Nejprve carský vyhnanec na Sibiři, poté významný polský cestovatel, jenž v depresi spáchal sebevraždu. To je osud geologa Czekanowského.
CZEKANOWSKI Alexander (* 12. 2. 1833, Krzemieniec, nyní Kremenec’, Ukrajina, † 4. 10. 1876, Sankt Petěrburg, Rusko) – polský geolog a vyhnanec na Sibiři
K průzkumu Sibiře významně přispěli polští účastníci povstání z roku 1863, odsouzení carským režimem do vyhnanství. Alexander Czekanowski přišel do Irkutska po dobrodružném útěku z kyjevské věznice a trudné pěší cestě od Dněpru do Tobolska.
Pobýval nejprve v Zabajkalsku a v Bratsku, ale roku 1866 si jej zdejší geologové vyžádali do Irkutska, kde sídlilo sibiřské oddělení Ruské geografické společnosti. V jeho režii se v letech 1869–72 Czekanowski věnoval geologickému průzkumu Irkutské oblasti – rozdělil zdejší horstva na hřbet Bajkalský (v němž pramení Lena) a Přímořský.
Bádání v okolí sibiřských řek
Spolu s astronomem Ferdinandem Millerem se roku 1872 vydal Czekanowski zkoumat nezmapované oblasti kolem řeky Leny. Přes Kirensk dojeli k hornímu toku Nižní Tunguzky, kterou sledovali od jejího pramene až k soutoku s Jenisejem, a podrobně popsali reliéf jejích břehů. Czekanowski pokračoval s Millerem v průzkumu říčního systému mezi Lenou a Jenisejem (1874).
Ještě v zimě vyjeli z Irkutska k Nižní Tunguzce a v dubnu 1874 přešli k pramenům Viljuje a k řekám Mojero a Kotuj. Odtud zamířili na východ k řece Oleňok, kterou spluli až k 70° severní šířky. Po zamrznutí řeky pokračovali až k jejímu ústí na saních se sobím spřežením.
V dalším roce (1875) se oba badatelé vrátili k hornímu toku řeky Oleňok a zkoumali její povodí až po rozvodí mezi Oleňkem a Lenou. Přes Verchojansk a Jakutsk se Czekanowski vrátil v lednu 1875 do Irkutska.
V další sezoně zkoumal mohutný tok Leny od Jakutska po Bulun, pokračoval k řece Ejekita (levý přítok Leny) a od jejího horního toku znovu překročil rozvodí řek Lena a Oleňok a putoval až k ústí Oleňku, kde objevil mohyly Vasilije Prončiščeva a jeho ženy (zahynuli při severní expedici roku 1736).
Koncem prosince 1875 se vrátil do Irkutska. Čekala jej zpráva o carské amnestii a na jejím základě mohl odcestovat do Petěrburgu. V hlavním ruském městě se věnoval zpracování výsledků svých objevitelských cest (spolu s Millerem vytvořili přesnější mapy řek Nižní Tunguzka, Oleňok a Lena a vyplnili řadu „bílých míst“ v této oblasti). V psychické depresi však spáchal sebevraždu.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
