Cestujete rádi vlakem? Chtěli byste se podívat do Albánie? A co takhle to spojit? Tomáš Tkáčik se rozhodl vyzkoušet albánskou železnici na „vlastní kůži“ a přináší pro vás praktické rady, jak si to co nejlépe užít.
Při plánovaní naší cesty po Albánii jsme v dostupných knižních průvodcích našli negativní informace, dokonce až varování o používaní albánských železnic. Snad právě proto jsme se rozhodli železnici vyzkoušet „na vlastní kůží“.
Cestu vlakem jsme testovali na trase Tirana – Drač a zpět. Spojení je na rozdíl od jiných tras poměrně časté, vlaky jezdí šestkrát denně. Na tiranské nádraží nacházející se na křižovatce ulic Bulevardi Zogu, Pare a Unaza Reshit Petrela přicházíme chvíli před odjezdem vlaku. Zvyklí z pražského „hlaváku“ očekáváme dlouhé řady před pokladnami, nic takového se však neděje.
Pokud plánujete zpáteční jízdu, je výhodné si koupit zpáteční jízdenku se slevou. Na našem úseku je cena jednosměrného jízdného 70 Lek, zpáteční lístek přijde jen na 110 Lek (120 Lek = 1 Euro, kurz z července 2007).
Nejširší nabídku průvodců a map Albánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Na nástupišti nasedáme do poloprázdné vyřazené německé soupravy. Komfort je rozhodně vyšší, než na jaký jsme zvyklí z vlaků Českých drah. Zajímavostí je, že každý vagón má svoji vlastní průvodkyni. Později pochopíme proč. Průvodkyně dává pozor, aby vlak cestující nezničili. Kilometry ubíhají velmi pomalu, po padesáti minutách cesty stavíme uprostřed pole a osazenstvo celého vlaku vystupuje. Necháváme se strhnout davem a vystupujeme také, po chvíli zjišťujeme, že Drač je až následující stanice. Vlak se však mezičasem rozjel, rychle za překvapených pohledů domácích naskakujeme zpět. Po dalších 10 minutách cesty jsme zdolali celý třicetikilometrový úsek trati a prohlídka bývalého hlavního města může začít.
Cestou zpět nás čeká to „pravé ořechové“- stařičké československé vagóny s kompletně rozbitými okny a rozpadlými sedačkami. Na minutu přesně přijíždíme do Tirany a tím naše dobrodružství na kolejích končí.
Železnice jsou rozhodně nejlevnější, ale zároveň i nejpomalejší způsob veřejné dopravy v Albánii. Lze ji doporučit pouze na krátké vzdálenosti tak jako byla ta naše Tirana – Drač, cesta na dlouhých vzdálenostech by se v letních čtyřiceti stupňových vedrech mohla změnit na celodenní peklo. Samotní Albánci upřednostňují o něco dražší dopravu mikrobusy, nebo autobusy, které jezdí podstatně rychleji a mají větší hustotu spojů. Na některých tratích jezdí pouze dva vlaky za den.
Albánie ano, nebo ne?
Při povídaní o naší cestě mezi přáteli jsme se mnohokráte setkali s dotazy o celkové situaci v krajině a bezpečnosti. Z našich zkušeností mohu říct, že Albánie je relativně bezpečná země, nemusíte se obávat žádného „divokého západu“, kde se na ulici střílí za bílého dne nebo v noci. Během našeho pobytu jsme se nesetkali se žádným pokusem o naše okradení. Lidé jsou vcelku přátelští, tak jako na celém světě můžete potkat dobré lidi, ale i „blbce“. V horských oblastech se však připravte na tvrdé vyjednávaní o ceně, místní mají ve zvyku vytřískat z turistů úplně všechny prachy, co mají. Pokud však budete při ústním handrkovaní stejně tvrdí jako oni, tak se na ceně přijatelné pro obě strany určitě dohodnete.
Ještě bych rád doplnil autora článku, že v Albánii jezdí hlavně Československé lokomotivy i ve stejném nátěru, jako je ta na obrázku.
