Adamova hora: Posvátné místo mnoha jmen, na něž přilétají umřít motýli

Netroufnu si tipnout, kolik je na světě horských vrcholů, které mají tolik názvů jako nejposvátnější hora Srí Lanky Adam´s Peak, měřící 2243 metrů. Dříve, než začneme zdolávat časný ranní výstup a šlapat téměř pěti tisícovku schodů na vrchol špice končící až někde v nebi, vraťme se k názvům.

Adam´s Peak, Sri Pada (Svatá stopa), Adamův štít nebo dokonce Samanalakanda (Motýlí hora). Pokud bychom chtěli rozebrat kterýkoli z názvů, každý najde své opodstatnění. Posvátnou šlépěj, 1,8 metrů dlouhou, na vrcholku hory také najdete a každé ze čtyř náboženství, které se na Srí Lance zabydlelo, si svoji legendu, o tomto záhadném otisku vysvětluje po svém. Buddhisté říkají, že otištěné chodidlo ve skále je Buddhovo, hinduisté, zase Kršovo, muslimové věří, že stopa je Alláhova a konečně křesťané se domnívají, že patří Adamovi.

Motýlí hora?

Takto jí říkali a stále říkají první obyvatelé ostrova Veddové. Tento název dostala po Samanovi, jednom ze čtyř bohů, kteří nejen ostrov ochraňovali, ale také i podle tisícovky velkých duhově barevných motýlů, kteří tu rok co rok přilétají umřít.

Výstup na pátý nejvyšší vrchol Srí Lanky jsme, jak velí tradice, začali časně ráno. Z vesničky Dalhousie, která leží v nadmořské výšce 740 metrů, jsme vyrazili ve dvě hodiny s nadějí, že na vrcholku nám bude odměnou krásný východ slunce. První část cesty byla bezproblémová. I přes dostatečné osvětlení si svítíme na cestu baterkami. Turistů a hlavně Sinhálců, o nichž se říká, že horu zdolají nejméně jednou do roku, je tady opravdu dost. Místní chodí na vrchol v kteroukoli denní dobu, zato turisté převážně, aby viděli východ slunce. Poutní období tu končí koncem dubna, kdy se slaví nevýznamnější buddhistický svátek zvaný Vesak Poya. Čím déle šlapeme do kopce, tím více je pochod namáhavější. Hlavně vyhýbání se lidem, kteří se vrací z vrcholu a v náruči nesou malé děti, na kluzkých schodech, není nic příjemného.

Když začíná Poya

Konečně zdoláváme závěrečné metry výstupu, které jsou kruté. Jsme v cíli. Na vrcholu je přeplněno. Zouváme si boty, nohy nás zebou, je pořádná zima. Dáváme si teplý čaj a výživnou teplou polévku.  Z reproduktorů zní monotónní mše, lidé sedí v ohrádce na zemi a modlí se. Pokud vstoupíte do ohrádky před začátkem mše, není už úniku. Tolik diskutovaná stopa, je zahalena bílou látkou, rozjímá u ní žena. Jdeme k zavěšenému zvonu. Tady každý zazvoní tolikrát, kolikrát už v životě na horu putoval. My zvonili jednou a věřili, že ne naposledy.

Začíná svítat, počasí je na nás hodné. Ti co to neznají, fotí východ slunce. Ti znalí se připravují, až slunce bude více na „nohou“ a vytvoří stín „Motýlí hory“. A máme ho tady. Ten stín, je neskutečně magický. Tajuplný stín nad okolní mlhou mi připomíná pyramidu v egyptské Gize.

Až nyní si uvědomujeme, že dnes začíná Poya – den úplňku, který letos „přišel“, tři dny po Novém roce a Sinhálci tak slavili čtyři dny. Nový rok, následující den byl státní svátek, a když je Poya, slaví se také. Cesta dolů je neméně náročná. Odměnou je nám nádherný výhled na nekonečné zelené lesy, krásnou přírodu s řadou malých vodopádů, i zpětný pohled na ostrou špici zdolané hory, která se choulí do mlhy. Další poutníci vystupují na vrchol a koloběh tak neustále pokračuje.

Nejširší nabídku průvodců a map Srí Lanky (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz