Abeceda pozorování poloopa

Borneo je poslední místo na světě pro posledních 1000 kousků asi nejbizardnější opice – Probostic monkey. Borneo je druhé poslední místo na světě, kde v živé přírodě najdete nejchytřejšího ze všech opů – orangutana.

Jehla v kupce sena

Taková náhodička – natrefit v pralese o velikosti čtyřech velkých Británií na jednoho z posledních desítek opičáků není věru zadarmo. To jsou hodiny nehybného čekání u správného pařezu. A cestujete-li v dvojici s tělocvikářem, prozradím Vám, že učitel tělesné výchovy se vyznačuje jednou charakteristikou pro pozorování přírody naprosto nevhodnou – je rychlý a neustále se potřebuje hemžit! Při balení vody je tak rychlý, že se zapomene vzít voda. Při balení jídla je tak rychlý, že se zapomene vzít jídlo. A v lese je tak rychlý, že se nestačí divit, že vy neběžíte (bez jídla a bez vody.)

A tak občas přijde den, kdy na nápad „Hurá na výlet“ reaguji nápadem „Celý den se ani nepohnu.“ Jak vidíte obě varianty jsou natolik blízké, že jediným kompromisem pro daný den je rozchod. Ten se špatně provádí při vlastnictví 1 příručního batůžku, 1 sterilizačního prášku na vodu, 1 deštníku… A tak se vytvoří ústupek. Do desáté hodiny dopolední se asi nehnu koukajíc na kolegovu nabíhající křečovou žílu z klidové polohy a pak zase běžíme. A z jednoho takového přespolního běhu pralesem vzešlo zajímavé ponaučení pro hemživé fotografy: Jakkoli našlapuji jako laň, co chvíli došlápnu jako slon a tudíž jediná možná cesta, jak nafotit praživočichy v pralese je přistoupit na nápad slabší zadýchané polovičky a celý den se ani nepohnout. V klidu a tichu jde všechno fotografování hladce. Nejdřív přiletí práček a pak vyletí ptáček. No a pak přiletí opice… Ale pěkně po pořádku.

Kde je ta opice aneb trpělivost hory přenáší

Bručivou FÁZI A = ACH JO, FURT NIC jako první překazí takový nějaký malý šišatý opeřený Pavarotti. Co se ptactva týče, je to právě tady na Borneu, kde máte největší šanci shlédnout druh v ptákoatlasech ještě zcela nepopsaný! Třeba takový ptašulínek oříškový – mrňous přesně tak veliký jako vlašský oříšek, nebo pták značkový – černý kosák s naprosto dokonalou zářivě bílou značkou Nike na obu křídlech a ta aby někde nechyběla – hysterická vlaštovka – pták natolik uhýkaný, že z něj Tom málem vytvořil vlaštovku hystorickou.

Ve FÁZI B = BOŽE SNES NÁM OPICI, snese bůh berušku.

V pozorovací FÁZI C = CÍTÍŠ TO? Vyjde najevo, že pokud z jednoho pozorovatele do 5 minut něco nevyjde, udusí 2. pozorovatele! Nejenže tento první pozorovatel uvede oba pozorovatele rázem zpět do fáze A, pozorovatel jedna se navíc díky odhalení nechráněných partií těla repelentem bude do konce pozorování vrtět a škrábat. Přečká-li se znovu trpělivě fáze A, B (zase pták, zase beruška), druhý pozorovatel zarytě sedí, aby mohla být přeskočena druhá ranní fáze C. To se ne vždy povede. Slavný Borneovský průjem nazval Remont O´Hanlon, biolog z Oxfordu, doslova: „Running shits“ – něco jako „sprintující exkrement.“

Ale jednou nastane FÁZE D = DEŠ DOMŮ? Přišla se podívat místní užovka. Vyhlíží jako kobra, barvu má jako krajta a svíjí se jako Python. Ententiky dva špaliky, co to je? Zcela neprovokována dvěma zkamenělinami mizí. Ruším zákaz vylítávání ptáčků a vyhlašuji povolení znovu dýchat.

FÁZE E = EVIČKO, MĚ UŽ TO NEBAVÍ. Já vám nevím, čím to je, ale ve fázi E mi zásadně spadne něco velkého do ucha. A jako na potvoru vůbec nic neslyším. Je to ale pech…

FÁZE F = „FUJ, UŽ ŽASE?“ Zdvořilostní otázkou ku pozorovateli 1 zjišťuji, že tento zvuk pralesa jde poprvé v historii našeho pozorování opravdu z pralesa!!! Tzv. pralesní pjoukalík. Že něco velkého je na cestě a není to nic sprintujícího! Blíží se to nárazově, ostražitě, už už je to v zatáčce, prááásk a je to tady!

FÁZE G = GORILA?

