7 rad, jak vybrat cestovatelský foťák

Vybírat foťák je těžké. Boty vám padnou do oka, značku znáte, vyzkoušíte je a je to. U foťáků to tak nefunguje – šance poznat z charakteristik na webu to podstatné (“jak tak foťák fotí”). je zcela nemožné, a to i pro pro zkušené borce. Ty tuny technických dat a seznamy nových “fantastických režimů a funkcí” neřeknou skoro nic…

Na mých kurzech fotografování Amaze patří otázka “co koupit za foťák” k naprostým evergreenům, a tak jsem se před časem rozhodl začít foťáky systematicky testovat. Abych mohl odpovídat s čistým svědomím.

1. Lepší foťák ≠ lepší fotky

Než se dostaneme k foťákům jako takovým, kapka mudrování. První moudro je opravdu důležité a sedmkrát si ho zopakujte, než začnete vybírat foťák. Tedy: na foťáku sejde mnohem méně, než se zdá. Nákup nabušené mašiny neznamená, že z cest přivezete hezké fotky. Totiž: jeden z nejnebezpečnějších mýtů současného fotosvěta je v domněnce “hm, ty mé fotky nestojí za nic, musím si koupit něco pořádného a drahého, to pak budou obrázky hezčí”. Jenže nebudou, zůstanou stále stejně škaredé.

Proč? Protože to, jaký máte fotoaparát, má na výsledné fotce jen relativně malý podíl. Obvykle říkám, že výsledek vašeho focení záleží z 40 % na schopnosti vidět a využívat dobré světlo, z dalších 40 % z lety nabyté schopnosti pracovat s kompozicí (tedy s dovedností poskládat vše v obrázku tak, aby to fungovalo), a jen posledních 20 % úspěchu záleží na foťáku a vaší schopnosti ovládat těch pár jeho čudlíků.

Tedy abych to shrnul: nekupujte si foťák, pokud nejste ochotni naučit se s ním zacházet a proniknout ve focení dál, než k čudlíku “plné automatiky”, co prý dělá vše sama (jenže nedělá a nikdy dělat nebude).

2. Funkce neřešte, jen kvalitu fotek

Druhá mudrlantská rada zní: opravdu nečtěte ty popisy foťáků na webech fotofirem nebo e-shopů. Mají opravdu bez mále nulovou vypovídací schopnost o tom, co vás opravdu zajímá: jak koupit za rozumné peníze něco opravdu dobrého a skvělé fotky produkujícího. Každý foťák má mnoho čudlíků a desítky až stovky funkcí, 90 % naprostou většinou z nich buď nepotřebujete, nebo jsou (jako čistě marketingový a reklamní produkt) spíš škodlivé – nutí vám něco, co nepotřebujete. Dávejte si tedy pozor na nabídky přehršlí automatických funkcí (jsou zpravidla k ničemu a fotky spíš kazí).

Nepodléhejte fantastickým číslům rozlišení čipů – vyšší počty pixelů na čipu se hodí, ale všeho moc škodí (vyšší rozlišení rozhodně automaticky neznamená lepší fotky a někdy i kvalitu zhoršuje, má více šumu už při nevelkých hodnotách ISO). Nenechte se oslnit počty ostřících bodů a různými ostřícími funkcemi, často to je pouze marketing. Pokud nefotíte sport, tak je stejně nejrozumnější vše vypnout a fotit na jediný bod středový.

Nenechte se přesvědčit k nákupu foťáků či objektivů s oslnivě velkým rozsahem ohniskového vzdálenosti. Koupit foťák s objektivem s rozsahem zoomu 18-135 (200, 400) mm zní lákavě, ale raději to nedělejte, cena za univerzálnost je velká: objektiv prostě bude výrazně méně kvalitně kreslící než něco s menším rozsahem.

3. Co tedy koupit? Zrcadlovky stále kralují (i když…)

Obecná otázka “Co je nejrozumnější si koupit jako rodinný či cestovatelský foťák s výbornou kvalitou za rozumné peníze?” má poměrně nudnou odpověď. Zní: Nejrozumnější je stále koupit si zrcadlovku. Není to zrovna “in”, milovníci technického pokroku vám to budou rozmlouvat, domorodci (zejména v Asii) budou vaši zrcadlovku považovat za starožitnost, ale nic to nemění na tom, že zrcadlovky nadále vedou. (Pokud nyní rozmrzele vrčíte “Ale já chci něco menšího!”, vydržte do dalšího bodu.)

Proč je to stále nejjistější volba? Zrcadlovky stále nabízejí nejvyšší kvalitu – ano, menší stroje stroje je dramaticky dohánějí, ale pořád to tak je. Navrch mají i díky výbornému poměru cena výkon – již za cca 15 000 Kč (neřku-li za 25 000 Kč ), se dá pořídit výbava, s níž vyfotíte dech beroucí fotky do jakéhokoliv barevného časopisu nebo fotky vyzvětšovatelné na půl zdi vaší pracovny.

Hodně důležitou výhodou je, že zrcadlovky tu jsou dlouho a je snadné k nim koupit různé doplňky – u módních “malých” foťáků, stojí třeba pevná skla drasticky víc, než tak samá k zrcadlovkám (pokud vůbec existují, výběr bývá vždy menší). To vše opravdu zvažte… Co tedy koupit – je to relativně jednoduché a není nic moc co řešit: držte se Nikonů či Canonů cenové kategorie 15 – 25 000 Kč…

Kterou z těch řad zvolit? Nic nezkazíte ani jednou (opravdu ne), ty levnější jsou prostě trochu menší plastové “hračky”, ty dražší jsou už pořádnější zrcadlovky.

4. Jak najít zlatý grál: něco malého a dobrého

Tímhle bodem jsem možná měl začít, protože pokud jste cestovatelé, dříve či později vám ty zrcadlovky začnou lézt na nervy… Já se sice zrcadlovek pořád zastávám a (upřímně) tvrdím, obecně není stále nic lepšího, ale tahat je mě baví méně a méně…

Co si tedy pořídit, pokud chcete něco skvělého, malého, obyčejnou zrcadlovku nahrazujícího? Pokud chceme opravdu více méně parametry zrcadlovek výše zmíněné kategorie, stanovujeme poměrně tvrdé podmínky: 1. stejnou velikost čipu jako v začátečnických zrcadlovkách (pořád platí krutá rovnice, že větší čip obecně znamená lepší fotky, obecně, tedy ne vždy, ale…), 2. podobně skvělé výsledné fotky 3. zhruba stejnou cenu 4. hledáček.

Jsou to podmínky opravdu kruté – a zatím jsem potkal jediný stroj, který by je vyplnil, a to Sony A6000… Je to foťák opravdu povedený a s čistým svědomím doporučitelný (navíc opravdu ďábelsky rychle ostří). Pokud trochu slevíme z požadavků, bez hledáčku skvělou kvalitu a dobrou cenu nabízí Sony A5100 nebo Canon M3 (což je trochu pochybná řada, ale fotky z toho foťáku vytáhnete stejné jako ze špičkové zrcadlovky Canon 760D)… Případně, což opravdu zvažte, si ušetřete něco víc a objevte kultovní značku Fujifilm… Její cca 27 000 Kč stojící Fujifilm X-E2 je nejlepším malým foťákem, který jsem kdy měl v ruce. Kvalita a barevné podání je fantastické (to Fuji prostě umí již od filmových dob) a mnohdy přesahuje i běžnou zrcadlovkovou kvalitu…

Z druhé strany: Na příkladě tohoto foťáku lze dobře ukázat slabinu této kategorie foťáků: pokud si budete chtít dokoupit nějaká pevná skla či další doplňky, musíte opravdu hodně šetřit… bude to mnohem dražší dobrodružství než kupovat něco k zrcadlovce… A výběru bude menší… I tak to za to stojí… k čemu sebou ty objektivy tahat, což? A ano, za úvahu stojí i Olympus a jeho stroje řady OM-D, které vám též nebudu rozmlouvat (například Olympus OM-D E-M10), chyták ovšem je, že Olympusy mají trochu menší čip a v horších světelných podmínkách to je vidět.

Dvě speciality: kapesní kompakt a pevná skla

Všechny výše zmíněné stroje jsou malé, nikoliv však kapesní. Přesto – k překvapení mnohých – má smysl zamýšlet se i nad stroji opravdu kapesními, a to konkrétně opravdu slavnou řadou Sony RX100… Zatím předposlední model Sony RX100 III stojí něco kolem 20 000 Kč, novinka Sony RX100 IV se začal prodávat za mírně astronomických 31 000 kč.

Třicet tisíce za kompakt? Asi si klepete na hlavu… Též jsem si klepal… Ale marná sláva, ta mašinka toho dokáže opravdu hodně… Navzdory relativně malému (tzv. jednopalcovému) čipu jsou výsledky skvělé a v dobrém světle od zrcadlovek bezmála nerozpoznatelné (a ano, když je světla méně, už to je poznat víc, ale pořád to je velmi slušné…). Tedy pokud například řešíte, co si vzít na cesty jako záložní foťák, neváhejte… (patrně pak vaši “hlavní zrcadlovku” odložíte a budete fotit tím soňákem….). Pro úplnost dodejme, že obdobně povedená je i “kopie” tohoto stroje, Canon G7 X, i tou nic nezkazíte (a má i lepší rozsah zoomu), ale Sony RX100 prostě kraluje…

A pro labužníky, kteří už mají něco za sebou, ještě dva skvělé foťáky s pevnými skly a velkým zrcadlovkovým čipem – tedy kompakty, které nemají zoom a vyžadují tedy (můj oblíbený) frajerský způsob focení na pevnou ohniskovou vzdálenost… Opomíjeným a výborným strojem je Nikon Coolpix A, druhým je téměř kultovní řada Fujifilmu X100. Poslední model Fujifilm X100T stojí přes třicet tisíc, ale rozhodně to jsou třeba pro zkušené milovníky pouličního focení dobře vynaložené peníze. Proč tak dobře fotí? Mimo jiné i proto, že pevný objektiv vždy znamená lepší kvalitu…

5. Co nekupovat? Pozor na “výhodné nabídky”

Poradit, co kupovat, je stejně důležité jako to, co nekupovat – toho je totiž výrazně víc… Tedy: v nabídkách e-shopů můžete narazit velmi často na různé i několik generací staré fotoaparáty. Cena může vypadat velmi příznivě, a ony dlouhé popisy specifikací vás mohou nalákat… Jenže často jde o typy staré třeba i pět let, což je ve spotřební elektronice věčnost. Zkrátka: zejména u zrcadlovek platí: nekupujte starší řady, rozhodně je lepší koupit nový a papírově slabší Nikon D3300 než starší typ papírově lépe vybaveného bratrance vyšších řad (třeba Nikon 5100). Cena bude srovnatelné, ale výsledky z nového stroje lepší…

A ještě jedno systémové varování: nepodlehněte vábení tzv. střední třídy zrcadlovek… Konkurence je skvělá věc, a v případně zrcadlovek vedla k tomu, že kvalita strojů za cca 25 000 Kč je prostě fantastická… A je zcela zbytečné říkat si, že když už kupujete foťák, koupíte si něco pořádného za třeba 35 000 Kč… Nedělejte to, jen koupíte mnoho funkcí, které nepotřebujete – výsledky budou zcela stejné, lepší fotku s nimi prostě neuděláte…

A skok k opravdu vyšší kvalitě nabídnou až tzv. full frame fotoparáty (s velkými čipy o velikosti někdejšího filmového políčka)… Jenže to už musíme z prasátka na tělo a objektivy vylovit přes 100 000 Kč a spíš více… Právě se chystám na dovolenou, můj Canon 5D mark iii ale zavřu do skříně, kdo by se s ním tahal…

6. Jak vybrat objektiv

Tahle rada bude krátká, ale je poměrně důležitá… Když se rozhodnete koupit foťák, zpravidla řešíte i nákup objektivů… Tedy: pokud mohou radit, udělejte to, co dělají fotografové již pár desítek let, počítejte s tím, že budete mít objektivy dva či více…

Ano, výrobci v setu a prodavači v obchodech vám možná budou doporučovat něco univerzálního (například typu 18-105 mm), ale problém je, že cenou za univerzálnost je kvalita – objektivy s větším rozsahem prostě vždy kreslí o něco hůř.
Tedy pokud je pro vás alespoň trochu snesitelná představa vyměňování objektivů, držte se setů s “nudnou” základní nabídkou. Obvykle tělo + 18-55 mm + 55-250 mm…

Proč hned dva? Protože ten “druhý” zoomovací není jen na focení divé zvěře, ale třeba i na portréty, prostě se bez něj nedá dobře fotit… Navíc, v tom setu to obvykle vyjde výrazně lépe, než když byste si pak vše kupovali samostatně. A ještě jedna povinnost: Za zhruba 3500 Kč si k zrcadlovce Nikon či Canon kupte i pevnou (tedy “nezoomovací”) padesátku (50 mm/1.8 mm)… Je to sice objektiv trochu plastový, ale díky skvělé světelnosti můžete “rozmazávat pozadí” a pořizovat skvělé portréty… Zkrátka, škoda nekoupit… Zkuste, uvidíte…

7. Rada nejkratší: Naučte se ten foťák používat

Jak jste si všimli, dost tu mudruji, a na závěr ještě jedna poučka, která bude krátká, abych vám moc nelezl na nervy. Tedy: dobrý foťák opravdu nestačí, dobrá fotka vážně nikdy nevznikne pouhým cvaknutím – tedy se ten nový foťák naučte pořádně používat. A zároveň vězte, až i tak je ovládnutí všech těch možných čudlíků jen malým kouskem fantastického řemesla zvaného fotografování.