Albánská výzva 2015: Čeští dobrovolníci značili turistické trasy v albánských horách

Všechno začalo v listopadu 2014, kdy Honza Balák s pár kamarády přemýšlel, co budou dělat příští rok v létě. Chtělo by to zase něco nového, protože prozkoumávat albánské hory s GPS už bylo příliš rutinní, tři roky za sebou stačily. Nakonec vznikla myšlenka: „Co takhle něco vytvořit v té opuštěné vesnici, kterou jsme v létě našli?“

Prohlédněte si další fotografie k článku…

A tak začal vznikat projekt Albánská výzva, jehož centrem zájmu byla a je izolovaná vesnice Curraj i Epërm kdesi v Albánských Alpách. Během následujících 9 měsíců se rozjely projekty na opravu kostela, značení turistických tras nebo stavbu mostu v sousední vesnici Theth.

Během roku jsme navázali kontakt s Albánci a rozjeli mezinárodní spolupráci. V červenci 2015 se vydal do vesnice přípravný turnus, jehož cílem bylo vytvořit základní zázemí ve vesnici pro srpnovou část projektu a vyznačit hlavní trasu do vesnice. Ta vede od přístavu v Markaji do Curraje, její délka je 15 km, průsmyk je v 904 m n. m., a jde se 6 hodin, pokud vyloženě nespěcháte. My jsme ji v maximálním tempu zvládali za 3,5 hodiny. Hlavní trasa pokračuje přes Curraj do Thethu (turisticky nejvyhledávanější místo v horách Albánie), tato část cesty trvá 1,5 dne a prochází průsmykem v 1 900 m n. m.

Hlavní část projektu začínala odjezdem z Brna 8. 8. 2015 v 8 hodin ráno. Během 3 týdnů se v Albánii protočilo přes 100 dobrovolníků převážně z Česka, ale i ze Slovenska, Polska nebo Rakouska. Každý dobrovolník patřil do určitého týmu.

Značení cest

Nejpernější chvíle čekaly značkaře. Ti se na několik dní sbalili se zásobami a barvami a vyrazili do neznačených hor jen s GPS a pomocí místních. Celkem bylo 6 značkařských týmů, čítajících 37 lidí. Tyto týmy vyznačily v okolních neprobádaných horách více jak 100 km turistických stezek a v některých oblastech to byli vůbec první lidé s foťákem, co tam vstoupili. Nejvyšší bod našich tras se nachází v 2 200 metrech (okolní hory dosahují i 2 500 m).

Přestože ne všechny značky, které jsme chtěli vyznačit, byly realizovány, neboť místní terén je extrémně náročný, je naše síť i tak nejrozsáhlejším zmapovaným turistickým značením v Albánii a díky němu můžete poprvé v Albánii dojít po značené trase odněkud někam a nevydáváte se jen na jednodenní treky.

Most

Druhý týden pobytu se 21 lidí vydalo do Thethu na stavbu mostu. Náš 15,5 m dlouhý příhradový most, který lze přepravovat na oslech, je konstrukčním unikátem. Na místě původního mostu jsme jej postavili bez použití jakékoliv mechanizace a elektrických nástrojů (protože jsme je jednoduše neměli) za pouhých 30 hodin. Most má kolem 1 tuny a jeho největší část jsme přepravili rozloženou v autobuse. Koncem září jsme byli most ještě zkontrolovat, natřít a opatřit cedulemi sponzorů.

Kostel

Ve vesnici mezitím celé tři týdny probíhala oprava kostela, údajně jednoho ze dvou posledních katolických kostelů, které přežily albánský komunistický režim. Kostel byl během komunistické éry předělán na kino a byl skutečně v děsivém stavu. Nicméně stěny i střecha drží, takže prostě CHALLENGE, stejně jako celý projekt. Práce bylo jak na kostele, ale výsledky si můžete přijet sami zkontrolovat.

Jak jsme žili ve vesnici

Ve vesnici jsme si museli vytvořit kompletní zázemí. Nachází se v ní sice přes 100 opuštěných domů, ale stále to jsou soukromé pozemky. Proto jsme začali spolupracovat s místním rodákem Agimem, který nám nabídl svoji louku hned vedle řeky jako místo pro kemp a zároveň pro nás v létě vytvořil caffe-bar – pivo, rakia, kola, kafe :). Ve vesnici jsme vybudovali zázemí pro dobrovolníky, ale i pro turisty.

Mimo jiné například kadiboudy, solární sprchu, pec, kuchyň anebo přístřešek sloužící jako jídelna nebo společenská místnost (v přístřešku se s námi zabydleli také dva plši 🙂 ). Ač Honza (Challenger, hlavní mozek projektu) sliboval, že v Albánii v létě neprší, tak my jsme první dva týdny mokli, a to řádně (pouze dva stany v Curraji nepromokly!). Mohl nás škodolibě těšit maximálně pocit toho, jak se mají asi značkaři.