ROZHOVOR: Projekt Albánská výzva obnovuje zapomenuté horské vesničky Curraj i Epërm a Qereç v severní Albánii

Honzo, zkus pro začátek pěti větami popsat, o čem vlastně je celá Albánská výzva?

Vždy jsem toužil vést expedice do neznáma a od 20 let jsem je i do neznáma vodil. Mým cílem bylo najít místo, kde ještě nebyli turisté, a našel jsem ho v severní Albánii v Qereç, místě obklopeném ze tří stran bezejmennými albánskými dvoutisícovkami a z té čtvrté Kománskou přehradou. Po 3,5 dnech drsné cesty přes hory jsme s 10 přáteli jako pravděpodobně první Češi vstoupili do Curraj i Epërm, zcela izolované horské vesnice bez signálu, bez elektřiny, bez aut, bez facebooku a bez života. Během roku jsme se se zhruba stovkou známých dohodli, že tomuhle místu na několik týdnů v létě opět vrátíme život a zároveň trochu pomůžeme místním. A tak loni vznikla Albánská výzva.

Jak si vybral právě toto místo, aby se stalo vaší základnou, či base campem, jak mu často říkáte?

Cíleně jsme hledali místo, kde ještě nebyli turisté, a to pomocí aplikace Panoramio, která umožňuje umístit svoje fotografie na mapu světa. Hledali jsme místo, kde žádné fotky nebyly. Když jsem v roce 2014 poprvé brodil desetistupňovou řeku Currajve v místě, kde je dnes náš base camp, napadlo mě, že by bylo fajn, kdyby tu opět stál nějaký most a kdyby se sem další turisté, kteří přijdou po nás, nemuseli dezorientovaní probíjet 3,5 dne jako my. Když se po měsíci ozval přes facebook Albánec, kterého jsme v Curraji potkali, a nabídl svůj dům a přilehlé pozemky své rodiny k dispozici pro ty, co se hodlají angažovat pro vesnici, bylo jasno.

Moc zapadlejších koutů se v Evropě už opravdu nenajde. Jak tě přijali místní lidi?

Albánci jsou extrémně pohostinný národ. Ze začátku vůbec nechápali proč v takovém počtu přijíždíme do oblastí, ze kterých oni sami odchází, a proč jsme ochotni se v jejich vsi angažovat. Přijetí bylo vždy velmi vřelé, i když jsme se na začátku dopustili nějakého toho prohřešku jako lezení přes ploty pozemků, které Albánce rozhodili, ale do té doby, než s námi začal jezdit kolega, co umí albánsky, jsme si nemohli nic říct. Až na prvotní neshody způsobené jazykovou bariérou nás místní přijímali a dodnes přijímají ve svých domech v záchvatech pohostinnosti.

Jak se na vaši akci dívají teď s odstupem času?

Slovy jednoho místního jsme první, kdo pro tuhle vesnici za posledních 100 let něco udělal. Nejsme charita. Přijeli jsme sem založit komunitu pro mladé dobrodružné lidi mimo dosah moderního světa, bez dotací, za vlastní peníze, ale zároveň chceme, aby po nás něco zůstalo. 7 z 8 místních rodin jsou našimi dodavateli. Od někoho bereme sýry, od někoho chleba, ovce, osly na transport, pronájem louky apod. Koncem sezóny jsem se s místními bavil o jejich názorech na Albánskou výzvu. Byli velice spokojení, protože tu poprvé v historii bylo možné dělat něco jiného než pasáčka.

Pokud se vám podaří vytvořit v tomto kousku hor jakousi turistickou základnu, bude to mít tedy i velký přínos i pro místní lidi, že ano?

Kromě toho, že téměř všechny rodiny jsou našimi dodavateli, tak se nám podařilo oživit i kulturní dění v téměř zaniklé obci. Vedle našeho tábora si jeden domorodec postavil něco jako hospodu pod širým nebem a díky našim mostům se do ní dalo po 15 letech dostat. Na našem festivalu se sešla značná část místní populace a měla se proč sejít. Po 20 letech jsme opět rozsvítili 3 domy pomocí materiálu ze solárních panelů. Turistů přichází více a více a to je i příležitost pro domorodce, jak se v turistickém ruchu více angažovat. Ostatně okolní vesnice Theth a Valbona začaly s něčím podobným už před 15 lety.

