ALEŠ LENFELD: Chci život prožít poznáváním světa

Co bys vzkázal těm, kteří sní o cestování, ale dosud se neodhodlali udělat první krok?

Ono to odhodlání se k prvnímu kroku je hrozně těžká věc, ale jakmile to člověk udělá, tak zjistí, jak jednoduché to vlastně je, a že se vůbec nebylo čeho obávat. S jistotou mohu říct, že čekat na nějaký vhodný okamžik, jako například až doplatím hypotéku, až budu mít lepší práci, až budu mít velké děti, až budu víc psychicky v pohodě, ve skutečnosti znamená „NIKDY“, protože v tom životě vždycky bude nějaké „až jednou budu“. Pokud člověk skutečně chce cestovat, nemůže hledat důvody proč by neměl vyrazit, ale říct si proč by vyrazit měl. A plánování, obavy z neznáma, neznalost jazyka, nedostatek peněz, atd. skutečně nejsou důvody pro to, aby člověk zůstal doma. Tyhle věci se právě člověk nejlépe naučí řešit, až když se s nimi setká tváří v tvář, tedy na své cestě.

Jaké jsou podle tebe nejlepší destinace pro začínající cestovatele?

Řekl bych, že tohle je hodně individuální. Někoho může lákat spíše příroda, někoho naopak například historie měst. Podle toho bych se asi být dotyčným rozhodoval. Všeobecně bych ale pro první výlet volil nějakou bližší destinaci v rámci Evropy. Pokud by ale i tak někdo chtěl rovnou skočit do poznávání exotických krajin, s jihovýchodní Asií určitě nešlápne vedle. Například Thajsko nebo Malajsie jsou pro začátečníky myslím ideální destinace.

Máš nějaké konkrétní destinace nebo projekty, které plánuješ v blízké budoucnosti navštívit nebo realizovat?

Projektů by v mé hlavě bylo asi milion :-). Horší je to s jejich realizací, respektive časem pro jejich realizaci. Já všeobecně nerad prozrazuji nějaké plány nebo nápady, dokud už nejsou alespoň v nějaké fázi procesu. Člověk nikdy neví a často se může cokoliv zvrtnout a být úplně jinak, takže říkat teď, že bych chtěl za rok něco uskutečnit, nemusí vůbec nic znamenat, protože to může být ještě stokrát jinak. Co se týče destinací, těch je spousta. Aktuálně jsem v Nicaragui, odsud pokračuji do Ekvádoru, kam za mnou přiletí další skupinka cestovatelů. V rámci cest, na které se mnou mohou lidé vyrazit osobně ještě v první polovině roku jsou to Vietnam, Kambodža, Thajsko a pak také Malajsie a Borneo. Co se týče těch soukromých cest – věřím, že mi letos už konečně vyjde ta Indie, kam se chci vydat už opravdu dlouho. Každopádně navštívených destinací bude do konce roku mnohem více. Všechny cesty můžete sledovat na Instagramu @tvujpruvodce_cz a na webu www.tvujpruvodce.cz, což je má dobrodružná agentura, díky které se na cesty můžete přidat i vy.

Jak se tvoje časté cestování promítá do osobního života a vztahů?

Zajímavá otázka :-). Jsem si moc dobře vědom, že nejsem zrovna ideální typ partnera. Jsem v podstatě neustále někde ve světě. Je mi 40, nemám děti, žiju relativně zdravým životním stylem a jsem neustále v pohybu. Takový život se moc dnes v mé generaci nenosí, a najít partnerku, která by vedle sebe zvládala takového člověka, a navíc měla podobný životní styl, není úplně jednoduché. Respektive moc takových patrně ani není :-D. Nicméně zadaný jsem, přítelkyně se mnou cestuje často, ale i tak jsou samozřejmě měsíce, kdy jsem ve světě sám a zas tak jednoduché to není. Co se týče rodiny a přátel, s těmi jsme v kontaktu v podstatě neustále on-line, takže maximálně využíváme výhod dnešní doby. A také nikdy nejsem ve světě déle než tři měsíce v kuse, takže se vlastně několikrát v průběhu roku vídáme i osobně.

Jak se změnil tvůj pohled na cestování v průběhu let? Cestuješ jinak než dříve?

Určitě cestuji jinak. Dříve jsem jezdil do světa dá se říct na klasické dovolené. I když byly hodně poznávací a „baťůžkářské“, trvaly maximálně tři týdny a pak šup zpět do práce. Teď je to naopak. V Česku trávím maximálně tři měsíce v roce a zbytek jsem na cestách. To se samozřejmě hodně projevilo do stylu cestování. Dnes už nemám potřebu vidět v navštívené zemi za každou cenu všechno, ale když se mi někde líbí, raději se tam na několik dnů i týdnů zastavím a užívám si atmosféru tohoto místa a okolí. Stejně tak se dnes odvážím do míst, kam by mě dříve ani nenapadlo jít, ale to je spíše i díky nasbíraným zkušenostem a touhou poznat navštívenou zemi skutečně se vším všudy. Taktéž se určitě změnil můj pohled na cestování. Cestování je dnes velmi dostupné v podstatě pro všechny. Na jednu stranu je to výhoda, na stranu druhou určitě také problém. Lidé často jezdí do světa aniž by si o tom před tím načetli alespoň nějaké základní informace. To pak může způsobit problémy nejenom jim, ale i jejich okolí. I proto se snažím lidem na našich cestách předávat různé informace a zajímavosti o cestování a vlastně je tím v tomto směru i tak trochu vzdělávat. Můj osobní pohled na cestování se ale všeobecně změnil a stále mění a určitě je to pozitivním směrem. Vím, že je na naší planetě ještě spousta krásných a neobjevených míst a já je teď mohu poznávat. Zároveň jsem měl díky cestování možnost spatřit život v různých koutech světa a to mi hodně otevřelo a stále otevírá oči a učí respektu a pokoře. Za to jsem hodně vděčný a nesmírně si této příležitosti vážím.

Jaký byl tvůj „aha moment“, kdy jsi si uvědomil, že cestování je pro tebe více než koníček?

To bylo hned na první cestě mimo Evropu, na Srí Lanku. Bohužel jsem neměl to štěstí, že bych cestoval už jako malý kluk s rodiči, takže jsem cestovat začal docela pozdě. Až když jsem si na to začal sám vydělávat. Cestování mě ale vždycky lákalo a cestovatelské dokumenty jsem v televizi hltal snad odjakživa. A když se mi naskytla první možnost vyrazit do světa, ani jsem tam vlastně ještě nemusel být a už jsem věděl, že se mi tím změní život. A taky že ano, pamatuji si moment, když jsem se vrátil z této první cesty mimo Evropu a říkal si, že chci život prožít poznáváním světa. Sice to nebylo hned, ale podařilo se a věřím, že mi to ještě chvíli vydrží. Nadšení mám stále úplně stejné, jako po této první cestě, což je snad dobrý základ :-).

Která destinace byla zatím největší výzvou, ať už fyzicky, psychicky nebo organizačně?

Tady bude ta odpověď asi stručná, ale zatím žádná :-). Já mám ty výzvy celkem rád, takže se v tom i tak trochu vyžívám. Ale netvrdím, že je to vždy jednoduché. Pro někoho to třeba může být výzva, pro mě je to radost. Všeobecně je trochu složitější plánování cest s klienty. Cesty do destinací, ve kterých máme například v rámci jedné cesty hodně přeletů, nebo rovnou navštěvujeme více zemí, je vždy trochu náročnější zorganizovat, než cesty do jedné země, kterou procestujeme autobusem nebo cesty po Evropě. Ale není to nic, co by mě vyloženě nějak stresovalo, spíše si to užívám. Při sólo cestování jsem zatím na takovou destinaci, která by mě dělala nějaký větší problém nenarazil.  

Máš raději spontánní cestování, nebo si vše předem plánuješ?

Obojí :-). Když vozím do světa skupinky cestovatelů, je třeba mít předem daný plán a spoustu věcí zařízených, takže tady je to dané. Když ale jezdím sám, mám v hlavně místa, která chci navštívit, ale jak se k nim dostanu je mnohdy ve hvězdách. Často se mi také stane, že až na místě objevím něco, co bych opravdu vidět chtěl, takže se ten původní plán změní a já jedu nakonec úplně jinam. Ale už se mi také stalo, že jsem jeden den nevěděl kde budu zítra, ten následující den koupil letenku a za další dva dny byl v úplně jiné zemi, aniž bych to plánoval. To je prostě cestování :-).

Co je podle tebe největší omyl, který lidé dělají při plánování cest?

Ztrácí respekt. Ať už k navštívené zemi, místní kultuře, prostředí, tak i k samotnému cestování. Plánování, jazyk, rezervace ubytování, nákup letenky… to jsou věci, které se naučí téměř každý, ale respekt a pokoru si dlouhodobě zachovat už každý nedokáže. Nedávno jsem na Instagramu sdílel reel, kdy jsem letěl do Hondurasu a řekl jsem tam, že se stále jedná o poměrně nebezpečnou zemi. Několik lidí mi tam napsalo, že tam byli a že je to úplně v pohodě, ať nestraším. Ano, člověk který tudy jenom projíždí a navštíví turistické části Hondurasu si patrně ničeho nevšimne, jenže to neznamená, že se tady nic neděje a může toto s klidem napsat. Když se začnete bavit s místními a zajdete mimo tyto turistické oblasti zjistíte, že realita je úplně někde jinde a tvrdit, že je to v pohodě je hodně nezodpovědné i vůči ostatním cestovatelům. Ostatně při mém pobytu se dokonce v jednu noc stala vražda hned ve vedlejší vesnici. Velmi často také vidím, jak se lidé na cestách chovají, jako kdyby jim ta země patřila. Mluví hrubě s místními, nerespektují nastavená pravidla na turistických místech nebo jednou navštíví méně známou zemi, nic se jim nestane a myslí si, že jsou najednou hrozně zkušení a nikdy se jim už nic ani stát nemůže. Toto je za mě ta největší chyba a počátek jejich problémů na cestách, protože i když to nějakou chvíli vycházet může, jednou s tímto přístupem tvrdě narazí a bude to bolet.

Máš nějaké oblíbené aplikace nebo nástroje, které ti usnadňují cestování?

To by byl hodně dlouhý seznam, kdybych je tady všechny vypsal :-). Ano, a je jich opravdu spousta. Od klasických aplikací, jako jsou třeba mapy, přes aplikace pro vyhledávání letenek, ubytování, spojů, úpravu fotek a videí, aplikace pro komunikaci, VPNku, překladač, finanční aplikace, fitness aplikace… Vím, že to pro někoho může znít divně, ale dnes už si bez těchto vymožeností asi ani neumím cestování představit. Je skvělé mít spoustu možností a já je moc rád využívám.

Stalo se ti někdy, že sis na cestě řekl: „Tohle už nikdy nechci zažít!“?

Tuto otázku dostávám docela často a i když bylo těch nepříjemných situací hodně, vždycky odpovím „Ne neřekl“. Každá taková situace mě totiž ve finále posunula někam dál. Něco mě naučila a i když v tu chvíli byla hodně nepříjemná, dnes se kolikrát při jejím vyprávění zasměju a vlastně jsem sám za sebe rád, jak jsem jí nakonec vyřešil. I ty nepříjemné zážitky člověka mohou někam posunout a něco ho naučit, za což může být vlastně ve finále rád.

Jaké největší nebezpečí jsi na cestách zažil a jak jsi se s ním vypořádal?

Ono to zní možná divně, ale i když už mě několikrát okradli, vjeli jsme autobusem přímo do požáru, byl jsem například několikrát blízko střelbě a vlastně i dalším různým nebezpečím, nešlo v této situaci o mě, ale o mou bývalou ženu. Když jsme byli v Kambodži, dostala akutní zánět slepého střeva a musela tam na operaci. Přesně v tu chvíli mi také v ČR zemřel velmi blízký člověk a shodou okolností byla pandemie Covidu, takže ani nebylo možné vrátit se zpět. V tu chvíli jsem měl největší strach samozřejmě o ženu, protože tam šlo skutečně o čas a najít a hlavně zaplatit v Kambodži kvalitní zdravotní péči není zrovna sranda. Navíc se do toho seběhly další události, ve kterých jsem já sám spíše potřeboval psychickou podporu, ale vlastně všechno to v tu chvíli leželo pouze na mě. To pro mě byla asi ta nejnáročnější a nejvíce stresová situace, kterou jsem na cestách zažil. Nakonec vše dobře dopadlo, operace se povedla a dnes se tomu myslím oba smějeme, ale v tu chvíli mi do smíchu vážně nebylo.

Která místa podle tebe zůstávají podceňovaná a zasloužila by si víc pozornosti?

To je opravdu těžké říct. A některá místa je možná i lepší neprozrazovat :-). Ale když to vezmu hodně všeobecně a zmíním ta běžně dostupná místa, tak určitě stojí za zmínku například jižní Laos, hned vedle ve Vietnamu oblast DakLak, na americkém kontinentu je určitě velmi nedoceněná pevninská část výše zmiňovaného Hondurasu, je toho opravdu spousta… Když bych měl zmínit takové ty známější památky, tak musím vypíchnout například Angkor Wat v Kambodži nebo mayské město Tikal v Guatemale. Tato města by s přehledem mohla strčit do kapsy památky, které jsou zařazené mezi sedmi novými divy světa. Respektive myslím, že by s klidem mohla být mezi těmito sedmi divy na prvních příčkách.

Nejširší nabídku průvodců a map Kambodže (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Naopak – jsou nějaké destinace, které jsou přeceňované? Místo, kam jsi přijel a řekl si: „Tak tohle mě úplně nenadchlo.“

Já myslím, že každé místo stojí za návštěvu. I když třeba není pěkné, nebo nemá zrovna pozitivní atmosféru, je dobré ho vidět. Navíc každý preferuje něco jiného, takže místo, které třeba zrovna nenadchne mě, může být pro někoho jiného splněný sen. Neříkám, že jsem byl z každého místa, které jsem navštívil úplně unešený, ale rozhodně jsem rád za každé místo, které jsem na naší planetě viděl. A doufám, že jich ještě hodně bude.

Jak si představuješ svůj život za 10 let? Bude v něm stále hrát cestování hlavní roli?

Abych pravdu řekl, já vlastně ani nevím co bude zítra, natož za 10 let :-). Určitě bych byl rád, kdyby cestování bylo i za 10 let součástí mého života, ale říct to na 100 % si asi nedovolím. Člověk nikdy neví, co všechno se může stát. Nechám se tím životem spíše unášet, budu si užívat tu možnost, kterou mám teď a nechám se překvapit. A budu věřit, že to překvapení bude příjemné :-).