8 zajímavostí, které jste o Norsku (možná) nevěděli…

Není to jen ráj na zemi plný přírodních krás a zajímavostí, kde žijí šťastní a bohatí lidé, kteří profitují z těžby ropy. Norsko je zvláštní země s ještě zvláštnějším druhem obyvatel 🙂 Proč například lidé ze severu mají problém rozumět lidem z jihu? Co je norské národní jídlo? Mají tady prohibici nebo ne? Jak vlastně dělá liška? Proč tu nikdo nekouří? Co je to snus? A opravdu jsou Norové promiskuitní?

1. Norské dialekty

Norština není vůbec složitý jazyk. Trochu jako němčina, jenom jednodušší. Lehké jako facka, řeknete si a zaradujete se, že za půl roku si plynně zakonverzujete s urostlými Vikingy. Jenže pak vás ale čeká nemilé překvapení v podobě norských dialektů a zjištění že i lidé ze severu nerozumí lidem z jihu a lidem ze Stavangeru nerozumí vůbec nikdo. Jeden by si řekl, že by se v pětimilionové zemi mohli domluvit na jednotném jazyce a nekomplikovat to, ale pokud se nad tím člověk zamyslí z geografického a historického hlediska, tak mu dialekty začnou dávat smysl.

Jednak má Norsko od severu k jihu více než 1,500 km a do šedesátých let, kdy Norové objevili ropu a zbohatli, byla infrastruktura místy tak špatná, že lidé sice viděli do oken sousedům na druhé straně fjordu, ale silnice či trajekty chyběli. Naučit se bokmål, což je oficiální spisovná verze norštiny, kterou používá cca 80 procent obyvatel, a která se obvykle učí na kurzech norštiny, není zas tak náročné. Problém je ale s výslovností a větnou melodií. Trik je v tom znít přehnaně šťastně na konci každého slova „så spennENDE!“ a to i když nejste šťastní ani trochu.

Norové z okolí Osla třeba s trochou štěstí vaší lámané norštině i porozumí. Od ostatních Norů, kteří jsou samozřejmě neskutečně pyšní na svůj dialekt, kterým mluví dalších 200 lidí v jejich vesnici, se pak dočkáte zdvihlého obočí a reakce ve stylu Hva? (Kva, Hvæ, Ka, Ke, Kæ, Ker), což je norská verze pro: ‚promiň, nerozuměl jsem ti, můžeš to prosím zopakovat‘. A pak přepnou do angličtiny, protože anglicky se v Norsku domluví víc lidí než v Kanadě.

2. Grandiosa – norské národní jídlo

Nenechte se zmást, když vám někdo bude tvrdit, že norským národním jídlem je Fårikål (kusy ovčího masa s rozvařeným zelím) nebo Pinnekjøtt (super slané uzené jehněčí) nebo nedej bože Smalahove (vařená ovčí hlava). Nejoblíbenějším jídlem nejsou dokonce ani ryby či pochoutky z losího, sobího nebo velrybího masa, které je tu mimochodem k dostání normálně v supermarketu, nýbrž mražená pizza Grandiosa. Ta byla poprvé vyrobena v roce 1980 a od té doby její popularita narostla natolik, že ji až 160 000 Norů servíruje jako Štědrovečerní večeři. Ročně se jí v pětimilionovém Norsku sní více než 24 milionů kusů.

Kdybyste poskládali na sebe všechny krabice od pizz Grandiosa, které se v Norsku sní během jednoho dne, měli byste věž velikosti Sněžky. Grandiosa je něco jako národní poklad. V roce 2006 byl vydán singl s názvem “Respect for Grandiosa” jako reklama na nový druh pizzy, který byl zrovna uveden na trh. Tento song se udržel na vrcholu žebříčku nejvíce hraných písní v Norsku po celých osm týdnů! Podobně se na vrchol hitparády vyšvihl I další song ”Full pakke”, ve kterém se objevil jednoduchý chytlavý tanec, který se rozšířil po norských klubech rychlostí blesku…

3. Brunost

Když už přišla řeč na norské jídlo – Brunost neboli hnědý sýr je norská specialita, kterou rozhodně nelze opomenout. Prý si ho buď zamilujete, nebo ho budete nenávidět, nic mezi tím prý neexistuje. Vzhledově připomíná výbušninu C4, chuťově pak Eidam zkombinovaný s karamelkami. Norové na něj ale nedají dopustit. Sýr se krájí na tenké plátky ne nožem, ale kráječem na sýr, který je norským vynálezem. Jí se buď na slano s máslem na chlebu či knäckebrotu, ale i na sladko s džemem a waflemi.