Do vesnice se nedá dostat jinak než pěšky a letos se tam ukázalo tuším hodně přes dvě stovky lidí. Jak kemp zásobujete?

Zásobování je extrémně složité. Veškerý materiál, jídlo, nástroje, stavební hmoty, mosty apod. se dopravují výhradně na zádech nebo na oslech. Denně spotřebujeme zhruba 100 kg jídla a dalšího materiálu a jeden osel unese maximálně 80 kg. Nejbližší obchod, kde se dají nakoupit potraviny a materiál, je 45 km daleko, což zabere 5 hodin pěšky a hodinu autem. Protože přes hory se nedá chodit v noci a ani noční jízda po cestách bez asfaltu není nic moc, nákup potravin trvá standardně 2 dny a jsou k němu potřeba 2 lidi na nákup, jeden Albánec na vedení oslů, 3-4 osli, jedno auto a hodně fantazie na trhu během nákupu. Každý druhý nebo třetí den jsme vypravovali karavanu, která nám přivezla jídlo, kusy rozloženého mostu anebo batohy unavených turistů.

Hodně času jste v rámci projektu investovali i do značení turistických tras v okolí. Kolik se jich vám podařilo připravit?

Aktuálně máme v okolí Curraj i Epërm na ploše zhruba 200 km² vyznačeno kolem 150 km tras, čímž vznikla největší síť turistického značení v Albánii. Naše značky nyní propojují tři největší turistické zajímavosti severní Albánie, totiž Theth, Valbonu a Kománskou přehradu, Curraj i Epërm je uprostřed toho všeho a přitom do loňska skoro nikdo ani netušil, že existuje.

Dá se na značky stoprocentně spolehnout nebo přece jen ještě někde značení skřípe? A kde si případně dát pozor?

Severní Albánie je pro Středoevropana nepředstavitelně hornatý a izolovaný kraj. Zatímco turistické pěšinky jsou v českých zemích prošlapávány a udržovány desítky let, v Albánii začínáme od nuly. Mnohé stezky bylo třeba prosekat, obnovit, prošlapat. Většinu značení z loňska jsme v prvních týdnech zahušťovali, abychom usnadnili orientaci na těchto stezkách. Místní terén je však dosti obtížný, na travnatých horských planinách není často značku na co nakreslit, v hustých lesích v nížinách je potřeba cesty prosekávat. Během 7 týdnů našeho letošního pobytu bylo v terénu vždy zhruba 10 lidí, kteří se starali o údržbu značení, ale i tak se lze v místním nevyzpytatelném terénu snadno ztratit.

Co dalšího se letos skupině dobrovolníků podařilo udělat?

Kromě výrazného rozšíření značení se nám podařilo přemostit desetistupňovou řeku Currajve přímo před naším táborem a usnadnit tak zásobování levobřežní části Curraj i Epërm a přilehlého údolí Qereç. Udělali jsme rozsáhlou údržbu v kostele, každý týden jsme pořádali tancovačku v Curraj i Epërm a v 6. týdnu uspořádali festival. Pomocí našich fotovoltaických panelů jsme elektrifikovali 3 místní domácnosti. Ale co je hlavní, podařilo se nám v Curraj i Epërm vytvořit komunitu mladých lidí, kteří se sem na prázdniny sjedou a zažijí společně nějaké dobrodružství bez elektřiny, internetu, aut, světelného znečištění a prostě vypnou mozek.

Jezdí už za vámi nejen vaši dobrovolníci, ale i turisti třeba nejen z Česka?

Naše aktivity přitahují i lidi mimo Česko a Slovensko. Ze zahraničních návštěvníků přijelo nejvíce Poláků, mimochodem rychlostní rekord na trase Theth-Curraj i Epërm drží z nepochopitelných důvodů parta 7 polských důchodců. Přijeli k nám i turisté z Hong Kongu, Španělska, Francie, Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie, Kosova a Albánie. Albánská výzva byla již od začátku koncipovaná jako projekt mezinárodní, který měl spojovat lidi bez ohledu na hranice.

Pokud by se chtěl někdo zapojit do vašich aktivit, co pro to musí udělat?

Stačí se ozvat prostřednictvím přihlášky na stránkách albanianchallenge.org anebo osobně. Je potřeba zmínit, že Albánská výzva není jenom o letních aktivitách Curraj i Epërm.  Díky Albánské výzvě se potkali lidé, kteří by neměli šanci se jinde poznat. Toho využíváme i v průběhu roku a pořádáme poměrně hodně společenských a cestovatelských akcí pro ty, kdo s námi v Albánii byli. Letos a loni nás v Albánii bylo dohromady přibližně 300. Na 22. října chystáme slavnostní recepci pro veřejnost na Biskupském gymnáziu v Brně.

Vám se hlavně letos na závěr celého projektu podařila nemilá věc, která pro vás znamenala značnou finanční ztrátu. Jak se to všechno semlelo?

Kromě základny v Curraj i Epërm jsme zajišťovali pro naše dobrovolníky i dopravu do Albánie. Po překročení srbských hranic začalo hořet na dálnici předposlední auto vracející se z posledního turnusu Albánské výzvy devítimístný plně obsazený Fiat Doutnáto na CNG (dříve Ducato), který jsme koupili v červnu. Důvody vzplanutí dodnes neznáme, každopádně nikomu se nic nestalo, ale v autě shořela veškerá společná výbava Albánské výzvy, která se vracela domů, jako vodní filtry, elektronika k solárním elektrárnám, luky, GPS, lékárničky a další zdravotnický materiál, mapové podklady nashromážděné během značení, batohy 5 dobrovolníků, všechny občanské průkazy, pasy, řidičské průkazy a další doklady, které zůstaly v autě během jeho rychlo opuštění. Vše se seběhlo velmi rychle, auto bylo na plyn a benzín a plně natankované a 20 koňaků v kufru udělalo taktéž svoje.

Celková škoda byla zhruba 250 000 Kč, což společně s mnoha defekty na našich autech způsobilo, že jsme se propadli do ztráty. 3 cestující z Fiatu Doutnáto byli zcela bez dokladů, 6 mělo pasy s kosovskými razítky, které však v Srbsku nelze použít. K večeru nám na ambasádě naštěstí vystavili 9 nových pasů a mohli jsme pokračovat domů. Auto jsme dali do srbského kovošrotu, nic nezůstalo použitelné.

Snažíte se teď na ztráty vybrat na Startovači. Pokud se to nepodaří, bude vůbec moci projekt pokračovat?

Projekt letošní ztrátu přežije, ale doprava do Albánie se bez auta značně zkomplikuje. Naše oblast je zcela nedostupná a nejrychlejší doprava veřejnou dopravou sem trvá asi 50 hodin, Fiat Ducato to stíhal za 20 hodin a výrazně levněji. Do Curraje dopravil Fiat kolem 50 lidí, což lze dost těžko nahradit běžnými auty.

Je možné vás podpořit i mimo Startovač? A jak?

Letos jsme například doma vyráběli 31 metrů rozebiratelné mostní konstrukce, ze které vznikly mosty v Curraj i Epërm, několika místním rodinám jsme nainstalovali do jejich domů solární panely a stavěli solární elektrárny,  vyznačili síť turistických stezek, opravovali currajský kostelíkorganizovali jsme skupinky a materiál na turistické značení a jezdili do Albánie na diplomatické mise.

Letos jsme například doma vyráběli 31 metrů rozebíratelné mostní konstrukce, ze které vznikly mosty v Curraj i Epërm a stavěli solární elektrárny, organizovali skupinky a materiál na turistické značení a jezdili do Albánie na diplomatické mise. Tyto akce potřebují podporu, jinak se nedají realizovat. Albánská výzva je velmi drahý projekt, obzvláště protože se tak rozrostl, a protože se ho snažíme zpřístupnit mladým relativně chudým studentům a ne jenom těm, co na to mají, proto uvítáme i finanční pomoc mimo Startovač na účet Albánské výzvy 2200918851 / 2010, nebo nabídku volného místa pro naše dobrovolníky na cestu do Albánie. Albánská výzva nebere žádné státní ani evropské dotace. Veškeré peníze, se kterými hospodaříme, jsou naše a letošní ztráta byla kryta ze soukromých zdrojů hlavního organizátora.