Stopař nepotřebuje prakticky nic, ani vlastně moc peněz. Pár drobností se ale do takové „stopařské krabičky poslední záchrany“ docela hodí. Suhlasíte?
1. Mapa
Zcela zásadní výbavou pro stopování, tedy pokud chcete dojed někam konkrétně, je mapa. Dnes ji lze snadno nahradit i pokročilou technikou, jako je GPSnavigace, kterou dneska má i většina mobilních telefonů. Faktem ale je, že s podobným vybavením stopování často ztrácí na dávné kráse. Když chcete zažít krásu neznáma, vypište si alespoň města, skrze něž vede vaše cesta, abyste věděli, kam vlastně míříte!
2. Pláštěnka
I když v mokrém igelitovém plášti se stopuje snad nejhůře na světě, chybět by ve vašem batohu rozhodně neměl. Stát u cesty často bez jediné možnosti přístřešku klidně i dlouhé hodiny, je za deštivého počasí noční můra. Radost ze stopování se tak více než snadno změní v totální znechucení. A deštník je vám v pořádném dešti často dost k ničemu.
3. Cedulka (nebo ne?)
Upozornit na cílovou stanici pomocí papírové cedule se sice někdy hodí, často je ale lepší ukazovat na bližší město, kam pravděpodobně pojede více lidí. Někdy se dokonce hodí nemít ceduli žádnou, zastaví tak i lidé, kteří by jinak nezastavili, a nakonec občas zjistíte, že vás můžou popovézt třeba jen kousek nebo že to klidně můžete vzít oklikou.
4. spacák
Je otázka, jestli je opravdu nezbytný, ale často prostě „zatmíte“. Nikdo vás ne a ne vzít, noc je tady a za tmy zrovna touhle cestou téměř nikdo nejezdí. Prostě se to stane. Není pak nic jednoduššího než mít v batohu spacák s karimatkou a vyplácnout se do přírody pár set metrů od cesty. Ale samozřejmě jde spíše o krajní variantu. Mimochodem se k tomuto bodu docela dost hodí i připomenout, že není taky špatné mít s sebou baterku.
5. úsměv
Sice jej uvádíme až jako pátý bod, ale patří mu největší váha! Budete-li se na cestě usmívat, zběsile mávat, vymýšlet opičky, zubit se, prosit a zkrátka dokážete řidiče rozesmát, máte úspěch v kapse!
Mi se velmi osvědčilo mít s sebou kytaru… nejeden řidič mi řekl, že mě vzal právě kvůli tomu, že jsem ji měl…
Zapomněli jste na ručník. Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebyla zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, zato značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Časopis Travel Life píší cestovatelé pro cestovatele, tak CESTUJ!
Nové články
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Playa del Carmen
Adopce na dálku: past individuální pomoci a prohlubování nerovností
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.