Na trhu je ho několik druhů, které se od sebe liší způsobem výroby a obsahem tuku. V roce 2013 se brunost dostal do povědomí lidí i mimo Norsko, potom, co kamion, převážející 27 tun téhle pochutiny zničehonic vzplanul uprostřed tunelu Brattli poblíž Tysfjordu v severním Norsku. Požár hořícího sýra zuřil v tunelu celých pět dní a oblaka toxického kouře zpomalovala záchranné práce. I potom, co se požár podařilo uhasit, musel být tunel na dalších několik týdnů uzavřen.

4. Ostehøvel do každé rodiny!

Vy jste udělali velký krok pro lidstvo, ale my jsme udělali malý krok pro sýr – zpívá norská hudební skupina Kollektivet v písni Æøå, kde vyzdvihuje délku norské abecedy nad anglickou. Ostehøvel, neboli do češtiny doslovně přeložen jako hoblík sýru, vynalezl v roce 1925 stolař Thor Bjørklund z Lillehameru. Přeci jenom brunost, pokud není nakrájen na tenké plátky, tak chutná jako karamelka a ještě k tomu se lepí na zuby. Proto ho možná při obědvání klasického norského matpakke (balený oběd – nejčastěji právě chléb s brunostem) napadlo netradiční využití hoblíku.

V roce 1927 si pak vynález nechal patentovat a založil firmu Thor Bjørklund & Sønner AS, která vyráběla hoblíky sýra až do roku 2010, kdy ji odkoupila jiná společnost. Za dobu existence Bjørklundovy firmy bylo vyrobeno více než 50 milionů hoblíků. Mnohé z nich našly své místo a uplatnění i v českých domácnostech.  Norové si ho dokonce cení natolik, že na jeho památku vytiskla norská pošta v roce 1999 speciální známku v hodnotě 3,60 NOK.

Nejširší nabídku průvodců a map Norska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

5. What does the Fox say? (Jak dělá liška)

Tahle kýčovitá chytlavá píseň už má na Youtube skoro 600 milionů zhlédnutí a stomilionovou hranici pokořila snad nejrychleji ze všech nahrávek. Jedná se o dílo norského bratrského dua Vegarda a Bårda Ylvisåker, známými pod jménem Ylvis. Na otázku „jak dělá liška“ odpovídají zpěvák a tanečníci v bizarních liščích kostýmech směsicí nereprodukovatelných zvuků a skřeků. Reakce na video v zemích mimo Norsko jsou většinou negativní. Lidé se podivují, kam až to ten showbusiness poklesl nebo co se v Norsku bere za drogy.

Ylvis jsou známí především pro svoji komediální show I Kveld med Ylvis (Dnes večer s Ylvis), kterou dvakrát týdně vysílá televize TV Norge. Hudební klipy jsou jen taková zábavná vsuvka, která v tomto případě měla poukázat na absurditu masové popularity písní jako je Gangam style. Pokud si chcete udělat celistvější obrázek o nejpopulárnějším norském komediálním duu, doporučuji spustit si hudební klipy „Work it“, „Jan Egeland“, „Stonehenge“ nebo komediální videa “Intelelevator“ s hlasově ovládaným výtahem. Znalost norštiny není až tak nutná, většina hudebních videí je totiž v angličtině.

6. Snus

Statistiky ukazují, že v Norsku je jenom 5 procent mladistvých ve věku 16 – 24 let pravidelnými kuřáky a dalších 12 procent si občasně zapálí cigaretu. Wow, takový uvědomělý, zdravý národ plný sportovců řeknete si, než si začnete všímat boule pod horním rtem a kulaté krabičky v zadní kapse džín. Devět procent Norů totiž denně užívá snus, což je speciální jemně nadrcený tabák původem ze Švédska. Prodává se ve dvou variantách – buď porcovaný do pytlíčků anebo sypaný, ze kterého se udělá lepivá koule a vloží se pod horní ret.

