Afghánky v burce i bez ní

Série šesti portrétů zahrnuje ženy z afghánského Lógaru. Ačkoliv Lógar leží ani ne 100 km od hlavního města Kábulu, v ulicích hlavního města Pol -e- Alam vládne středověk. Ženy se na ulici pohybují pouze v burkách. Fotografovat je bez burek je velmi obtížné – z pochopitelných důvodů – mají strach z Tálibánu. Fotografování je považováno za těžký přečin proti morálce afghánské ženy. Pokud by se někdo z tálibů dověděl, že se ženy nechaly portrétovat od cizinky ze Západu, hrozily by jim přísné tresty, v krajním případě i smrt. Prostě by je jednou ráno nalezli podříznuté. Tálibán takovýmito prostředky udržuje prosté obyvatele afghánských měst a vesnic ve strachu a poslušnosti. Zdaleka ne všichni Afghánci s příslušníky Tálibánu spolupracují dobrovolně. Strach je tu všudypřítomný.

Nejširší nabídku průvodců a map Afghánistánu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Bariéra modrého závoje

Kolona obrněných vozidel s českou vlajkou na boku se dává do pohybu. Vysazuje mne a holky z českého Provinčního a rekonstrukčního týmu v komplexu ohrazeném vysokou zdí. Tady se shromáždily místní ženy, které se účastní dalšího z projektů PRT, tentokrát zaměřeného na zemědělství. Dostaly školení, jak se správně starat o slepice, aby snášely více vajec a měly z nich větší užitek. Dnes si odnášejí nosnice domů, kde už stojí kurníky, věc která se v Afghánistánu zase tak často nevidí. Mám chvíli na focení žen, které v burkách posedávají ve stínu. I když jsem žena, je strašně těžké prolomit bariéru modrého závoje.

Nakonec si jedna z žen poodhaluje tvář. Jsou stejně zvědavé na mne jako já na ně. Rozdíl je ale v tom, že mně za odhalení tváře na veřejnosti nic nehrozí. Jsem cizinka, navíc se po Lógaru pohybuji s ozbrojenou kolonou. To ony by mohly dopadnout mnohem hůř, kdyby se někdo dověděl, že se nechaly fotografovat. Naznačují gestem podříznutí krku. Ale začínají se mezi námi prolamovat ledy. Najednou mi jedna z žen podává tři červená jablíčka. Druhá přináší jako dárek rtěnku. Další z žen chválím posunky kovové náramky zdobící její předloktí. Netrvá to ani půlminutu a dotyčná si už sundává z krku řetízek a podává mi jej na památku. Tolik darů jsem nedostala za všechny své pobyty v Africe!

I tohle je tvář Afghánistánu. Krásná, milá, křehká a strašně moc zkoušená…