsví Africe. Během jejího dobrodružství ztratila své blízké, ale ani to ji neodradilo pokračovat dále.
TINNÉOVÁ Alexine (* 17. 10. 1839, Haag, Nizozemsko, † 1. 8. 1869, západní Libye) – nizozemská cestovatelka
Životopis Alexine Tinnéové je jak vystřižený z románů pro dívky. Byla dcerou bohatého holandského obchodníka, usedlého v Londýně, ale díky svým pobytům v Egyptě (1856 a 1858) propadla kouzlu černého kontinentu. Prý z nešťastné lásky se rozhodla výzkumu Afriky věnovat celé své bohaté dědictví; roku 1861 se usadila v Egyptě, ale již v dalším roce se vydala (spolu s matkou Henriettou Marií Louisou Tinnéovou a tetou Adrienou van Kapellen) na plavbu s cílem pomoci Spekeovi, který v té době pobýval v Bugandě a Buňoru. Na parníku dámy propluly po Nilu až do jihosúdánského Gondokora a po Sobátu až k hranici jeho splavnosti; cestu jim nesmírně ulehčila fáma, že bohatá Holanďanka je prý dcerou tureckého sultána, a proto byla všude přijímána s největšími poctami… Nicméně kvůli zimnici se výprava musela v listopadu 1862 vrátit do Chartúmu, aniž by se setkala se Spekem a Grantem.
Tři dámy na expedici v centrální Africe
V době, kdy Speke došel do Gondokora, právě Alexine Tinnéová vyrazila na další expedici. Kromě ní, matky, tety a 200 nosičů se k výpravě připojili i Heuglin a botanik Hermann Steudner. Cílem expedice, na niž vyplula 28. ledna 1863, byla dosud téměř neznámá řeka Bahr al-Ghazál, levý přítok nilského veletoku. Proti jejímu toku se sice expedice dostala až k ústí řeky Pongo, ale nedosáhla větších úspěchů, naopak – přišly ztráty: v dubnu 1863 podlehl zimnici Steudner, v srpnu matka i teta objevitelky a velké zdravotní problémy měla i Tinnéová a Heuglin. (Ztráty mužstva se jaksi nepočítaly.) Nicméně se jim podařilo dostat až k osadě Jur (Džúr) na stejnojmenné řece, přítoku Bahr el-Ghazálu, kde ale v lednu 1864 Tinnéová vzdala další výzkumy a rozhodla se k návratu. V květnu 1864 už byla znovu v Chartúmu. Zatímco první cestu popsal její příbuzný, John A. Tinné, v knize Geographical Notes of Expedition in Central Africa by three Dutch Ladies (1864), o druhé expedici existuje svědectví Heuglinovo: Die Tinnésche Expedition im westlichen Nilquellengebiet (1865).
Osudné přepadení Tuaregy
Ani potíže, s nimiž se na předešlých cestách setkala, neodradily Tinnéovou od dalších cest. Roku 1866 podnikla menší cestu s vlastní karavanou z Alžíru přes pohoří Atlas do severní části Sahary. Mnohem ambicióznější plán si určila na další expedici, na niž vyrazila na jaře 1869: z Tripolisu chtěla přejít přes Saharu do říše Bornu a odtud na východ přes Wadaj a Dárfúr k Nilu, čímž by uskutečnila plán, s kterým o patnáct let dříve neuspěl Vogel. Osud ale Holanďance, posedlé Afrikou, nebyl příznivý – došla jen do Murzúku, kde se setkala s Nachtigalem, na další cestě do Ghátu byla její karavana přepadena Tuaregy a odvážná dáma při tom přišla o život v necelých třiceti letech.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
