Naprosto vyčerpávajícím způsobem procestoval Němec Bastian snad celý svět. Všude se věnoval hlavně etnografii.
BASTIAN Adolf (* 26. 6. 1826, Brémy, Německo, † 3. 2. 1905, Port of Spain, Trinidad) – německý cestovatel a etnograf
Rozsáhlé cestovatelské plány promýšlel syn kupce z bohatého hanzovního města již v dobách studií, kdy střídal univerzity i obory zájmu. Cesty badatele, který si vysloužil přízvisko „Odysseus etnografie“, začaly krátce po promoci, když se roku 1850 nechal najmout za lodního lékaře a doplul do Austrálie. Zkoumal vnitrozemí pátého světadílu a sledoval střediska těžby zlata. Přeplavil se na Nový Zéland a přes Pacifik zamířil k Americe. Poznal peruánské Cuzco a pokračoval na sever kontinentu. Přes jih Spojených států a Mexiko se dostal do Kalifornie a přeplul do Číny.
Vyčerpávající cesty
Nedokázal proniknout do uzavřené Země středu, a tak pokračoval podél pobřeží Indočíny do Nizozemské východní Indie (Indonésie) a na Indický poloostrov. Na člunu plul proti proudu Gangu; přešel pohoří Dekkan a dospěl do Bombaje. Odtud pokračoval po moři do Mezopotámie, aby navštívil starověká města Babylón a Ninive. Přes Sýrii a Palestinu dojel do Egypta a přes Rudé moře do Džiddy a do Adenu. Navštívil Seychely a Mauritius a v roce 1856 dorazil do Kapského města. S portugalskou lodí se dostal (1857) do angolského přístavu Ambriz a do polozapomenutého města San Salvador, které kdysi bylo hlavním střediskem zaniklé černošské říše Kongo. Po osmi letech se přes ostrov Fernando Póo (dnes Bioko) a pobřeží západní Afriky vrátil do Evropy (1858).
Další Bastianova cesta, kterou podnikl v letech 1861–65, mířila do Indočíny. Jako první Evropan spatřil a popsal zříceniny Angkoru. Pokračoval do Indonésie a do Číny, která se po prohraných opiových válkách otevřela cizincům. Navštívil Peking a přes Mongolsko se dostal do sibiřské Kjachty. Odtud pokračoval do Irkutska a dříve než se vrátil do Německa, procestoval Kavkaz.
V Berlíně zaujal A. Bastian vůdčí postavení v německé geografii – předsedal Zeměpisné společnosti (1868), stal se správcem etnografických sbírek Královských pruských muzeí, založil Berlínskou antropologickou společnost (1869) a patřil k iniciátorům vzniku Německé společnosti pro výzkum rovníkové Afriky (1873). Z Bastianova popudu se roku 1873 vydala do Afriky expedice, která měla být základem německého pronikání do rovníkové Afriky. Bastian přitom spolupracoval při založení expediční stanice Čimčošu a vydal se po dolním Kongu do přístavu Boma.
Výpravy nekončí
Neúnavný cestovatel Bastian se roku 1875 vypravil do Jižní Ameriky, procestoval státy na pobřeží Karibského moře a s bohatými sbírkami se po roce vrátil přes Spojené státy do Německa. V roce 1878 odjel přes Rusko do Zakavkazska a z Baku přes Kaspické moře do Persie (Íránu). Pokračoval přes Perský záliv a Indickým oceánem do Zadní Indie a Malajska. Jeho cesta vedla dále do Indonésie a Austrálie. Přeplul znovu Pacifik do Kalifornie a odtud se vydal na poloostrov Yucatán, odkud se vrátil roku 1880 domů.
Další Bastianovy cesty mířily přes Kavkaz do Turkestánu a do Přední Asie. Znovu se pustil do Austrálie a na Tasmánii (1889–91), opět navštívil Indonésii a Indii (1896–98), Cejlon (Srí Lanku) a Zadní Indii (1901–02). Zemřel na ostrově Trinidad, kde měla začít jeho nová cesta.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