Popularita snusu v posledních letech raketově vzrostla díky zákazu kouření na veřejných místech. Konkrétně podle norského statistického úřadu trojnásobně za posledních pět let. Evropská Unie zakázala prodej snusu v roce 1992, potom co Světová zdravotnická organizace (WHO) upozornila na zdravotní rizika užívání snusu – dlouhodobé užívání může způsobit především rakovinu ústní dutiny a rakovinu slinivky břišní. Nicméně Švédsko si podmínilo vstup do EU vyjímkou ze zákazu prodeje snusu.

Rozdíl v působení snusu a cigaret je především v nástupu účinku nikotinu. Zatímco z cigarety se uvolní okolo 23 ngml nikotinu během prvních pěti minut, u snusu to trvá zhruba 30 minut. Napoprvé se člověk cítí přiopile, malátně a může mu být i na zvracení. Mladí Norové, který jsou už ale zkušení uživatelé snusu, ho ale s oblibou kombinují s alkoholem… To je pro ně nejrychlejší způsob, jak se začít socializovat. To totiž většina Norů, bez toho aby byli pod vlivem neumí.

7. Vorspiel a Nachspiel

Vorspiel a Nachspiel jsou dvě slovíčka, se kterými se v Norsku setkáte nejpozději první pátek večer. „Přijdeš ke mně na Vorspiel?“ zeptají se Norové a spolehlivě tím vyděsí jakéhokoliv Němce, pro něhož to znamená pozvání na předehru 🙂 Protože alkohol je v Norsku extrémně drahý a navíc se dá zakoupit jenom ve specializovaných obchodech, místní bary a kluby většinou před půlnocí zejí prázdnotou. Tady přichází na řadu pre-party neboli Vorspiel, která se většinou koná u někoho doma a účelem je dostat se do nálady, předtím než se před půlnocí vyrazí posledním autobusem do města.

Pozor – každý si ale přinese svoje zásoby alkoholu, a pokud se stane, že je nevypije, zase je sbalí a odnese si je 🙂 V Norsku se nepije na chuť nebo s mírou. Jediným účelem je se naprosto zrušit. Přípít se do nálady je ztráta času a peněz. Jedině pokud jste totiž tak opilí, že druhý den můžete spolehlivě tvrdit, že se včerejšek nestal, tak je na čase pustit se do seznamování se s opačným pohlavím. Pokud se pak v klubu nepodaří ulovit si známost na jednu noc, čímž jsou Norové taktéž proslulí, tak následuje Nachspiel, neboli afterparty opět u někoho doma. Kluby totiž zavírají kolem třetí ráno.

8. Sex na jednu noc

Podle statistik mají Norové více sexu na jednu noc, než jakýkoliv jiný národ na světě. Až 72 procent lidí přiznává, že to alespoň jednou vyzkoušeli. Nijak se za to nestydí, dokonce se tím spíše chlubí. Patří to k jakémusi víkendovému folkloru. V pátek a sobotu se prostě zruší v klubu a po krátké konverzaci typu „Vil du være med meg hjem i natt“ (půjdeš se mnou dneska domů) popřípadě „Hjem til meg, eller hjem til deg“ (K tobě nebo ke mně?) následuje odchod z klubu domů, sex, kocovina a ranní šok z toho, kdo to leží vedle vás.

Někdy se stane, že se svým protějškem ze včerejší noci prohodí Norové i pár slov při pojídání brunostu k snídani. To pak může vést i k dalšímu sexu a nakonec možná i k večeři a opravdovému rande. Mimochodem přestože v Norsku existuje stránka, kde je možno si zdarma objednat kondomy, které jsou vám poštou doručeny přímo domů, tak bylo v Norsku v roce 2012 evidováno 21,489 případů chlamydiové infekce.

To by pro dnešek stačilo, příště se třeba rozepíšu o tom, proč Norové nepoužívají kapesníky, co je to norská ruka, anebo proč platí pravidlo „co se stane na Julebordu, zůstane na Julebordu“. PS: Jelikož nemám žádné fotky ovčích hlav, opilých Norů a věží z krabic od Grandiosy, musí vám stačit pozitivně naladěné obrázky norských krajinek 🙂

Tip na závěr