AKTUÁLNĚ Z NEPÁLU: poslední otřesy na vlastní kůži

Je 12.5. 2015. V devět hodin vyrážíme do Sonam caffe, kde je základna rescue týmu Sonama Sherpy, jde se mnou Majkl, můj nosič z vesnice, kam míří naše pomoc. Vesnici Sin kharka a přilehlou oblast jsme prozkoumala 3 dny před tím, je v oblasti Sindhupalchowk, což je nejzasaženější oblast první vlnou otřesu. Ve vesnici ze 78 domů nezbyl ani jediný nezničený.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Máme naložit tři auta a vyrazit. Připravené jsou plachty, deky, karimatky, rýže, čočka, olej, hřebíky, kladiva, solární světla, ruční baterky. Většinu pomoci obstaral Sonamův tým, něco jsem nakoupila já z prostředků finanční sbírky, kterou jsem založila.

Situace se trochu komplikuje, jeden řidič nechce jet, nevěří, že na cestě nejsou sesuvy, má už bohaté zkušenosti s transportem po šílených cestách. Shání se jiné auto, domluva je, že dnes vyrazíme, ale pro jistotu chtějí jet všichni pohromadě, čekáme. Čekání nemám ráda, učím se nepálské trpělivosti, naštěstí je centrum v příjemné zahradě s kavárnou.

Je to tu znovu…

Odcházím na balkón domku nad Sonam caffe, snažím se zprovoznit tablet, číšník mi přináší skvělý salát, je krásný slunečný den, moje myšlenky těkají k tomu, zda máme připraveno všechno. Hromada věcí je velká, ještě jsem zkontrolovala seznam, je tam vše potřebné, dokonce něco navíc. Tým pracuje skvěle, nepálští dobrovolníci jsou různých profesí, přiletěl i Sandy, mladý doktor pracující v Londýně a Čech Filip. Pouštím se do salátu, po chvíli se pode mnou začne houpat podlaha. Vše je jasné, další otřes. Otřesy byly od hlavního zemětřesení 24. dubna jen občasně a slabší, tento je intenzivní. Hodně intenzivní.

Vybíhám ven, nesáhnu ani po mobilu, který mam vedle ruky. Připadám si jako opilá, špatně držím rovnováhu. Lidé ze zahrady vybíhají na ulici, nad kavárnou ční 17 patrová budova Kalika tower, která se chvěje jako klas ve větru. Je jako ukazováček, který hrozí lidem, že oni nejsou pány na zemi. Spadne? Všichni k ní upínají zrak, postupně odpadá omítka, sklo. Kývá se více, výjev jako z katastrofického filmu, ale je to živá reality show.

První destrukční otřes nás zastihl na východě Nepálu, kde nespadla ani cihla, takže je to moje premiéra. Že se jedná o velké otřesy, je mi jasné okamžitě. Budova popraskala, ale naštěstí se nezřítila. Lidé jsou vyděšení, na zemětřesení se zřejmě nedá zvyknout. Po tom prvním, demoličním a životy beroucím, jsou lidé vystrašeni. Otřes trval necelou minutu, motocyklista se zvedá ze země, otřes ho srazil. Vracíme se do zahrady, každý pohled upřený na Kaliku tower. Všechny věci mám na terase, zvažuju, zda tam mám jít. Parakram mě odrazuje, ale snad nepřijde hned další otřes. Na budově Kaliak tower jsou znatelné praskliny a vymlácená okna, statika budovy bude dost narušená, její bezprostřední blízkost se teď stává strašákem.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Je už konečně po všem?

Beru si ledvinku i salát a rychle opouštím budovu. Každý žhaví telefon, netušíme, jak vypadá situace v dalších čtvrtích či oblastech. Je jasné, že náš výjezd se odkládá, na silnici hrozí sesuvy, je pravděpodobné, že je i zablokovaná. Navíc dostáváme první info o síle zemětřesení, stupeň 7.1 mě docela vyděsí. Minule byl 7. 8 a jakou apokalypsu to způsobilo. Ihned se objevují nové hodnoty. Síla 7.4 s upřesněním epicentra v Solo Khumbu, v šerpském centru v Namche Bazaru.

To je hodně, opravdu hodně… po prvním uklidnění přichází další záchvěv, menší, opět vybíháme na ulici a očima stabilizujeme Kalik tower. Rozeznívají se sirény. Situace se ještě několikrát opakuje, v menším rozsahu, ale s chvěním citelným, připadám si jako na cvičení CO. Siréna, úprk na ulici, čekání a zpět. Marně se snažím dovolat někomu do naší vesnice, spojení mi nefunguje, sms také ne. Jen tak zkusím vytočit číslo na český mobil a hle, překvapivě do Čech se dovolám. Kamarádka rozesílá uklidňující mail dříve, než vznikne panika doma.

Náš odjezd je odložen na neurčito, balíme zpět připravenou zásilku, přikrýváme ji plachtami, lidé se rozchází do svých domovů zjistit situaci. Zůstává personál, Američan Denis, který mě informuje, co se píše na zahraničních serverech a nosič Majkl. Taxíky nejezdí, na silnici je chaos. Nepálka z kavárny nám nabízí přiblížení k Thamelu, k turistické čtvrti kde bydlím. Otevírám auto, chci dát batoh do kufru a v tom další záchvěv. Majkl propadá panice, s oběma našimi batohy vybíhá na ulici, auto totiž stojí opět v zóně Kaliak tower. Už to však naštěstí byly jen dozvuky.

