(Friederika Viktoria, rozená Gessnerová, 20. 10. 1910 Opava, † 3. 1. 1980, národní park Shaba, Keňa) – ochránkyně přírody, spisovatelka, výtvarnice
„Vyběhla jsem … v autě jsem zahlédla srst lva. Než jsem se stačila zeptat, jaký je úlovek, George ukázal dozadu do vozu. Ležela tam stulena tři lvíčata, takové chlupaté skvrnité kuličky. O vnější svět lvíčci moc zájmu nejevili. Bylo jim jen pár dní, oči měli ještě potažené modravou blankou. Na nohy se to neuměli postavit, ale koukali, kam by zalezli. Vzala jsem je na klín, aby se trochu uklidnili, a George mi přitom rozčileně vykládal.“
Zvířata představují hlavní hrdiny příběhů, které sepsala Joy Adamsonová, jejímž pravým domovem se staly africké savany. Hlavními hrdiny jejích knih se stala zvířata tropických krajů. Narodila se však v Opavě, hlavním městě rakouského Slezska. Šťastné chvíle dětství prožila v místech, která zmizela ve vodách kružberské přehrady (v Seifenmühle – Na stoupách). Rozchod rodičů odvedl dvanáctiletou Friederiku Viktorii do Vídně. Později se provdala za podnikatele Viktora von Klarwilla a chtěla se s ním usadit v Africe (1937). Cestou se na lodi seznámila se švýcarským přírodovědcem Peterem Ballym a v březnu 1938 za ním odešla do Keni.
Poznávací výpravy po Keni a okolí
Novomanželé Ballyovi odjeli s badateli muzea v Nairobi, kteří zkoumali dosud nepoznané oblasti, do pohoří Chyulu (na hranicích Keni a Tanzanie, mezi Mombasou a Nairobi). Paní Ballyová, která si nechávala říkat Joy, projevila svůj kreslířský talent. Vytvářela dokumentaci pro svého manželabotanika a později ilustrovala přírodovědecké knihy svých přátel. Na objednávku koloniální správy zachycovala podoby příslušníků jednotlivých kmenů, obývajících Keňu.
Na dlouhých cestách poznávala jednotlivé oblasti Keni i sousedních zemí. Vydala se do východního Konga (tehdy se nacházejícího pod belgickou správou) a při jiné příležitosti v roce 1939 vystoupila k vrcholu Kilimandžára: „V klidu ranního svítání jsem se cítila podivně rozjařená, až triumfující. Sníh byl dost tvrdý, takže jsme mohli obejít okraj až k vrcholku císaře Viléma. Podepsali jsme se na znamení, že jsme dosáhli nejvyššího bodu v Africe, a papír vložili do láhve, která je tady k tomu účelu umístěna.“
O vánocích 1942 se Joy Ballyová seznámila se strážcem národního parku u hory Keňa Georgem Adamsonem. Po vyřízení složitých rozvodových záležitostí se jejich vztah proměnil v téměř třicetileté manželství a úzkou spolupráci při ochraně africké přírody.
Navždy ochránkyní Afriky
Po svatbě se Adamsonovi uchýlili do města Isiola nedaleko Mount Kenya. Společně ošetřovali zvířata a chránili je před pytláky. Prosazovali zakládání národních parků na území Keni a dnešní Tanzanie (např. Serengeti). Láskou J. Adamsonové se stali lvi, kteří se proměnili v hrdiny jejích knih. Příběh lvice Elsy (1960) se stal knižním bestsellerem počátku 60. let. Podobný úspěch dosáhla i další díla Joy Adamsonové z africké přírody. V češtině vyšly knihy Příběh lvice Elsy (v roce 1968) a Příběh levhartice Penny (1988).
Popularita příběhů z africké přírody vyvolala zájem filmařů, kteří podle nich vytvořili filmy Volání divočiny a Obklíčeni slony. Lvice Elsa se stala filmovou hrdinkou a prostřednictvím nadace, která nesla její jméno, přispěla k záchraně dalších zvířat africké divočiny.
Přestože v roce 1970 skončilo manželství Adamsonových, jejich spolupráce při experimentech sloužících ochraně přírody černého kontinentu pokračovala. Po lvicích se Joy Adamsonová věnovala levhartům, samice Penny se stala i literární nástupkyní Elsy.
Další práci zastavila tragická smrt Joy Adamsonové. Konflikt s domorodým zaměstnancem násilně ukončil život ženy, která nepřestala vášnivě bránit čtyřnohé obyvatele Afriky.
• Adamsonová, J.: Volání divočiny. Praha 1984; Adamson, G.: Můj život s Joy. Praha 1992.
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