Kdybyste někdo jel směrem k Albanii ňák po 15.5. a měl místo ve vozidle, máte šanci udělat dobrý skutek a vzít mě kus cesty..Howgh
ten jízdní řád je , odhaduju, komplet pro celou Albánii. Víc tratí tam není.
Naproti nádraží v Tiraně stojí za fotku efektní slam.
Tak alespoň v nějaké zemi jezdí horší soupravy než u nás. Taky mne docela překvapilo, že se tam jezdí na čas … ne jako u nás. Jednou jsem jel z Moravy vlakem a v Praze jsem viděl na vývěsce "zpoždění 120 min" takže mazec.
Vlakem jsem po Albánii jela z Durres do Tirany, cesta byla bez problémů, možná také proto, že jsem většinu prospala. Když jsem se probudila, Albánci na mě vytřeštěně zírali, asi , že si v klidu spím.Přítel se šel podívat ke strojvedoucímu do lokomotivy české výroby.Měli problémy s brzděním,nějakým velkým klíčem tam do něčeho mlátili,když v Tiraně zastavili, oddechli si. Ale vážně, jako cestující ve vagoně jsem byla spokojená.Jinak je zcela běžné, že tam mají vlaky často vymlácená okna.Cestu vřele doporučuji.
Ještě jsem chtěla Albánii vřele doporučit.Byla jsem tam 2x.Lidé byli fajn, na severu trošku vyčůranější.Loni jsem byli autem a ulomilo se nám kolo, okamžitě jsem sehnala skvělou pomoc. Předloni jsme byli pěšky, je to lepší, jsou větší zážitky s lidmi.Vypili jsem tam spousty piva a spali až na vyjímky, když nás někdo k sobě pozval zdarma na nocleh a my přijali, pod širákem.Miluju Albánii, je to nádherná země.
Naše grupa otestovala albánskou železnici na trase (H)Ellbasan – Pogradec. Veselo začalo být už na nádraží, kde o nás začal jevit eminentní zájem jeden postarší Albánec s vizáží čerta, kterej nám nedovolil si koupit lístky s tím, že to nějak zařídí 🙂 Byl velmi pečlivý, takže za námi slídil i při cestě na hajzl, abysme si ty lupeny přece jen nakonec nějak neopatřili. Souprava dorazila vcelku na čas. Vymlácený okna, vytrhaný dveře a podobný libůstky nás přiměly k tomu že jsme vlak okamžitě překřtili na Zion Train 🙂 Náš čertovský ochránce začal okamžitě něco řešit s průvodčí, šábnul se s ní o naše leky a ta pro nás našla kupé s tím, že z něj vyexpedovala početnou albánskou famílii. Cesta začala. Mašinführer to nijak nehrotil a neochudil nás o několik půlhodinových zastávek v poli snad proto abysme se mohli pokochat dosyta krajinou. Poněkud dobrodružnější ráz nabírala cesta při průjezdu osadami, kde si místní výrostci krátili čas trefováním vlaku šutrákama – jeden kámen vletěl i do našeho kupé (okno jsme neměli). Nu aspoň jsme se nenudili. Poslední překvapení nám vůdce soupravy nachystal v tunelu který se prokousává k jezeru Ohrid. Naprosto neosvětlený vlak zastavil v tunelu zhruba na čtvrt hodiny … Každopádně Albánie stojí za návštěvu, jen je třeba se připravit na trochu toho cestovatelského punku 🙂
http://seat61.com/Albania.htm
stránky o cestování vlakem v Albánii, vč jízdného
http://www.hsh.com.al/eng/default.htm
.
jízdní řád i ceny
kdyz sm poprve videl v Albanii vlak tak jsem si myslel ze maji otevreny okna protoze vetraj, kdyz prijel bliz tak bylo videt ze proste nema sklo v oknech a chybu mu i nektery dvere
http://anuch.com/images/2006/albanie1-2006/a22.html
http://anuch.com/images/2007/Albanie2007/photo109.html
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Časopis Travel Life píší cestovatelé pro cestovatele, tak CESTUJ!
Nové články
Neznámá Mauritánie
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Playa del Carmen
Vybavení na cesty
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru