Co znamenají všechny ty složité názvy? Holdují Islanďané alkoholu? Chutnalo by vám tlící žraločí maso? A víte, že Islanďané vypijí nejvíce Coca Coly na světě?
Evropané, kteří vás zaskočí
Jako první začali na vzdáleném ostrově hledat domov evropští uprchlíci a vystěhovalci. Život zde byl ovšem jen pro otrlejší povahy. Kroniky zmiňují hladomor, epidemie, neúrodu, nadvládu a izolaci. Dodnes Islanďané čelí aktivním sopkám, nedostatku denního světla a nevyzpytatelnému chladnému počasí. I přes to sem každoročně míří davy turistů. Kromě přírodních scenérií je láká nízká kriminalita a poměrně vysoká životní úroveň.
Island se pravidelně umisťuje na nejvyšších příčkách žebříčků v počtu vydaných knih na jednoho obyvatele, je tu nejstarší parlament na světě a právě na Islandu byla demokraticky zvolena první prezidentka. Z úst domorodců bez problémů plyne angličtina, upouští od vstupu do Evropské unie a mají nakročeno k zvládnutí ekonomické krize.
Eyjafjallajökull
Islandské názvy jsou pro turisty kamenem úrazu. Jsou nezapamatovatelné, nedaří se je vyslovit na jeden nádech, mnohdy ani přeslabikovat z průvodce. Islanďany zaručeně pobavíte, pokud se o to budete snažit. Aby to bylo složitější, názvy nebo jejich části se opakují. Většina vodopádů má na konci svého názvu foss, kostely končí na kirkja a ledovce na jökull. Kdejaký záliv je označen jako vík, jezero jako vatn a takto bychom mohli ještě dlouho pokračovat.
Výsledkem toho všeho je, že často nevíme o kterou kirkju se vlastně vůbec jedná či v kterém víku se právě nacházíme. Často se turisté nedokáží shodnout, zda včera navštívili Gullfoss, Goðafoss, Dettifoss či Selfoss v horším případě zda se sejdou v ulici Skólavörðustígur či Stýrimannastígur. Pokud ovládáte alespoň základy islandštiny je možné některé názvy rozluštit. Rejkajvík je vlastně kouřová zátoka, Kirkjubæjarklaustur je složený ze slov kostel (kirkju), farma (bæjar)a klášter (klaustur).
Islandština vychází z prastarého vikinského jazyka a díky dlouholeté izolaci se v podstatě, až na výslovnost, nijak nezměnila. Díky tomu mohou dnešní obyvatelé číst starodávné ságy bez sebevětších potíží. Islanďané jsou na svůj jazyk patřičně hrdí, ale pro jistotu se na základní škole učí ještě anglicky a dánsky.
Šéfkuchař hlad
Pokud rádi ochutnáváte národní speciality, na Islandu to raději pořádně zvažte. Jídelní lístek je jen pro otrlejší povahy a je jasným důkazem, že hlad je nejlepší kuchař. Harákl je vyhlášená lahůdka a zároveň noční můra turistů. Jedná se o fermentovaného žraloka grónského, který se vyskytuje v místních vodách. Jeho maso si žádá speciální úpravu, bez níž je pro člověka jedovaté. Islanďané ho na 6 měsíců zakopávají do země, kde maso vesele kvasí. Kvůli silnému zápachu se podává v uzavíratelných krabičkách pokrájené na malé kostičky. Vždy se zapíjí silnou islandskou pálenkou.
I další lahůdky stojí za povšimnutí. Tak například beraní žlázy v syrovátce či uvařený ovčí žaludek plněný vnitřnostmi a lojem. Tuto pochutinu jde ještě upgradovat, pokud přidáte krev a vše důkladně převážete žitem. V porovnání s ostatními surovinami nelze žitu upřít jeho atraktivitu, proto ho doporučujeme přidat velké množství. Dá se pochopit, i pokud požádáte pouze o žito. Ovčí hlava vařená i s očima nezaskočí už asi nikoho.
Ryby tvoří na ostrově podstatnou část jídelníčku. Vyhlášený je losos uzený na sušeném ovčím trusu. K psychickému otřesu většiny turistů vede fakt, že domorodci jedí i roztomilé papuchalky (lundi). Jejich lov je povolen, ale regulován. Vzhledem k všudypřítomným ovcím je přirozené, že se zde hojně konzumuje také jehněčí. Běžně se jí i maso sobí, méně často narazíte na hovězí a maso koňské je považováno za specialitu.
Jedna velká rodina
Na Islandu se nově narozeným většinou vybírají pouze křestní jména (mnohdy dvě). K nim se automaticky přidává jméno po otci doplněné o son (syn) či dóttir (dcera). Jmenuje-li se otec Jón, jeho syn Peter dostane jméno po otci Jónsson, tedy Peter Jónsson (Peter, syn Janův). Jeho dcera Sigrídur dostane jméno po otci Jónsdottir, tedy Sigrídur Jónsdottir (Sigrídur, dcera Janova). Jména se často opakují a zní podobně. Existují i příjmení, která se dědí, ale je jich menšina. Žena sňatkem nezískává nové jméno. Jméno po otci se nikdy neužívá bez křestního jména, naopak křestní jméno se běžně užívá samostatně a považuje se to za zdvořilé. Telefonní seznamy se řadí podle křestních jmen, někdy se doplňuje pro rychlejší orientaci i profese.
Jelikož žije na Islandu pouze něco málo přes 300 000 obyvatel je velká pravděpodobnost, která je umocněna dlouhodobou izolací v minulosti, že jsou tamější obyvatelé do jisté míry příbuzní. Genetická blízkost zvyšuje riziko některých poruch či postižení. Island má perfektně zpracované rodokmeny až do 9. století. Na jejich základě byla vytvořena databáze, kterou je v dnešní době možné užívat i jako mobilní aplikaci. Jedná se o velmi ojedinělý a cenný materiál, který je všem veřejně přístupný. Otázkou je, jak moc je stravitelné vylučovat potencionální partnery dle genetické databáze a sledovat, pro jaké nemoci máme předpoklady. Ale pokud je zájem, preventivním opatřením v cestě nic nestojí.
Sledujte nás, nejezte nás
Zmínky o lovení ryb jsou již ve starých islandských ságách ze 13. století. Vzhledem k erozi půdy, sopečným erupcím a tuhým zimám je jisté, že konzumace ryb mnohokrát Islanďany zachránila před hladomorem. Dodnes 75% exportu tvoří ryby, převážně tresky a sledi. Jak moc je a byl rybolov pro domorodce vlastní, dokazují zdejší nadávky a úsloví. Místo českého „ty vole“ se islandští teenageři titulují „ty tresko“, prohru připodobňují ke skládání vesel, pokud něco stojí za málo ryb, málokdo o to má zájem a dokonce i na islandských mincích jsou vyobrazeny ryby.
Lov velryb je v dnešní době poměrně palčivé téma a mnoho lidí a organizací zvedá ze židlí. Místní vody brázdí hlavně keporkakové a plejtváci. Velrybářství na Islandu vypuklo ve 30. letech 20. století, ale již dříve tady velryby lovili Norové. V roce 1986 byl počet velryb natolik nízký, že byl jejich komerční lov Mezinárodní velrybářskou komisí zakázán. Nebyli by to Islanďané, kdyby jejich lov v roce 2006 zase nepovolili. Jejich rozhodnutí vyvolalo velkou nevoli v mnoha státech a organizacích.
I přesto téměř 70% Islanďanů s lovem velryb souhlasí. Je zajímavé, že pouze 5% z nich se hlásí k pravidelné konzumaci velrybího masa. O to je paradoxně zájem u turistů a až do roku 2012 bylo jeho hlavním odběratelem Japonsko. Ostrované lov velryb berou jako národní tradici a odmítají si do něčeho tak islandského nechat mluvit okolním světem. Oblíbeným argumentem je, že velryby narušují populaci důležitých tresek, a ty je potřeba chránit. Ostatně tzv. tresčí války ani rozšiřování teritoriálních vod (oblastí, kde mají právo lovit pouze lodě daného státu) Islanďanům není cizí. Mnozí jsou odpůrci vstupu do Evropské unie pouze kvůli sdílení svých vod s ostatními státy. Na druhé straně pozorování velryb je jedním z největších lákadel pro turisty. Islandská komise pro turistiku si je toho dobře vědoma a striktně lov velryb odmítá.
Pověrčiví Vikingové
Věřit na skřítky je na Islandu naprosto normální. Elfy či neviditelné lidi (huldufólk) mnoho Islanďanů vidělo a všichni vědí, že není radno si je pohněvat. S cizinci většinou odmítají svou víru rozebírat. Mléko na okenním parapetu ovšem nenechávají toulavým kočkám. Stavební firmy řeší, kde stavět, aby nenarušily obydlí nadpřirozených bytostí a i hlavní islandská tepna Ringroad, po které můžete obkroužit celý ostrov, byla údajně kvůli narušení elfího teritoria dvakrát odkloněna.
Tato víra zřejmě pramení z vikinských tradic, které zde jsou vlivem izolace zakořeněny více než kdekoliv jinde. Islanďané často nejsou schopni odpřísáhnout, že na skřítky nevěří. Kromě víry v trolly a jejich příbuzné se 77% dnešních Islanďanů hlásí, jak je na severu Evropy zvykem, k luteránské církvi.
Opilí jako ovce
Islanďané si na slušné chování opravdu potrpí. Je nemyslitelné chodit doma v botách a obzvláště alergičtí jsou na to, když se někdo neosprchuje bez plavek před vstupem do bazénu. Na veřejných místech a v restauracích je zakázáno kouření a všichni to respektují.
Rozhodně byste neměli opouštět ostrov, pokud nezažijete páteční islandskou párty v Rejkjavíku. Nebývá zvykem trávit celý večer v jednom baru, a jak sami říkají, v pátek bývají opilí jako ovce. Jde se pít a cílem je se zřídit. Zdejší ovce, které způsobně opouští silnice, jakmile uvidí auto, si rozhodně takové přirovnání nezaslouží. Nutno dodat, že v týdnu místní moc nepijí. Obyvatelé severní Evropy jsou často charakterizováni kladným vztahem k alkoholu. Pokud vezmeme v potaz dlouhé temné zimní večery, musíme pro to najít jisté pochopení. Možná právě kombinace alkoholu a nepříznivého počasí je příčinou vysokého počtu spisovatelů.
Alkohol pořídíte pouze v barech a restauracích, které mají státní licenci pro jeho prodej a také ve speciálních prodejnách Vín Búð. V obchodech s potravinami se prodává pouze slabé pivo, které ostrované nemají rádi. Jedno z dostupných piv se jmenuje Viking a věřte, že pít ho, Vám na Islandu bude připadat stylové. Velký zážitek je ochutnat i brennivín, silnou pálenku z brambor a kmínu. Islanďané jí láskyplně říkají černá smrt a je zajímavostí, že zakoupená lahev už nejde zašroubovat. Zřejmě určeno k rychlé spotřebě.
Nejširší nabídku průvodců a map Islandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Bankrot a vstup do EU
Na přelomu tisíciletí se začalo nemoderní islandské bankovnictví postupně liberalizovat a privatizovat. Banky se rychle rozrůstají a začínají je spravovat nezkušení jedinci. Levně se dováží, málo se vyváží, podporu má hlavně investice a spotřeba. Inflace i zahraniční dluhy rostou. Zdánlivé všudypřítomné bohatství je celé postavené na půjčkách. Spouštějí se spořící produkty s mimořádnými úroky, které jsou cílené na Brity a Nizozemce. Bankovní dohled neexistuje, zvyšuje se riziko nesplácení, slábne důvěra věřitelů. Banky jsou vzhledem ke státu moc velké a stát jim nedokáže poskytnout záruku. Začne se proslýchat jak moc je Island zadlužený, světová ekonomická krize omezí přísun kapitálu ze zahraničí.
V roce 2008 kolabují 3 největší banky. Zahraniční projekty končí, ekonomice se nedaří, nezaměstnanost roste. Všichni mají dluhy a nikdo nemá peníze na jejich splácení.
Přichází půjčka od MMF a skandinávských sousedů. Překvapivě chybí snaha zachránit krachující banky, prioritou je udržet sociální systém a pomoci zadluženým bankrotujícím domácnostem. Díky propadu měny se dluhy dvojnásobí. Ztracené vklady se zatím Britům a Nizozemcům nevrací.
V roce 2009 vláda rezignuje a nástupci požádají o členství v EU. Po propadu islandské króny je hlavním lákadlem přijetí eura jako nové měny. Polovina Islanďanů do EU chce, druhá polovina ne. Volby na jaře roku 2013 vyhráli euroskeptici. Mimochodem stejné strany, které přivedly v roce 2008 zemi téměř k bankrotu. Nyní se čeká na referendum o vstupu do EU. Islanďani s úsměvem vždy poukazovali na množství map Evropy, na kterých Island chybí. Než aby někoho pustili do svých vod, budou zřejmě raději chybět dál.
Zajímavosti na závěr
Islanďané:
- nepoužívají kapesník
- nepřijímají spropitné
- nechávají kočárky s dětmi před obchody či bary
- jsou nedochvilní
- platí téměř vše kartou
- nepotřebují nikdy deštník
- mají rádi drahé a moderní věci
- vynikají v hraní házené a šachů
- neuznávají Kryštofa Kolumba jako objevitele Ameriky
V Rejkjavíku je muzeum penisů. Je možné zde nalézt penis mrože, odlité penisy členů házenkářského týmu i penis bývalého majitele muzea. Aby toho nebylo málo, popisky jsou v esperantu.
Na Islandu je vysoký počet nesezdaných párů, které mají nemanželské děti. Svobodné matky jsou díky státním příspěvkům schopné děti velmi dobře zaopatřit. Islanďany zajímá především spokojenost dítěte a nikdo nepátrá po tom, kdo je jeho otcem.
Průvod homosexuálů v hlavním městě je jednou z nejnavštěvovanějších akcí. Nenechte se zaskočit lesbickou premiérkou ani vousáči objímajícími se v Modré laguně.
Spotřeba Coca Coly je na jednoho obyvatele nejvyšší na světě, nicméně nenachází se tady ani jedna restaurace řetězce McDonald.
Po přistání na islandské půdě se s vámi Icelandair rozloučí větou „Þetta reddast“, neboli „Vítejte doma“.
V Rejkjavíku údajně žije pouze 22 bezdomovců. Kromě nich se tu usadila také česká hudebnice Markéta Irglová.
Podle islandského Geysiru jsou označovány všechny tryskající teplé prameny na světě.
pěkné, hezky ucelený balík zajímavostí o Islandu 🙂
oh, jak krásně napsané! chtěla bych tam zas!
Zadny tlejici zralok! Medialni bublina a blabol…
To neni zadna islandska pochoutka! Vzniklo to snad mimodek, nahodou nebo zertem.. Kazdopadne je to jen pro zblble turisty kteri si to porad ctou dokola v pruvodcich typu lonely planet… Zadny Islandan to nikdy nejed a jist nebude. Dlouho si kroutili hlavy, proc takovej nesmysl porad po nich cizinci chteji, az si rekli ze to teda budou prodavat…maji z toho sprospech i srandu! 🙂
Velice trefně napsaný text o Islandu. Nicméně souhlasím s výše uvedeným komentářem, Islanďanům při myšlence na žraločí maso naskakuje husí kůže. Souhlasím ale s tím, že všechny cizince nabádají, aby je ochutnali;). Mezi národní pochoutky bych také ještě zařadila vše, co obsahuje lékořici. Od Topas, přes bonbńy po liquorice nanunky;)
Super clanek:-)
Není to s tím žralokem zas tak nafouknuté.. znám islanďana, který se tím žralokem vyloženě cpe a hrozně si na něm pochutnává 😉
Trošku mě mrzí, že u podobných článků nejsou uvedené citace a zdroje. Kolikrát si hlavu lámu, odkud podobná klišé pocházejí.
Jen proboha všichni přestaňte opisovat ten nesmysl o nedávání spropitného. Všichni na něj čekají!
Ovšem přeložit „?etta reddast“ jako „Vítejte doma“ je dobrý vtip, doporučila bych to třeba polohlasně utrousit přes rameno při návštěvě tchýně.
(Tímto rčením se odbývá řešení veškerých problémů, protože „Ono se to nějak udělá.“, trpný rod je jeho nezbytnou součástí.)
„Hákarl“ (pozor na písmenka) je na tom stejně jako zabijačkové pochoutky v ČR, někdo je miluje, jiný by je do pusy nevzal.
Několik článků o Islandu:
http://www.photo-svoboda.cz/clanky
Velmi trefny a vtipny a velmi dobry clanek. Miluji Island
Skvělé, obsažné, vipné. Díky.
Články v okolí
Tip měsíce: Mexiko
Olinalá: poklad na konci světa
Playa del Carmen
Kolonizační města a zběsilá pravidla mexického silničního provozu
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
ROZHOVOR: S odvahou za dobrodružstvím
Vodopády kam se podíváš…
Cestobraní – festival, na který se nezapomíná
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.