Otřes za otřesem

Nasedáme, kus se svezeme, pak jdeme pěšky. Situace se vrací do normálu, na ulici pulsuje život, spadlé domy nevidíme, jen nějaké zdi. Sanitek jezdí mnohem více, armádní helikoptéry také vzlétly, nic tu nenasvědčuje, že země byla opět v ohrožení. Přicházíme do Thamelu, zde to naopak vypadá jako město duchů. Všechny výlohy stažené, na hotelu jen Prakesh, jeden z manažerů, tvářící se ustaraně a žhavící mobil. Ptá se, zda opravdu chci stejný pokoj v 5.patře, asi ano, mám tam věci, pokud do večera nebudou otřesy, budu spát tam. Pokud budou, ulehnu v nějakém pokoji v nižších patrech, připravena k evakuaci.

Personál zmizel, Prakesh záhy taky. Jsem sama v celém hotelu, jdu si zapnout do kanceláře počítač a do lednice pro pivo. Nějak nevím, co se dělá těsně po zemětřesení. Nechci hned chodit po městě a dívat se na dílo zkázy. Volám Sonamovi, šéfovi rescue tymu, spojení už funguje, nabízím pomoc kdykoliv, kdekoliv. Uvidíme, situace se teprve zjišťuje, mrtvých zatím není tolik, jen okolo 60 lidi, mnohem měně než úvodních 8000 oběti, ale i tak..další zmařené životy a další ohromné materiální ztráty.

Vrací se Prakesh a jeho známý, ukazují mi záběry z postižených míst, opět smutný pohled. Volá mi Alok, Nepálec se kterým jsem dnes měla odvézt pomoc. Silnice do vsi je zablokovaná, tak jak jsme předpokládali, nejvíce je postižená oblast Slo Khumbu a district Sindhupalchowk, což je distrikt naší vesnice. Co dál? Peníze na účtu na zakoupení potřebných věcí přibývají, ovšem nyní není možnost nic dopravit na místo určení.

Odříznuti od pomoci

Odjet dnes včas, možná jsme odříznuti od Káthamndú i od místa, kam jsme měli pomoc doručit. Nevíme, co je s babičkou, která s námi v den odjezdu z postiženého místa, kde jsem byla na průzkumu, odjela se synem do Kathamndu do nemocnice. Po včerejším vyšetření se dnes vraceli ráno autobusem, nebylo jisté, zda bude místo v našich autech, tak raději jeli sami. Do vesnice nemohli dorazit, snad jsou v pořádku v Barabise, kde se přestupuje na další autobus.

Celé je to ironie osudu, pomoc různých nadací, týmů v plném proudu, celkem zmonitorovaná situace v oblastech a teď nová rána. Volají mi různí nepálští kamarádi, všichni jsou v pořádku, ale někde potřebují novou akutní pomoc. Vesnice pod Namche bazarem jsou zničené, jenže tam je nyní velmi obtížné pomoc poslat.

Bohužel tu nastal problém a to ten, že vládě nikdo nevěří, mezinárodní humanitární tymy jednají na vlastní pěst, tudíž se různě prolínají, potkávají, jenže nikdo neví, kdo, komu a jakou pomoc doručil, takže je vše polovičaté. Velmi systematicky postupuje Sonamova parta, ale také jen monitoruje oblasti bez pomoci, chybí tu centrum, které by řídilo záchranné práce a posílalo týmy na určená místa s konkrétní zásilkou.

Klamavé zprávy

Objevují se různé zprávy, že Nepálci moc nespolupracují, že řeší kastoví rozdíly a mnoho dalšího. Já se zatím setkala spíše s opakem, solidarita, soudržnost, žádné rozdíly mezi kastami.

Ve vesnici Sim harka, kterou jsem monitorovala před pár dny, jsem se setkala s neuvěřitelně milými obdivuhodnými lidmi, kteří se snaží přežít. Ve třech vesničkách, kde je okolo 150 domků, zůstaly nezničené jen čtyři. I nad nimi by evropský statik asi oko nezamhouřil. Lidé nás zvali na to málo, co měli a při nabídce pomoci si nijak nenárokovali více, než bylo nezbytné. Deka pro 2-4 osoby, kus karimatky a plachtu. Tu použili na provizorní rákosové domky, původní domy nebylo možno využít, pokud z nich nezbyla hromádka kamenů, byly zničeny tak, že jsou už jen nebezpečným místem.

Zlobí se bůh Šiva či planeta sama o sobě?

Vaše pomoc je velmi důležitá, nezapomeňte na Nepál. Navštivte ho v další podzimní sezoně. Samozřejmě, nikdo vám nezaručí absolutní bezpečnost, ale situace by se měla stabilizovat. Na sebe narážející indická a euroasijská deska by se měly uklidnit. Nepál více, než kdy jindy, bude potřebovat vaši návštěvu, tím pádem i finanční podporu. Samozřejmě se nedostane ke všem, ale mnoho lidí pracuje v cestovním ruchu, v obchodě, s tím jsou propojené jejich rodiny a tak dále. Podpoříte li někoho v Káthamndú, často to znamená i podporu do vzdálené vesnice, rodiny i lidé jsou tu velmi soudružní. Nepál stále dýchá, podpořte ho jakoukoliv formou pomoci.