Africkou divočinou

O Africe se toho napsalo už spoustu. Některá ta vyprávění čtete se zatajeným dechem a jiná opouštíte po pár slovech. Když pak inspirováni těmi příběhy prvně vstoupíte na tento kontinent, začne vás pomalu svádět. Nabídne vůně, chutě a barvy, které jste nikdy před tím neměli možnost poznat. Tak nakonec podlehnete těm svodům, stejně jako generace před vámi a budete se muset vracet. Vytvoříte si závislost na té černé krásce a čím častěji ji budete navštěvovat, tím víc se budou intervaly mezi cestami zkracovat. Až se jednoho dne přistihnete, že zíráte z okna do listopadové mlhy a přiblble se usmíváte, protože jste v duchu v džípu uprostřed buše, propadli jste kouzlu africké divočiny docela.

Slon africký patří mezi největší suchozemské savce, přesto se dokáže pohybovat buší zcela neslyšně.  V kempu na Jižní Luangwě mě v noci vzbudily zvuky ze zažívacího traktu tohoto obra. Stál necelý metr od stanu a olamoval větve z blízkého keře. V takové chvíli se člověk opravdu stává součástí divočiny. Portrét slona na fotografii vznikl v severní Botswaně během zastrašovacího manévru, kdy slon útok nedotáhne do konce, ale dá vám možnost ustoupit.

Nejenom šelmy jsou vybaveny úctyhodnými špičáky. Samec kočkodana zeleného při zívnutí předvádí dokonalý chrup. Tento druh opic bývá velmi často nezvaným návštěvníkem mnoha afrických kempů. Je proto dobré, nenechávat své věci bez dozoru. Malým zlodějům se hodí téměř všechno. (Earth Lodge, Sabi-Sabi, Jihoafrická republika)

Lvi jsou často omylem považováni za líná a hloupá zvířata. Většina účastníků safari je vidí pouze spící během dne někde ve stínu. Pozorovat lovící lvice je jedinečný zážitek. Hlad osmi lvíčat donutil lvice z oblasti Lynianti vyrazit na lov i poledním vedru. (Selinda Game Reserve, Botswana)

Pohled do otevřené hroší tlamy budí respekt. Na první pohled zavalitý dobrák zabije ročně v Africe ze všech savců nejvíce lidí. Možnost fotografovat hrochy z krytu přímo na řece nabízí Kaingo Camp v národním parku South Luangwa v Zambii.

Večerní portrét levharta vznikl náhodou. Můžete tuto nádhernou kočku hledat celé týdny bez výsledku. Pak ji najdete sedět na vyvráceném kmeni dva metry od cesty.  S přicházející tmou se šelma cítí bezpečněji, ztrácí svou plachost a nechá vás přiblížit na krátkou vzdálenost. (Sabi-Sabi,Jihoafrická republika)

Masajské přísloví říká, že bojovník se bojí lva třikrát. Když poprvé uslyší jeho řev, když poprvé spatří jeho stopu a když se mu poprvé podívá do očí….

Jezero Nakuru je známé především obrovskými hejny plameňáků. Ti na fotografii vytvořili pouze růžové pozadí nesytu africkému krátce po východu slunce. (Lake Nakuru,Keňa)

Přehlídnout levharta během jízdy džípem je pravděpodobnější, než že si ho všimnete, jak odpočívá na kmeni akácie. Skvrny na kožichu mu v akáciovém lese, plném světel a stínů, umožňují splynout dokonale s prostředím. (Lake Nakuru,Keňa)

Pozorování nosorožců v okolí jezera Nakuru je poměrně běžnou záležitostí.  Ale snem každého fotografa je udělat jinou fotografii, než mají všichni ostatní. Pokud vám během bouřky na okamžik nízké večerní slunce pronikne šedými mraky a skrze liják nasvítí rodinku nosorožců – je ta pravá chvíle zmáčknout  spoušť. (Lake Nakuru,Keňa)

Buvol kaferský je velice nevyzpytatelné zvíře. Nikdy nelze stoprocentně odhadnout , jestli se v příštím okamžiku dá na bezhlavý úprk nebo zaútočí. Pokud se rozhodne zaútočit, tak několika set kilový kolos už nic nezastaví. (Sabi-Sabi,Jihoafrická republika)

Na setkání s divokými horskými gorilami vás nic nepřipraví. Plahočíte se deštným pralesem, abyste mohli v jejich přítomnosti trávit čas vymezený správou parku. Když už si říkáte, jestli ta dlouhá cesta do nitra Afriky vůbec stála za to, ocitnete se pár metrů od šedohřbetého vůdčího samce. Spadne z vás veškerá pýcha pána tvorstva. Jen sedíte a tiše obdivujete majestátnost tohoto tvora, tak blízkého člověku. (Bwindi Impenetrable Forest, Uganda)

Sloni velmi často využívají prachové „koupele“, aby chránili svou sice silnou ale velmi citlivou kůži. (Selinda Game Reserve, Botswana)

Šimpanzi z ostrova Ngamba ve Viktoriině jezeře si s lidmi užili své. Teď si v záchranné stanici léčí fyzické i psychické následky lidské „péče“.  Na jednom kilometru čtverečním pralesa, tak mají možnost zapomenout na týrání a vytvořit si nové sociální vazby na podobně postižené jedince. (Ngamba Island, Uganda)

Voduška s mládětem běží vodami jezera Nakuru krátce před svítáním. (Lake Nakuru,Keňa)

Nejúspěšnější africký lovec – pes hyenový. Dokonalá komunikace mezi členy smečky a obrovská vytrvalost činí tohoto lovce úspěšným během lovu v osmdesáti procentech. Naneštěstí žije tento úžasný tvor už jen na několika místech v navzájem zcela oddělených malých populacích. (Selinda Game Reserve, Botswana)

Na rozlehlých pláních Masai Mary působí drobně i tak majestátný tvor, jakým je žirafa. (Masai Mara, Keňa)

Fotograf Petr Slavík patří mezi lidi, kteří se s láskou k divočině narodili. Toulky odlehlými kouty světa jako jsou chilské Andy nebo bolivijské deštné pralesy, vyústily v touhu zaznamenat poslední střípky divočiny objektivem fotoaparátu. „Tuláctví“, jak nazývá Petr Slavík své cestovatelské začátky, se změnilo v přesně plánované a náročné expedice za vymírajícími druhy živočišné říše. Návraty k horským gorilám do Ugandy, neúspěšné putování s himalájskými pastevci za sněžným levhartem nebo marné hledání „šedého ducha pralesa“ v zelené džungli Bornea. Fotografie, které Petr Slavík ze svých expedic přiváží byly veřejnosti představeny v několika autorských výstavách.

Nedávno se Petr vrátil z Minnesoty a my se můžeme těšit na pokračování příběhu o vlčatech.

Další krásné fotky si prohlédněte na stránkách Petra Slavíka http://petrslavik.cz