FÁZE H = HOUBY! Gorily tu přece nežijí! On takový metrák živé váhy pana orangutana stačí, abyste si popletli všechny praopice z pradávných vzpomínek na biologii. Naneštěstí učebnici biologie jsem zdědila po Novákovi, Kaderovi, Houskovi a Muchovi. A tudíž celá vývojová větev člověka splynula za historii učebnice v jednu velkou secesní neslušnou vymalovánku, kde chlupatá ňadra opice evokovala v nezletilém hormonálním hybridu Houskovi tak divoké představy, že dodnes nevím, zda má opravdu orangutan špičaté růžky do tvaru kosočtverce? Co vím jistě je, že takový dominantní samec skupiny se pozná dle nadměrné vyvinutých lící, které trčí placatě do boku, jako kdyby dominant právě cumlal talíř. Mystifikující otázka Houskových růžků tak zůstane nezodpovězena, neboť případné rohy by za tou dominantní UFOtlavou stejně nebyly vidět. Ale copak by orangutan, šestkrát silnější než člověk, potřeboval v sebeobraně trkat? Asi ne, Houska máte pětku!

FÁZE CH = CHLUPÁČ NA PRAVOBOKU!

Zdá se, že King Kong se přišel předvést s celým harémem! Harém je nutný, orangutaní máma může porodit opičátko pouze jednou za pět let, tak to by si taťulda za život skoro ani nevrznul. Mládě zůstává s matkou několik let, přičemž první dva roky je na ní zcela závislé. Pokud v této fázi sní matku „džunglí lidé“ k večeři, má prcek jedinou naději – člověka nedžunglího. Nás. A právě na Borneu existují hned tři orangutaní sirotčince (ze čtyř na světě.)

1. Semengong (Malajský stát Sarawak, Borneo)

2. Sepilok (Malajský stát Sabah, Borneo)

3. Západní Kalimantan, Borneo

4. Indonéská Sumatra

Drobečci jsou trénováni k tomu, umět opět žít ve volné přírodě. Ovšem kdykoli tam nenajdou dost banánů, mohou se na sváču vrátit do svého „domova.“ A tak právě okolí těchto S.O.S. vesniček pro opičky je zcela ideální pro pozorování vznešeného skoročlověka! Číslo 94 procent společných genů s lidskými až mrazí! Zarytí veleopí ochránci se často dohadují – kdo je z velkých opů chytřejší? Šimpanz nebo orangutan? „Dejte oboum 10 úkolů a vyčkejte. Šimpanz jich pět vyřeší okamžitě a zbytek nikdy. Orangutan bude týden předstírat Otíka z Vesničky střediskové a pak vám předloží všech 10 dokonalých řešení!“ komentuje šéf Perthské zoo (až na toho Otíka 🙂 Pilná práce Perthských zoologů dokázala že orangutan umí malovat! Že orangutan je schopen porozumět až 500 slov! Nešťastný morfologický tvar krku mu však vzal hlas. A tak Vám orangutan může říct, co si myslí, jenom mimikou – u některých jedinců hlubokomyslnější, než u leckterých jedinců z parlamentu…

FÁZE I = IBAN A UKIT

Zmínila jsem se o „džunglích lidech.“ Ví se o nich strašně málo. Malajská stáhla z oběhu publikaci švýcarského autora, jež se tu v džungli ztratil ze zájezdu na 10 let a vydal podrobnou knihu o životě tam hluboko v pralese. Údajně proto, aby si svět nemyslel, že tu žijí samí primitivové a nezobecňoval staré zvyky „džunglích lidí“ na celou Malajsii. Džunglí lidé vlastně odedávna kočují pralesem hluboko v nitru Bornea. Loví, spí pod listy, schovávají se a vymírají. Ivan, vzdělaný modernizovaný kmen Bornea považuje Ukita, džunglího člověka, za primitiva. Posuďte sami, kdo je kdo. Zda my vzdělaní, kdo poskytli 25 procent primárního pralesa těžebním společnostem, či nevzdělaný Ukit, který jen tu a tam zbaští k večeři takřka vyhynulého Borneovského nosorožce. Jen jeden z nich dobře ví, co ničí…

FÁZE J = JE NA ČASE ZMĚNIT MOČÁL!

Jestliže orangutan nemůže mluvit, je mnoho jiných způsobů, jak vám dát najevo názor. Taková teplá sprcha z azurové oblohy nad palnou je podezřelá! A především – slané prostředí rozhodně nesvědčí objektivu namířenému do palmy. Jestliže vy na nás – nechcete koukat, my na vás taky! – nechceme koukat! Močál náhorní plošiny měníme za močál pobřežní Jihočínského moře – jeden z těch, kde žijí poslední Probostic opičáci planety!

Nejširší nabídku průvodců a map Malajsie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz