V klidku jsme se povalovali s ostatnimi cestujicimi na palube lodi na jezere Tanganika, kdyz nastal povyk okolo nove se nalodujicich lidi. Byli jsme u vesnice za Ikolou, tedy nekde uprostred vychodniho brehu. Na palubu se nejakym zbusobem dostalo kreslo s mladou holkou, neslo ho asi sest chlapku. Rozehnali zenske v jedne rade lavic a kreslo tam umistili. Vsichni byli zvedavi, ptali se, ale ze svahilstiny jsem nic nepochopila. Zeptala jsem se tedy jednoho mile vypadajiciho muze, co s divkou neni v poradku.
Ackoliv neumel moc dobre anglicky, snazil se mi vsechno vysvetlit. Divka mela mit dvojcata. Jedno z deti ve stredu porodila mrtve a druhe zustalo uvnitr. Nekolikrat jsem se ujistovala, ze jeho anglicke „vedsdej“ znamena stredu, protoze byla nedele. Neni tu zadny jiny spoj nez lod jedouci jednou tydne do Mpulungu v Zambii a zase zpet do Kigomi. Ta divka musela cekat 4 dny, aby se mohla vydat na 24 hodin trvajici cestu do nemocnice v Kigome. Nevim, jak to s ni dopadlo.
Na lodi jsme jeste netusili, ze brzy nabudeme vlastnich zazitku ze zdravotnictvim v Tanzanii. V Tabore, starem arabskem meste uprostred Tanzanie, dostala Magda vysoke horecky. V male nemocnici ji delali testy na malarii a po tom co zjistili, ze jsou negativni, ptala se ji doktorka: „a co si myslis, ze by ti tak mohlo byt?“ Pri cekani na vysledky testu na tyfus, horecka stale stoupala, a tak jsme se rozhodli zkusit velkou statni nemocnici.
Pred ordinaci cekalo spousta lidi, ale protoze Magde uz bylo opravdu zle, predbehla je (jeste jsme museli vyplnit kartu pacienta za 500Ths). Doktor ji poslal na test na malarii do protejsi budovy, ale ackoliv byly teprve ctyri odpoledne, nikdo tu uz nebyl. Nastesti jsme laboranta jeste odchytili u brany a ten nas vzal sebou do soukrome laboratore a tam udelal Magde dalsi test na malarii za 2000Ths (obvykla cena ve statnim je 500Ths). Po pul hodine prisel a oznamil nam, ze Magda ma v krvi spoustu parazitu – malarie. Kdyz jsme mu rekli, ze dopoledne uz na jednom testu byla a byl negativni, byl pekne nastvany a vyptaval se, kde ji test delali. Magda projevila zajem vzorek videt, tak jsme se sli vsichni mrknout do mikroskopu na jeji Plasmodia. Jde o parazity, ktere prenaseji komari – proto tady spi vsichni pod moskitierou. Parazit napadne cervene krvinky a nemoc se projevi po 3-10 dnech vysokymi horeckami, prujmem, bolenim hlavy… Rocne v Tanzanii na malarii zemre asi 100 tisic lidi. Krome chraneni se proti stipnuti komarem muzete brat pri kratsim pobytu antimalarika jako napr. Lariam. Nekdo antimalarika snasi dobre, ale u nekoho maji vedlejsi ucinky. Jde o nocni mury, deprese, nevolnost i docasnou ztratu zraku. Navic i pres antimalarika muzete malarii chytit.
Nejdriv jsme mysleli, ze Magda dostane prasky a pujde marodit na guesthouse, ale skoncila zpatky ve statni nemocnici s kapackou a ja jsem tam na dve noci zustala s ni.
Budovy statni nemocnice v Tabore stoji v mirnem kopci. Od hlavni brany vede chodnik – nejdriv je po leve strane laborator a pak hlavni prijem pacientu. Zjistili jsme, ze Magda nebyla vyjimkou, tezke pripady maji prednost pred lehcimi. Dal, smerem do kopce, jsou po obou stranach protahle nemocnicni budovy. V te nasi bylo 18 luzek. Kdyz jsme prisly, byla obsazena asi polovina a nas umistili na opacnou stranu mistnosti nez byly ostatni zeny. Sestry rekly, ze pokud neni plno, neni problem, abych zustala s Magdou.
Kdyz vejdete do dveri, je napravo mala sesterna, pres den jsou tu sestry tri, na noc zustava jedna. Nalevo je mistnost s tekouci vodou a nejakymi vecmi. Pak uz je hlavni mistnost s 9 luzky na kazde strane, nad luzky jsou zavesene moskitiery. Vzadu jsou dvere vedouci k zachodu a „koupelne“ (mistnost se dvema kybliky, funkcnim kohoutkem a nefunkcni sprchou). Nemocnice byla dalsim mistem, kde jsem velmi ocenila zachod se slapkami, protoze kdyz jsem videla ostatni pacientky, byla jsem si jista, ze na prkynko bych si v zadnem pripade nesedala!
Neni tu kompletni pece jako u nas, jidlo obstaravaji pribuzni pacientu a pokud toho nejsou sami pacienti schopni, i je omyvaji a staraji se o nejnutnejsi potreby. Doktori chodi na vizitu trikrat denne a ti, se kterymi jsme se setkaly, pusobili profesionalne a byli velmi mili. Vlatne vsichni byli velmi mili, rikali nam „pole sana“, coz znamena „velmi se omlouvam“. Pro vsechny na oddeleni jsme byly velmi zajimave – mzungu v nemocnici. Pribuzni pacientu s nami chodili konverzovat, jedna stara pani byla obzvlaste vytrvala a dokonce pak chtela spat se mnou v posteli (ne, ze by nebyla zadna postel volna:).
Vzhledem k pravidelnym navstevam zachodu jsme si prohledly i dalsi pacientky. Na prave strane uplne u zachodu lezela mlada zena, ktere bylo ocividne hodne zle, byla v podstate mimo sebe a neustale stenala. Druhy den uz tolik nebyla slyset, ale nevime, zda to bylo tim, ze ji bylo lip nebo hur. Sedel u ni stary pan a pak jeden mladik a obcas zavitaly nejake zenske. V noci hrozne zvracela. Naproti ni lezela tise nejaka zena ve strednim veku a vedle ni mlada holka, ktera byla vyhubla na kost a jen nekdy mela otevrene oci a divala se na nas, kdyz jsme prochazely. Je dost pravdepodobne, ze mohla mit AIDS. V Tanzanii je AIDS obrovskym problemem, ve statnich nemocnich na nej umira pres polovinu vsech pacientu a statistiky uvadi, ze nakazeny je tu kazdy paty clovek. Nejhorsi je situace ve velkych mestech jako je Dar es Salaam nebo Arusha.
Nejširší nabídku průvodců a map Tanzánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Dal tu s nami byly nejake starsi zenske, ktere osklive kaslaly, ale samy se pohybovaly a normalne s nami komunikovaly. Pak tam byl mozna jeste nekdo, ale nejsem si presne jista kdo byl pribuzny a kdo pacient, jen nekteri mi utkveli v pameti.
Posledni je Eliza, jejiz pritomnost jsme zjistily prvni noc. Mela pravdepodobne celebralni malarii a vetsinou jen lezela, nekdy v horecce, nekdy v zimnici, nekdy ji bylo mozna lepe. V noci ale zacla blouznit a neuveritelnou fistuli mnuvila a mluvila. Pani, co u ni sedela, se ji snazila probrat, domlouvala ji – proto take znam jeji jmeno. Druhy den se Eliza rozhodla, ze chce na zem a sesula se na podlahu. Neni mi jasne, proc ji nedali zpet, mozna se branila – na zemi uz zustala, pak ji sundali i matraci.
V takovem prostredi si za kazdou cenu musite udrzet veselou mysl. S Magdou jsme delaly ruzne vtipy na jeji stav, minimalne ji bylo vzdy lip po ceste na zachod, kdyz videla ty zeny v mnohem horsim stavu, nez byla sama. Kdyz jsme sly na zachod poprve s kapackou, rozesmaly jsme vsechny, kdo se mohli smat. Stehovaly jsme sebou totiz velky zelezny stojan, co na nem byla kapacka zavesena – dala se samozrejme lehce sundat a nest v ruce.
Pred nemocnici stoji kluci s koly, kteri funguji jako taxi. Vzdy, kdyz jsem na nosici frcela za 200Ths pro jidlo do centra, zvedla se mi nalada a byla jsem pripravena povzbuzovat Magdu.
Druhy den jsme udelaly tu chybu, ze jsme se ze zvedavosti zeptaly doktora na vizite, co je ostatnim pacientkam (doktori mluvili vyborne anglicky). Doufaly jsme, ze u nas v budove neni nikdo s infekcni chorobou… Byly to ruzne pripady malarie a zapalu plic. To se vam skvele spi! – myslite na zapal plic pokazde, kdyz nekdo zakasle, vybijite zbesile vsechny komary ve sve moskitiere a premyslite, u koho byli pred tim na jidle.
Jsem treti den pryc z nemocnice a zatim mi nic neni. Narozdil od Magdy beru Lariam. Ackoliv byli vsichni v nemocnici skveli, rozhodne bych se tam nechtela vracet a uz vubec ne jako pacient. Jestli budu nekdy v nemocnici u nas, budu si mnohem vic vazit „normalnich“ veci. Korunu cele anabazi dala pani z pojistovny, kam Magda volala pro radu. Je problem se dostat v obdobi destu z Tabory kamkoli dal – prozijete napriklad mozna dvoudenni mozna petidenni cestu do Moshi hodne terenim busem, kde nejdou sklopit sedacky a trmacite se rigoly a kaluzemi po rozbahnenych cestach. Proto se Magda ptala, zda pojistovna muze uhradit cestu letadlem do Moshi, kde je nejlepsi nemocnice v Tanzanii (Magda ma sjednane hodne drahe pojisteni a cesta letadlem prijde asi na 6000Kc). Pani ji vysvetlila, ze pokud nema papiry z nemocnice, ze je to nutne, pojistovna to neuhradi a rekla ji, ze ma preci jen malarii – takze asi muze jet tim autobusem. Prala bych pani exkurzi po Taborske nemocnici i tu cestu busem!
